Vladimír Menšík se narodil 9. 10. 1929. Nejprve vystudoval strojařinu, které se i věnoval. Pořád však ochotničil v divadelním spolku. To jej dovedlo až na JAMU. Na druhý pokus se stal studentem a úspěšně školu dokončil. Publikum ho může prvně spatřit vtipnou souhrou náhod ve filmu s přiléhavým názvem Velká příležitost. Sice zde fungoval coby kompars, ale to nikomu nevadí. Perličkou na filmovém dortíku zůstává, že první zkušenosti před kamerou si ve Velké příležitosti zároveň odbyla i Květa Fialová.

Jak říká Jan Rejžek, otevřela se Menšíkovi cesta „zdaleka ne idylická, jednosměrná cesta ke slávě, ale spíš překážkový běh s etapami výrazných, ač zapomenutých vítězství, několika slibných nástupů, ale též zbytečných ztrát a proher. Menšík dal našemu filmu hodně, ale náš film se Menšíkovi neodvděčil pokaždé rolemi úměrnými jeho obdivuhodnému talentu. Jenže, u kolika velkých českých herců jsme toto trpké zjištění mohli číst?“ (J. R. napsal tento komentář do své úzké publikace, nesoucí název velkého herce. Vyšla roku 1987, rok před jeho smrtí)

Doopravdy na sebe upozornil však až snímkem Dědeček automobil. Již ten předznamenal dvě hlavní herecké úlohy – manuálního, technicky zdatného muže, anebo trochu floutkařského vojáka. I on dokázal ukočírovat roli v komedii, až se dav za břicho popadal, stejně jako rozbrečet maminky před obrazovkou v dojemných dramatech. Krom toho proslul jako bavič v různých televarieté a získal si velkou oblibu coby vypravěč. Dodnes jdou na odbyt jeho nahrávky vyprávění k různým příležitostem. Zapomenout nesmíme ani na Bakaláře, u jejichž zrodu stál.

Teprve kolem 40. roku života začal dostávat serióznější role. Tedy ne ve smyslu k žánrovému celku filmu, ale k obsahu. Filmový svět si uvědomil, že role lehkomyslných mladíčků již k němu nesedí, na rozdíl od postav vpravdě tatínkovských. Filmové zážitky a zkušenosti jej nakonec dovedly až do role kreativce: ke dvou filmům stvořil vlastní námět (Kam slunce nechodí a Klec pro dva).

Na straně druhé, Vladimír Menšík trpěl silným astmatem. Tím se však nedal omezovat a kouřil, kdy se jen dalo. Tělo si ničil i hojnou konzumací alkoholu. I to asi stálo za jeho smrtí, která přišla 29. května 1988 v rámci dlouho se táhnoucí nemoci, a to dva dny po účinkování Vladimíra Menšíka v pořadu Abeceda.

Zůstalo po něm mnoho filmů, z nichž vyjmenuji jen některé – ty nejslavnější: Král &Sumavy, Dařbuján a Pandrhola, Limonádový Joe aneb Koňská opera, Bláznova kronika, Lásky jedné plavovlásky, Markéta Lazarová, Všichni dobří rodáci, Slasti otce vlasti, Pane, vy jste vdova!, Ženy v ofsajdu, Zatykač na královnu, Tři oříšky pro Popelku, Hodíme se k sobě, miláčku?, Jak utopit doktora Mráčka, Což takhle dát si špenát?, Arabela a jako poslední, roku 1988 si zahrál kapitána Váňu v Hurá za ním!



Foto: Dendrofil /  CC - wikipedia -  volné dílo