Přiznám se, že coby letitému obyvateli řadových paneláků v různých městech naší země se mi držení psů v těchto domech nelíbí z jednoho prostého důvodu, domnívám se, že panelák je prostor tak těsný pro samotné lidi, natož pro nějaká zvířata. Nehledě na to, že stěny bytů propouští veškerý hluk a proto máte-li v sousedství několik psů, užíváte si skutečně tak, jakoby dotyční miláčci žili ve vašem obývacím pokoji. A musím říct, že já osobně jsem si ani za ty léta nezvykla na to, že mě jedno psisko budí brzo ráno a ostatní vytrvale štěkají až do půlnoci, záleží na tom, kdy jsou zrovna venčeni, nebo zda náhodou neprojde někdo u nich na patře kolem dveří. Tím pádem se nedá nazvat takový dům- ráj psů klidným místem, kde by rád našinec odpočíval, nebo alespoň dostal prostor k tomu si odpočinout. Nehledě na občasné loužičky na chodbě a zápach z některých bytů, kde se zřejmě nevětrá a po pejscích asi moc neuklízí. Každé zvíře potřebuje dostatek vlastní plochy k výběhu a pohybu vůbec. Nevím, co je to za lásku ke zvířatům, která se prezentuje některými pejskaři tím, že v šest ráno odejdou a vrací se někdy v sedm večer.

Pes podobných majitelů zůstává celý den zavřený sám v bytě, často teskně kňučí k neradosti zbylých obyvatel domu. Pejskařku tohoto typu znám osobně, domů přichází kolem osmé večer, v práci tráví nesmyslně i víkendy a proto si její pejsek zvykl chodit na záchod do koupelny na dlaždičky, čímž se dotyčná chlubí. Skutečným povyražením tohoto zvířátka pak je, když ho panička vezme o víkendu do kanceláře, kde může běhat po schodech. To mi už přijde jako týrání zvířete, ale běda, jak by se jí to řeklo. Ona zvířata miluje, vždyť jedno má hrdinně v paneláku. To, že jsou paneláky často přeplněné zvířaty trpícími samotou a nedostatkem pohybu je skutečnost nemilá, ale otázka spíše nějakých ochránců zvířat a případně domovního řádu. Za horší považuji dopad venčení psů na veřejných prostranstvích, která se v Neratovicích stala docela legální a veřejnou psí toaletou. Samozřejmě psi se musí někde venčit, ale pořád nechápu, proč zrovna na dětských hřištích a kolem nich. A myslím, že na tuto otázku by asi žádný pejskař odpovědět neuměl. Ono totiž není jak. Nikomu není příjemné sbírat exkrementy po zvířatech a tak je jednodušší nechat je „jakoby“ schované v trávě. A hlavně se přitom tvářit, že jsem vlastně neviditelný. Chování nehodné dospělých lidí, ale chování běžné.

Domnívám se, že tento nepříjemný a palčivý problém je v Neratovicích nedořešený. Už několikrát proběhla na internetu diskuse na téma – zakoupení speciálních „vysavačů“. V současné době má zastupitelstvo schvalovat zvýšení poplatků za psí miláčky. Třeba se právě tyto peníze skutečně správně investují a díky nim se problém vyřeší. Přesto by mě asi více potěšilo, kdybych někdy potkala policistu, který dbá svých práv a který by alespoň část pejskařů vychoval k pořádku přesně mířenými pokutami. Jak se totiž Čechovi sáhne na peněženku, zázračně i on začne celkem bez potíží dodržovat své povinnosti. Odpovědnost za znečišťování města by totiž měli na svých bedrech nést především pejskaři a ne radnice.