Popisovat děj, dnes již bestselleru, by bylo asi nadbytečné. Mladá, proto i nezkušená, ale matkou poučená (slovy Shakespeara: manželka musí sloužit manželu s touž povinností jako vládci lid) městská dívka po svatbě následuje manžela, zblázněného do chovu kuřat, na opuštěnou farmu. Sporák musí přemlouvat, aby topil, okna, aby nepropouštěla mrazivý vítr, semínka okrasných květinek, aby nerodila plevel... Musí respektovat, že milovaná kuřata pípají ve vybílené slepičárně, mají vlažnou vodu a dostatek krmiva, zatím co její domácnost úpěnlivě shání pomocnou ruku. Bezútěšnou samotu pod horami občas naruší návštěvy svérázných sousedů. Dříve by s těmito "lidičkami" neztrácela čas, nyní by byla vděčná i za členství ve Svazu rozených debilů.

Prostě absurdní život poslušné manželky reálně prožívaný byl spíše k pláči, ale americká spisovatelka, od jejíhož narození v březnu uplynulo sto let, ho dokázala dokonale přepsat. Vznikl humorný příběh, navozující při čtení trvalý úsměv na tváři. V jistých pasážích ho zkřiví i výbuchy smíchu. Nejde ovšem jen o prvoplánovou anekdotu života, pod slupkou komické nadsázky tepe nenaplněný život ženy, která bytostně cítí, že rady matky a jejich plnění více a více prohlubují nepřekonatelné rozdíly v názorech obou partnerů. Tehdejší doba však emancipaci nepřála, ženy samy sebe dusily svou poslušností a odevzdaností, až v nich paradoxně našly i zalíbení. Groteska života je načrtnuta dokonale. Čtenář se ale nemusí bát byť jen náznaku mentorování, naopak autorka svůj osud popisuje s tak elegantně jemnou ironií a sarkasmem, že aktuální společenské ostny vůbec nepíchají.


Betty Mac Donaldová (*26. 3. 1908, + 7. 2. 1958) se narodila v Boulderu ve státě Coloredo, posléze se s rodinou přestěhovala do Seattlu. V něm a jeho okolí prožila celý život. Byla dvakrát vdaná (Bob Heskett, Don MaC Donald), vychovala dvě dcery. V době, kdy ještě neexistovaly léky na tuberkulózu, se jí podařilo se z ní vyléčit. Vzpomínky na hospodaření na slepičí farmě popsala v knize Vejce a já (1945), a po jejím úspěchu se mohla živit psaním. Vydala další román Morová rána (1948), kde stejně odlehčeně popisuje útrapy své léčby. Dále Kdokoli může dělat cokoli (1950), Dusím se ve vlastní šťávě (1955) a čtyři knihy pro děti o paní Láryfáry.


^{Betty Mac Donaldová , Vejce a já
Vydalo nakladatelství ARGO v roce 2008
Zdroj foto:www.argo.cz}