Tisková konference v hotelu Mandarin Oriental Prague začala v naplánované čtyři hodiny odpoledne usazením hlavního hrdiny do papírového trůnu, jež bylo kvitováno spouští blesků fotoaparátů českých médií, kterým se naskytla první možnost dne zvěčnit mladé protagonisty filmu Letopisy Narnie: Princ Kaspian. Nejmladší Georgie Henley předvedla svou milou dětskou tvář, když rozcuchala Barnesovi jeho pohádkový účes a výbuch smíchu všech zúčastněných tak potěšil nejednoho, exkluzivního snímku chtivého, fotografa. V dobré náladě pak herci, usazeni mezi režiséra Andrew Adamse a producenta Michaela Johnsona, odpovídali na zvědavé otázky přítomných novinářů. Některé z nich jsme pro vás vybrali:

Kdy jste si uvědomili, že se z vás staly opravdové hvězdy?

Skandar Keynes (Edmund): Zatím jsem si to ještě neuvědomil. Necítím se jako hvězda. Při natáčení je to příjemné. Dostanete se do hezkých hotelů, máte vlastního šoféra, ale pak jste zpět v reálném životě, kde šoféři nejsou, kromě těch v autobusu. Ale to je taky fajn.
Anna Popplewellová ( Zuzana): Já myslím, že se vlastně nikdo z nás necítí jako hvězda. Máme všichni svůj normální život, kam se po natáčení vracíme, zpět k rodině a sourozencům, takže stojíme nohama pevně na zemi a v normálním životě je nám dobře.
Georgie Henley (Lucinka): Já se vždycky cítila jako hvězda (smích).Ne, dělám si legraci. Jediné chvíle, kdy nám to dochází, jsou ve škole, když si z nás ostatní spolužáci dělají legraci. Osobně nechci, aby se mi moc nafoukla hlava. Vždycky bych ráda prošla dveřmi.
William Moseley (Petr): Do toho filmu nás vlastně vybrali právě proto, že nejsme hvězdy a nemáme nějaké speciální požadavky. Myslím, že se vrátíme prostě zpět do normálního života a budeme stále tím, čím jsme byli-dětmi.

Jak se liší natáčení v České republice od zahraničních ateliérů?

Andrew Adamson (režisér): Musím říci, že předtím, než jsem natáčel na Barrandově, tak jsem nikdy nenatáčel v opravdovém studiu, protože na Novém Zélandu natáčení probíhalo jenom v improvizovaných plechových halách nebo garážích. Tady jsem přišel poprvé do opravdového úžasného studiového světa, který nám hodně dal. Byly tady perfektní filmové štáby, kameramani, scéna a velmi důležité-dekorace. To, že se tady dekorace staví způsobem, jaký se používal dřív, dodává filmu takovou zvláštní, realistickou dimenzi. Bylo skvělé setkat se s lidmi, kteří vyrábějí zbraně. Kromě těchto záležitostí, myslím, že si málokdo uvědomuje, jak skvělé jsou podmínky k natáčení v reálu mimo Prahu a jak nádherná je tady krajina. To platí nejenom o České republice, ale o celé střední Evropě.

Pane Barnesi, nebojíte se, že na dlouhou dobu zůstanete pro diváky Princem Kaspianem a…

Ben Barnes (Kaspian): …a ničím jiným (smích). Snažím se na to dívat poněkud pozitivněji. Cítím jako velkou poctu být součástí příběhu, který jsem miloval od raného dětství. Kromě toho se mi podařilo věnovat během natáčení Letopisů Narnie i jiným projektům myslím si, že to záleží na ostatních, jestli mě budou vidět jako prince nebo třeba jako někoho jiného.

Je vaším záměrem do budoucna natočit všech sedm knih Letopisů Narnie?

Mark Johnson (producent): Ano, velmi rádi bychom natočili všech sedm dílů. Jestli se tak stane, to záleží na mnoha faktorech. Nejdůležitější je odezva obecenstva, zda-li bude kladná. Další otázkou je, jak budou filmy vydělávat.

Proč nebudete natáčet třetí film v České republice?

M.J.: Potřebujeme velkou vodní nádrž, do které se vejde loď a je potřeba, aby to vypadalo, že ta loď je skutečně na moři. Příběh třetího filmu je důvodem, proč zde v natáčení nepokračujeme. Pokud by v České republice byla vhodná lokalita, velmi rádi bychom se sem vrátili. Natáčení ve vaší zemi pro nás bylo obrovskou zkušeností a náš dnešní návrat do Prahy vnímáme velmi emocionálně. Už proto, že jsme se opět mohli setkat s lidmi, s nimiž jsme ještě nedávno spolupracovali.

Jak mladí herci zvládali školní povinnosti během natáčení a jak probíhaly návraty do školních lavic?

A.P.: Naštěstí chodíme do škol, kde je zajímá, co děláme. Moje škola mi vyšla vstříc, protože věděli, že se nikde neflákám, ale že vážně pracuji. Možná to tak nevypadá, ale práce to skutečně je a s tím návratem zpět mi naopak všichni pomohli.

Máte nějaký svůj „fantasy“ svět, který je jenom váš a nikoho jiného tam nepustíte?

A.A.: Myslím, že natáčení filmu je takovým světem samo o sobě. To není realita, ale fantazie a ta krátkodobá intenzivní spolupráce s lidmi, kteří všichni přispívají k nějakému společnému cíli, znamená samo o sobě je určitou fantastickou věc.
A.P.: Podle mě, každé dítě má svého vymyšleného kamaráda, se kterým se baví. Já jsem to dělala jako malá a když už ho máte, musíte ho umístit do nějaké vymyšlené reality, takže takový svět je vlastně ve všech (dětech).
W.M.: Vyrůstal jsem na venkově a pro mě to samo o sobě je určité fantastické místo. Nejsou tam žádná auta, ten svět byl úplně jiný než svět tady kolem nás. Mohli jsme jít na louku a dělat, co jsme chtěli. Skandar se mi teď směje, že mi říkají „farmářskej chlapec“, ale pro mě to bylo to, o čem mluvíte.
B.B.: Já jsem vstoupil do Narnie jako poslední a patřím tady stále za nováčka a zatím mi nějak nejde rozlišovat mezi realitou a fantazií. Myslím, že v této nevědomosti ještě rád nějakou dobu setrvám.

Jak vypadají sny producenta?

M.J.: Souhlasím s tím, o čem před chvílí mluvil Andrew. Pro mě znamená natáčení filmu něco, co jsem chtěl celý život dělat. Vnímám to spíš jako hru než práci.

Plánujete po Narnii nějaký návrat k původní animaci (otázka, narážející na filmy Shrek)

A.A.: Momentálně ne. Chci si vyčistit hlavu a na chvíli si vzít volno. V tuto chvíli nic naplánovaného nemám.

Jak jste vnímal přechod od Shreka k Narnii? Necítil jste potřebu, vzít si nějakou ze shrekovských postaviček s sebou?

A.A.: Letopisy Narnie a Shrek vypadají jako dva rozdílné světy, nicméně ledacos mají společného. Už z pohledu režiséra, který v nich může některé vlastní přístupy uplatnit. Baví mě zpracovávat prvky, které se na první pohled od stylu natáčeného filmu liší.

Prozradíte nám něco o druhém plánovaném pokračování Letopisů Narnie?

M.J.: V současné době jsme ve stádiu příprav. Režisérem tentokrát nebude Andrew (Adamson), ale Michael Apted. Většina natáčení bude probíhat v Mexiku. Nejvíce nás však mrzí, že z filmu odejdou postavy Petra a Zuzany.

Krátce po sedmé hodině dorazil slavnostní konvoj na červený koberec před pražský Slovanský dům, v jehož prostorách pod záštitou společnosti Falcon, shlédli slavnostní premiéru diváci hned v několika sálech multiplexu Palace Cinemas. Každá z hvězd přijela vlastním vozem a po představení Jakubem Železným se herci vrhli do náruče svých nedočkavých fanoušků, aby jejich přízeň odměnili autogramem nebo společnou fotografií. Největšího ohlasu se podle očekávání dostalo ústřednímu hrdinovi druhého filmu, Benu Barnesovi, který však pro množství rozhovorů s českými i zahraničními novináři, potěšil vřeštící dav jako poslední. Charismatický Barnes působil velmi uvolněně a stejně jako jeho mladší kolegové přistoupil k fanouškům s vlídnou tváří a cestou k sálu č.1, kde pozvaní diváci shlédli premiéru „Kaspiána“ ve společnosti celé slavnostní delegace, poctivě podepisoval vše, co mu jeho obdivovatelé vkládali pod ruce.

Georgie Henley, představitelka Lucinky, pobavila přítomné svým roztomilým vystupováním a poté, co se směle vydala vstříc emocemi stržené obdivovatelce, zmizela na několik okamžiků pod těly dvakrát tak velkých fotografů.

Česká premiéra Letopisů Narnie: Princ Kaspian proběhla pravděpodobně nejlépe, jak si filmový divák dokáže představit. Nebývale přívětivé chování mladých hvězd, dodržený časový rozpis a nakonec i slušné počasí, dopomohli k nevšednímu zážitku, na který všichni návštěvníci budou jistě dlouho v dobrém vzpomínat.

Jací jsou aneb na vlastní oči:

Ben Barnes zaujme na první pohled nejenom spanilým princovským zjevem, ale především výškou (1.85 cm). Ačkoliv je z „dětského“ hereckého obsazení nejstarší, mezi ostatní bez problémů zapadá. Vystupoval skromně, místy ostýchavě, ale v objetí rozvášněných fanynek poměrně rychle roztál.

Georgie Henley oprávněně drží post miláčka publika. Celý den si evidentně užívala a dětským nadšením, které jistě kontrastovalo s jejími „vážnějšími“ hereckými kolegy.

William Moseley je usměvavý, mužným dojmem působící mladý herec. Ochotně se s námi vyfotografoval a na chvíli dokonce setrval mezi novináři po skončení tiskové konference.

Andrew Adams patřil mezi příjemná překvapení dne. Muž s podobou Steva Buscemiho hýřil vtipem a přitom působil velmi všedně a přátelsky.

foto: archiv, Falcon

Poděkování za nafocení slavnostní premiéry patří Janu Chvátalovi.