Jestliže se dá hovořit v jiných oblastech Čech, Moravy a Slezska o „probuzení paměti“, v Chebu jde o „nakopnuté svědomí“. Jednoznačně. Spisovatel a vědec PhDr. Jaromír Boháč ve své knize předkládá stručnou, ale nanejvýš věcnou historii města. Od doby jeho založení, se všemi vizemi majitelů, někdy jen správců a postoji obyvatel k nim. Cheb, poslední západní výspa českého osídlení, cítil majitelské, ideové, zkrátka těžce účelové změny obzvlášť intenzivně.

V bohaté obrazové příloze se můžeme na vlastní oči seznámit s „viditelným strachem“ každé majitelské enklávy. Obavy do města nainvestovat se zřejmě projevovaly nepřetržitě od jeho založení v 13.století a našinci zůstává v hlavě uložené „šedivé a přestárlé hnízdo“, jímž zůstává, krucifix, i nyní. Po všech zoufalých snahách současné samosprávy, přes důležitost kóty, na které město leží. Nebo právě proto. Snaha o městskou důstojnost spolu s nebývalou strohostí dýchá z každé dobové fotografie. A pobyt ve městě, pardon, ten dojem nevyvrátí.

V knize najdeme několik kapitol, rozdělených dle sledovaného období a využití objektů. Markantní zmatenost správců, nejvíc těch v 19. a 20.století ukazuje kapitola „Pomníky a hospody“. Směšná zarputilost a přiznejme si i okamžitá loajálnost, s jakou se celý národ (zde ale město) dokáže točit vpřed a vzad, vpravo, vlevo, je, v evropských poměrech nevídaná.
Tuny prostavěného a vzápětí do vzduchu vyhozeného kamenného materiálu se hned tak nevidí. Pro co? Pro chvilkové ukojení pošramoceného ega vládnoucí kliky?
Za vše hovoří kultovní, v podání autora kulturní heslo, jenž jsem zaslechl ještě nedávno: „Niklhans se vrátil.“ Niklhans byl hospodský z poslední čtvrtiny 19.století a vyžíznivělá klaka jej tak radostně vítala z cest. Spontánně doložila, jakou téměř rituální veličinou, tady dokonce s bohatým kulturním životem, se jeho knajpa stala. Internacionálně pojaté sdružovací centrum, s diskusní platformou, nikým neviděnou negativně. Návštěvníky určitě ne! Ti ale nerozhodují.

"Na novou kulturní zprávu roku si budeme muset ještě počkat", říká Jaromír Boháč.
Já jen přidávám přání, abychom se dočkali. Čeho? Lingvistiky bez preferencí. Některá města by měla tak fungovat. Ta hraniční určitě. Minulost Chebu po tom volá. Podívejte se sami.

_{PhDr. Jaromír Boháč: Cheb
Vydalo nakladatelství Paseka roku 2008
Zdroj obrázku: www.paseka.cz}