Zatímco většina dívek se trápí, aby tu a tam nebyl viděn v přiléhavých kalhotech špíček navíc, řeším problém spíše opačný. Stačí trochu polevit v mé pověstné žravosti (ano, jedna z těch, které je lepší šatit, než živit) a už na mě kalhoty vlají. Netvrdím, že mám perfektně tvarovanou postavu, ale tlustá rozhodně nejsem. A úplné vyžle také ne. To druhé mi však dá paradoxně více práce, než prvé. Nejraději se "futruji" slaninou o půlnoci. Sním toho tolik, co chlap. Občas plním statut obědového a večeřového "dojížďáka". Kamarádky závidí, já začínám pomýšlet na špatnou funkci štítné žlázy.

Někdy však s oním kilem, dvěma, třema… neudělám nic ani já. Myslím však nechtěná kila dolů. "Ty jsi zase zhubla!", obšťastňují mě kritikou všichni, kdož mě neviděli déle než dva týdny. Důvod neleží daleko. Za vším stojí delší návštěva u pana zubaře. Představte si, že krom dvou obyčejných osmiček zjistil, že mi další dvě rostou úplně vodorovně a k tomu se mi v puse najde i nějaká ta devítka. Jsem mutant! Ležaté zuby zatím tlačí dásní kořeny spodního patra proti sobě. A to se křiví. &Sup s nimi pryč!

A tak sedím doma u počítače, v horní dásni mám díru, dolní čítá četné stehy. Otevřu-li ústa, tak mezírka mezi zuby nepřesáhne centimetr. Víc to nejde. Jak jistě chápete, touto malou škvírkou neprojde žádný pořádný žvanec. Každé skousnutí cítíte až v patě. A tak i mě, pověstného jedlíka, zastihl omezený stravovací režim. Žádná dieta, žádné zdravé jídelní rituály. Prostě jen malé či tekuté věci. A pěkně pomalu. Džíny mi na břichu už zase odstávají. Ale naštěstí v tom nejsem sama. Rodina se pozná dle toho, že drží při sobě. Dalšího z členů se chytila střevní chřipka. Čelisti sice od sebe dokáže rozlepit na potřebnou míru, žvýká bez bolestí, ale místo toho smí jen zcela dietní a nedráždivou stravu. Fuj. A cizí kila také dolů.

Zní to až neuvěřitelně, ale příběh nekončí. O dva dny později skáče na další osobu z rodiny angína. Usazuje se pěkně v krku. Celý náš klan připomíná vedoucí lazaretu. Já, která mohu jíst cokoliv, ale nedám to do pusy, další, který by tam cokoliv i dal, ale nesmí a poslední, ten ústa odevře, dietu mu lékař také nenaordinoval…  Ale znáte angínu v krku. Polknutí každého sousta se rovná pekelným mukám.

Všichni hubneme. A to jsme o to ani nestáli. A vy, kdož chcete zhubnout a nedaří se vám, nezoufejte - nechte si rozřezat dáseň, nebo si sedejte na nakažená prkénka střevní chřipkou či prostě chytněte angínu. A uvidíte, jak to půjde dolů… 

_{Foto: http://liverpoolchamber.files.wordpress.com}