Ale hřešíme... Já, vy, my všichni. Jenže, právě to činí život přitažlivějším, nezdá se vám? Jasně, když postupně odkládám na stranu kalhoty, ve kterých už se jaksi necítím dobře (protože se nějak smrskly či co) tak dlouho, až s úžasem zjistím, že nemám v čem jít do práce, ta přitažlivost se vytrácí. Ale představa nechutně hořké černé kávy (místo kafíčka s třemi kostkami cukru a smetanou) se suchary (bez chuti a bez zápachu) namísto domácích buchet mě zrovna neuchvacuje.

Přesto bych se i já jednoho dne ráda zařadila k těm, kteří radostně zvolají: Podařilo se mi zhubnout! Ano, kdysi jsem k nim patřila. A nedalo mi to téměř žádnou práci. Stačilo se zkrátka maličko omezit, vynechat jednu, dvě večeře, méně spát (o to už se děti rády postarají), víc se hýbat (taková honička kolem dětského hřiště s neumdlévajícím batoletem dá jednomu pořádně zabrat) a kila šla dolů sama a dobrovolně.

Tehdy jsem nemusela provolávat, že se mi „podařilo“ zhubnout. Dařilo se mi to tak dobře, že mi to druzí říkali sami. Bože, jak to hladilo duši! Takové ty věty: Ty jsi zhubla, viď? Jak to děláš? A podobně...

A jak to člověku chybí, když se ty hlasy přestanou ozývat.

Ale pak přijde čas, kdy narazíte na známou, kterou jste už delší dobu neviděly a ona vám mile prozradí věc, kterou sice už tušíte, přesto byste o ní raději pomlčela: Ty ses spravila, co? A pořádně, hmm...

Věřím, že takových sto pět procent z těch, kdo tuhle větu někdy museli poslouchat, se v tu ránu rozběhne na váhu, aby nahlodanou sebedůvěru podpořili či pobořili... A ta zpropadená věc, stokrát proklínaná (když stoupáme nahoru) a mile velebená (když klesáme) se nám vysměje do udivených očí.

Co je nám platné, že se nám o tom v noci zdá (a věta „Podařilo se mi zhubnout“ tu nabývá platnosti stejně jako čarodějné „čáry máry fuk“), když se každé ráno probudíme a zrcadlo a kalhoty spojí své síly, aby nás z toho snu velmi rychle a velmi tvrdě skoply do ještě tvrdší reality: Zatím ještě ne...

A tak před námi stojí dvě možnosti: Staneme se rozumnými a se svými kily se naučíme žít (a můžeme si vzít příklad z Haliny Pawlowské a směle se jim vysmívat) nebo se staneme nerozumně důslednými a začneme si brousit zuby o tvrdé keksy a suchary a nechávat si zdát pro změnu o těch zapovězených dortících...

^{Foto: Blesk}