Na počátku byla smrt. Každá smrt je bolestná. Pokud však zemře mladý člověk, bolest se násobí. Pokud zemře mladý a navíc jediný člověk, kterého jste kdy milovali a který kdy doopravdy miloval vás, bolest je nevypověditelná. Jistá teorie praví, že nejlepší díla vznikají v největším zoufalství a smutku. Pro své stvořitele mívají očistnou sílu a umožňují jim vyjádřit to, na co pouhá slova nestačí.
Když opilý řidič zabil O´Barrovu snoubenku Bethany, kromě osmnáctileté dívky zničil veškeré naděje, ke kterým se životem semletý James upínal. Odebraný potomek labilní matky závislé na alkoholu strávil většinu dětství ve společnosti staršího, tuberkulózou nakaženého, bratra za zdmi detroitského sirotčince. Kreslení, jediný způsob, jak utéct z reality a preferovaný způsob komunikace málomluvného uzavřeného dítěte, zůstávalo dlouho nepochopeno. Reakce na O´Barrovy skicy byly různé. Vaughn Bode, autor slavného klobouku na červených nožkách, Cheech Wizarda, patřil k velkým O´Barrovým vzorům a právě on povzbudil čtrnáctiletého mladíka k další činnosti. Oproti tomu, setkání s jedním z tvůrců komiksového X-Mena, Davem Cochrumem, který nesebevědomému O´Barrovi doporučil řízení kamiónu, patří mezi nejhorší vzpomínky dnes již legendárního autora.

Obrazy Michelangela, Barbar Conan Franka Fazetty společně s dalšími tituly spadajícími pod „Sword and Sorcery“ subžánr, patřily mezi stěžejní díla, formující vlastní O´Barrův styl.

Cesta k Vráně
Neshody s baptisticky orientovanými adoptivními rodiči, vygradované v zákaz kreslení, zapříčinily O´Barrův brzký odchod z domova. Život s Beth měl být odměnou za úspěšné absolvování „testu výdrže“, jak James často nazýval zkušenosti z předchozích let.
Po smrti snoubenky odešel O´Barr do Německa, kde ilustroval bojové materiály pro americké námořnictvo. Tři roky u mariňáků, které měly opětovně nastolit řád do bezcílného bloumání zlomeného muže, O´Barr popisuje jako jednu z největších chyb svého života. Nicméně, právě zde vznikla první myšlenka na vytvoření Vrány. Doba strávená v izolaci, procházky po berlínských hřbitovech, plných monumentálních náhrobků zdobených anděly, večery strávené poslechem Joy Division, The Cure nebo skupiny Bauhaus znamenaly pro O´Barra velkou inspiraci a zanechaly nesmazatelné stopy na stránkách jeho stěžejního díla.
Původní plán, zabít vraha milované Bethany, překazilo zjištění, že odsouzený řidič již zemřel přirozenou smrtí. Následovalo několik let, během nichž O´Barr pracoval jako automechanik či pečovatel v domově důchodců. Ve dvaatřiceti letech začal studovat medicínu, nicméně četné přestávky, zapříčiněné finančními problémy, jej donutili kurs předčasně opustit. Jedním z přivýdělků na studia se staly návrhy potisků triček na zakázku Garyho Reeda, vlastníka krámku specializovaného na komiksy, který založil dnes již neexistující Caliber Press a zasloužil se o vydání prvních čtyř sešitů O´Barrovy Vrány.
Ačkoliv předchozí potenciální nakladatelé komiks odmítali s odůvodněním, že je málo „akční“ a nechápali jeho pravou podstatu, James tušil, že Vrána si svoje čtenáře najde. Komiks se skutečně prodával nad očekávání dobře. O výjimečnosti Jamesovy devítileté „art-terapie“ svědčí i fakt, že Hollywood projevil zájem o zfilmování Vrány ještě před dokončením poslední knihy (!). Stejnojmenný kultovní snímek režiséra Proyase (Já, Robot) poznamenala tragická smrt herce Brandona Lee (více v článku  „Legenda jménem Lee“). O´Barr, který nalezl v srdečném osmadvacetiletém Brandonovi nejenom velkého komiksového fanouška, ale také „bratra“, upadl do těžkých depresí spojených s drogovou závislostí, provázen vinou za stvoření díla, jež nepřímo zapříčinilo Leeovu smrt. „Nemůže pršet věčně“, hlásá jedna z nejslavnějších replik filmové Vrány, a tak 15 let od osudné noci žije James O´Barr vcelku poklidným životem uznávané komiksové ikony. Kromě povinností hrdého otce, spravuje chod internetových stránek, jejichž prostřednictvím prodává své obrazy, účastní se různých setkání s fanoušky, z nichž mnozí veřejně prohlašují, že jim Vrána zachránila život. V čem je tedy tak výjimečná?

Vrána jako odraz skutečnosti
O´Barr koncipoval dílo jako osobní rozloučení s milovanou osobou, jež jemu samotnému nebylo nikdy umožněno. Veškeré pocity-lásku, nenávist, vztek a rozhořčení nad nespravedlností vlastního osudu nakreslil a vepsal do příběhu Erika, který po roce vstává z mrtvých, aby pomstil vraždu svou a své snoubenky Shelly. Průvodcem je mu tajemná Vrána, vedoucí zoufalého mladíka po stopách nelítostných vrahů. Unikátnost O´Barrova příběhu tkví především v netradičním pojetí hlavního hrdiny, jednajícího zcela v rozporu s křesťanstvím či jinými náboženstvími, jež připisují vykonání pomsty výhradně Bohu. Přesto Erik často působí dojmem člověka nikoliv nevěřícího, ale mnohem více zrazeného vlastní vírou, Bohem, o kterém je přesvědčen více než kdy jindy, že existuje. Dalším klíčovým momentem Vrány je bezdůvodná vražda obou milenců, spojená s absolutní nemožností hrůznému činu jakkoliv zabránit. Právě tato skutečnost vytváří z Vrány dílo, v němž mnozí nalézají útěchu vlastního neštěstí, založeného na stejně nepostižitelných okolnostech, jako u O´Barrova Erika. Vrána nenabádá k nesmyslné mstě, ale představuje hrdinu, který za čtenáře v imaginárním světě odvádí tuto „špinavou práci“ a plně chápe význam svojí i jejich ztráty. Stejně, jako ostatní lidé, sice nemůže změnit skutečnost, ale, na rozdíl od čtenáře, může bezostyšně prezentovat veškerou bolest, která přesahuje i samotný práh smrti.
O´Barrův komiks disponuje neopakovatelnou atmosférou, dosaženou pomocí citací Rimbaudových básní, písňových textů Joy Division, Robyna Hitchcocka či nejrůznějších citací z Bible a další literatury. Hlavní hrdina tak nepůsobí dojmem nešťastného vraha, ale systematického vykupitele, jehož pohledu je škoda pro každou z dávno zatracených duší.
Sílu příběhu podtrhává osobité O´Barrovo výtvarné vyjádření. Pro potřeby komiksu autor použil převažující černobílou perokresbu, jež se střídá s technikou vodových barev. Revoluční pohledy z nejrůznějších úhlů připomínají sekvenci filmových záběrů a znervózňují čtenáře sugestivní autentičností. I zde nalézáme množství více či méně čitelných odkazů či symbolů (maska Ironie inspirující Erikův make-up, odkazy na obrazy Hieronyma Bosche, komiks The Cat in the Hat atd). Veškeré postavy, vyskytující se ve Vráně, mají reálný základ. Postava Erika sestává z těla Iggyho Popa, obličej propůjčil frontman skupiny Bauhaus, Peter Murphy, a duši vypsal autor sám. Shelly je doslovným přepisem Bethany, herec Jon Polito inspiroval postavu Gideona, kterého si tentýž herec zahrál i ve filmovém zpracování.
O´Barrovo dílo snoubí neslučitelné. Vedle sebe staví poezii i nevýslovnou brutalitu, lásku i maximální nenávist. Vytváří očistnou katarzi, jež je poplatná názvům pěti knih, z nichž je celý příběh poskládán: Bolest, Strach, Ironie, Zoufalství a Smrt.

Po necelých 20 letech od vydání prvního sešitu je Vrána stále celosvětově nejprodávanějším černobílým komiksem všech dob. Byla přeložena do mnoha cizích jazyků a na pultech českých knihkupectví se prvně objevila v roce 2003. Vydavatelství Comics Centrum si vzalo na svá bedra, po mnoha stránkách, nelehký úkol. Přestože představení Vrány českému čtenáři nedoprovázela masivní kampaň opěvující filmové zpracování, jak tomu dnes bývá u většiny světových bestsellerů, komiks si i tak našel svoje místo na slunci a byl brzy beznadějně rozebrán. Shoda nešťastných náhod a problémů spojených s prvním vydáním vydavatele neodradila a Vrána se po čtyřech letech vrací v novém kabátu společně s dalšími vylepšeními, jež svými kvalitami předčí i americký originál. Počítačová korekce poničených tiskových matric, nové uspořádání jednotlivých oken na stránce či tisk na křídový papír umožňují maximální vychutnání O´Barrova komiksu. Pro větší přesnost nakladatelé ubrali rýmovaných překladů a soustředili se na významovou stránku použitých textů. V neposlední řadě bych za velké plus označila překlad Dany Krejčové, který, stejně jako celá česká reedice, svědčí o obrovské práci a množstvím času, stráveného nad tímto projektem. Druhé vydání je navíc doplněno o autorův životopis a fakta, týkající se jeho díla.
Vrána nabízí vše, co si čtenář komiksu může přát a ještě něco navíc. Pakliže si myslíte, že nemáte co ztratit, může vás přesvědčit o omylu či zmírnit vaši bolest. Pokud máte vše, co jste si kdy přáli, může připomenout skutečnou hodnotu toho všeho a nabídnout pomocnou ruku (nebo křídlo), pokud byste se v takové situaci ocitli a nevěděli, jak žít dál. 

James O’Barr, Vrána, vydavatelství Comics Centrum, 2007. 


Internetové odkazy:
http://www.comicscentrum.cz/obchod/Comicsove-knihy/Vrana.html
http://www.jamesobarr.net