Autoři Česal a Dvořák se ve svém dalším díle Utajených dějin zabývají magickou válkou, jež zachvátila zainteresované a zasvěcené osoby a vrstvy v průběhu let 1768 až 1945. Kniha, bezpochyby velice působivá, protože se dotýká věcí, které lidi podvědomě přitahují a lákají, i když se jim často zdráhají uvěřit. Ale, přesně jako u církevních doktrín, které jsou založeny na vštípené víře, když vysvětlení přece jen hlasitě skřípe, přijde na řadu zázrak či vyvolání strachu. Rozechvělá mysl, ustrašená nepoznaným, přijímá. Co kdyby?

Osobně se domnívám, že pohled na historii tímto způsobem zajisté osvěží strnulá data a dodá lidským postavám fluidní tajemno a až nadpřirozené schopnosti, ale vývoj asi moc nevysvětluje, neobjasňuje. Naopak povrchní čtenář získá dojem, že fatalismus se opět vrací jako životadárná krůpěj, že stačí čekat, protože pouze ti podzemím vyvolení mají určité možnosti. I sami autoři mnohdy potvrzují, že se to v paralelním světě mele, ale na zemi vítěz není zřetelný. Velice často jejich, byť interesantní, teorie končí povzdechy a otázkami typu: O čem spolu rozprávěli, nevíme, ale je jisté.... (není). Na svých cestách neustále něco hledal... Co? (nevíme).

Nekontrolovatelné výtrysky energií podsvětí autoři ztotožňují s revolucemi. Davové šílenství, které se lidí v těchto exaltovaných situacích pravidelně zmocňuje, vždy podporují charismatické osobnosti v pravý čas na pravém místě. Je to náhoda? Záměr podsvětí? Pravda je, že při studiu revolucí nebo převratů vždy najdete stejné jevy: nespokojenost, hlad, utrpení, případně válečný konflikt. Souběžně se vynořují hlasatelé nových zítřků, kteří nabízejí změnu a postupně tak své ideály (většinou se jim po obecné stránce nedá nic vytknout) očkují dalším stoupencům. A pak nastane ten rozhodný vteřinový okamžik, kdy „někdo“ vykřikne, hodí kámen, střelí a dav, kdysi snad samostatně myslící jedinci, se ve zlomečku času mění v zfanatizovaný, jedním, většinou nemocným člověkem, ovládaný stroj. Prvotní iluze mizí v krvi. Podobný účinek dokáží vyvolat šamani, sektáři, shodně působí nemyslící skandující ochoz fotbalového stadionu, vytřeštěné fanynky řičící v rytmu svého idolu, či náměstí mexickou vlnou oslavující mistry z Nagana. V ten jediný okamžik se všichni, jakoby napojeni na jeden elektrický zdroj, vzdalují realitě. A zároveň se stávají drobečkem toho velkého kusu, jenž mění dějiny. Ano, tyto jevy jsou prokazatelné, ale už mnohem méně, zda výše zmíněná zásuvka má zdroj v děsivém podsvětí nebo se jedná o pouhou manipulaci. Pravda také je, že ze vzniklého chaosu se vynořují další výrazné osobnosti, které určitou dobu ovládají nitky. Spíše to vypadá jako věčný koloběh výrazné touhy po moci, již někteří jedinci dokáží absorbovat a některým se daří realizace. Vždy do času.

Zajímavé je i to, že některá místa jakoby přivolávala zlomové události. Možná, jak tvrdí autoři, se tu koncentruje dávná energie předků, ale také je možné, že se jedná o místa vhodná, např. polohou, a jejich obliba byla časem umocněna mýtem, legendou ( Říp, Vyšehrad, ale i Václavské náměstí..)

Kniha mě, jako už dlouho žádná, rozhodně nenechala klidnou. Rozbouřila mysl, rozčilovala nemožnost najít adekvátní odpověď, překvapovala určitou logikou a zákonitostí, které lze (pomocně) vysvětlit aktivním působením nesdělitelného. V každém případě si tyto kontroverzní příběhy zaslouží další čtenáře. Koneckonců možnost existence druhých a dalších světů nikdo nedokázal, ale také nevyvrátil. A právě mystika nedosažitelného vždy vzrušuje a Utajené dějiny získají mnoho milujících fandů i rozhořčených odpůrců.


^{Česal Aleš, Dvořák Otomar, Utajené dějiny Čech
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2008
Zdroj foto: www.xyz.cz}