Pan Jakumi vede svou malou vnučku Masako po ulicích Hirošimy. Dojdou až na místo, kam 6. srpna 1945 dopadla ničivá atomová bomba:
„Podívej, kdysi se tady zelenala spousta stromů, ale přežily jen tyto čtyři jinany, už v září nasadily poupata. Tento přečkal ve vzdálenosti asi jeden kilometr od epicentra. Rostl vedle chrámu, který explozi nepřežil.“
„To je tedy odolný a statečný strom,“ zašeptala s obdivem Masako.
„No bodejť by ne, však už má taky něco za sebou, je to taková odolná fosílie,“ rozhovořil se dědeček.
A vnučka jen naslouchala obdivná slova, které dědeček pronášel k dosud pro ni obyčejnému stromu. Japonci ho právem považují za symbol síly a odolnosti a zároveň vědí, že je to nenahraditelná lékárnička.

Původně rostl v Číně kolem buddhistických chrámů a na posvátných místech. Ale příbuzné rostliny z čeledi Gingoaceae žily na severní polokouli již před 200 miliony let. Prozrazují to nalezené zkamenělé otisky. Jinan dvoulaločný, lat. Ginkgo biloba,  pozůstatek původně daleko rozsáhlejší skupiny, i dnes vypadá jako jeho příbuzní z křídového období. Vědec Charles Darwin ho pokládal za živoucí fosílii (též žijící zkamenělinu) „Novodobé“ jinany dosahují vysokého stáří, některé japonské exempláře jsou starší tisíce let. Dobře odolává smogu a dalším dárkům lidské civilizace, vybudoval si vysokou toleranci i ke škůdcům a houbám, proto ho najdeme ve městech a průmyslových centrech v dobré kondici.

„ A podívej, dědečku, jaké má zvláštní srostlé lístky?“ Masako zvedla list s vějířovitě uspořádanou žilnatinou na dvoulaločné čepeli, která se klínovitě zužuje v řapík.
„Trochu se podobá srostlým jehličkám, úsporný tvar zabraňuje nadměrnému vypařování vody. Tuto nahosemennou rostlinu vědci řadí mezi jehličnany. A také je dvoudomá“
„Dvoudomá? Má dva domy?“ nechápe Masako.
„Tak by se to dalo říct. Na jednom stromě rostou samčí květy, na druhém samičí. Takže každý má svůj strom, svůj dům,“ usmál se dědeček.

Semena a listy tohoto stromu se používají vzhledem k obsahu bioflavonidů po tisíciletí v tradiční východní medicíně. Dnes nám pomáhají při astmatu, kašli, předpokládají se protirakovinné a antivirové účinky. Extrakt z jinanu zpomaluje průběh Alzheimerovy choroby, napomáhá při depresích a úzkostných stavech, při zhoršování paměti a projevech senility, zmírňuje pocity chladu v končetinách. Studenti na něj přísahají před zkouškami, podobně jako na lecitin.

Evropa se s jinanem seznámila v Nagasaki kolem roku 1690 prostřednictvím lékaře holandského velvyslanectví Engelberta Kämpfera. Od roku 1730 se v Evropě jinan pěstuje jako okrasná mrazuvzdorná dřevina s kuželovitou nebo rozložitou korunou v parcích a zahradách. Dorůstá do výšky asi 25 metrů. Vzrostlé jinany můžeme najít i v Čechách. V Praze je spatříme v Lobkovické zahradě nebo v Botanické zahradě Univezity Karlovy, a na mnoha zámcích, třeba ve veltruském parku.


Foto: www.schwabe.de