Nalezl nanejvýš ojedinělou formu psaní. „Eintopf“ z beletrie, reportáže a literatury faktu cukrářsky vyzdobil neumdlévající poetikou. Neznám takového druhého. V knihách čtenáře pozval na nekonečnou exkurzi do svého života. Života naplněného obrovskou láskou, hraničící s vášní, k létání. Obdarován nadáním o tom psát, činil tak poutavě, že jeho krásné obrazy toho všeho nestárnou, i když se, pochopitelně, létá na jiných strojích. Rychlejších, větších. Ale je pak čas o tom psát? A proč? Zdá se, že předvoj v každé lidské činnosti je tím pravým, co ostatní zajímá. Vynořit se ze studně mraků výš k nebi. I bez možnosti návratu. A ocitovaný smutek mezi niklem a měděnými cévami co nejdřív rozdýchat.

Zalíbení v technice a schopnost prezentovat své myšlenky dostal Antoine do kolébky. Sotva se vrátil z vojny, uveřejnil svou první prózu Letec. Spisovatelem se ale stal až po uvedení knihy Kurýr na jih. V ní už naplno oslavuje překonávání sebe sama i za cenu fatálního konce. Bez pohledu z ptačí perspektivy a překonávání dálek mu svět připadal vlastně nudný. Až zbytečně plochý pro faktického aristokrata, mělký v hloubce přístupu snad úplně ke všemu. „Maminko, nepište mi do adresy hrabě,“ píše domů žádost z jedné své pracovní umístěnky. Ale kdyby se přidělovaly šlechtické tituly jen za oddanost své věci, nejvhodnější kandidát má položené dveře přes dva sudy kdesi v Africe a píše a píše.

Při rozšiřování leteckých služeb v Jižní Americe se narodil Noční let. Román byl zfilmován a úspěšný literát mohl vykročit za úspěchem. Brzdou, v té chvíli určitě milovanou, se mu stala slečna Consuela. Oženil se s ní. (Jeden z největších omylů jeho života.) Před válkou zveřejnil román Země lidí. Kniha, ověnčena Velkou cenou Francouzské akademie, nabízí určitě autorův nejbohatší jazyk. Slova jak prokrvený steak a křehká jak Consuela před veselkou.
Francie vstoupila do vojny s esesákem a Exupéry si vybrečel místo v letadle u dálkového průzkumu. Někdy nesmyslné úkoly promítl do titulu Válečný pilot. Dokončil jej v emigraci v Yorku, kam se uchýlil po válečné porážce své země. Napsal Dopisy rukojmímu a pokud vím, jedinou skutečnou pohádku pro velké i malé Malý princ. Opouští nosnou realitu svých prací a do jakési biblické pouště situuje dílo Citadela. Hemží se symbolikou a Exupéry asi tuší, že je jeho prací poslední a vyjde až …

Čtyřicet let po svém zmizení se stává ikonou nastupující generace. Je notně překládán a číst jej v rodném jazyce mohou i Tuaregové. Stává se vděčným objektem pro filmaře. Humanista do morku kostí. Tak jsem si ho zařadil. A nemám důvod měnit. „Dýchal jsem vzduch širého moře,“ říká a jeho poetismus je silně nakažlivý.

^{Zdroj obrázku www: zahranicni.idnes.cz}