„Nejlepší je stejně ta ženská. Ta se mi líbí. A ten...no, ten, jak je zápornej“, tápe nesměle manžel. „Myslíš Jaga, tati“, odpoví dcera, ve snaze doplnit znalosti v pubertálních očích „tupého“ rodiče.
„No, ten. Ale stejně by mě nejvíc zajímalo, čím nabarvili toho Othella.“ Rozluštění záhady divadelních líčidel sice nenabízím, důvody, proč v červenci zavítat na jednu z nejslavnějších Shakespearových tragédií, sdělím ráda.

Letní shakespearovské slavnosti zjevně zachovávají Othellovi přízeň. Letošní obnovená premiéra uvádí žárlivostí zaslepeného Maura, do prostor Nejvyššího purkrabství, již potřetí.
Rok 2008, tentokrát bez přítomnosti Lucie Vondráčkové a Michala Dlouhého, vsadil na ostříleného Martina Zahálku, křehce vyhlížející Zuzanu Vejvodovou a posílil othellovský tým o hvězdu plzeňského Divadla J.K.Tyla, Martina Stránského (rozhovor naleznete zde), jemuž role Jaga padne stejně dobře jako nádherný kostým z dílny Tomáše Kypty.

Koneckonců, přiznejme si, že kromě kvalitních hereckých výkonů, na něž jsou ostatně diváci Letních shakespearovských slavností zvyklí, k výšlapu zámeckých schodů nejvíce láká nezaměnitelné prostředí Pražského hradu a mnohé i vize vcelku tradičně pojatých nastudování samotných her včetně patřičného ošacení přítomných účinkujících. V případě Othella se přání plní.

Ačkoliv nemohu posloužit porovnáním „nového“ Othella s nastudováním z minulých sezón-jednak proto, že mě nešťastně minulo, za druhé se nepovažuji v dané oblasti za dostatečně kompetentní, z pohledu „laického diváka“ oceňuji především skutečnost, že většina herců nepřehrává a představení působí značně příjemným a odpočinkovým (nikoliv nudným) dojmem. Je příjemné sledovat namísto vyřvávaných replik přehlídku nefalšovaného hereckého umění, jež obecenstvo strhne a nepustí ani v případě méně zábavných či intelektuálně náročnějších scén.
V tuto chvíli nelze nepřipomenout podíl Martina Hilského, který Othella prostřednictvím svěžího moderního překladu, přibližuje divákovi 21. století. Zklamaní jistě nebudou ani příznivci překladů E.A.Saudka, protože Hilský nejenže zachovává atmosféru předšlých překladů, ale navíc vkusně zakomponovává prvky současné podoby českého jazyka a výsledek jednoduše stojí za to. Tyto kvality oceníme v části, kdy Jago „chválí“ různé typy žen či v hravém dialogu s jeho manželkou, která v podání Báry Munzarové patří k dalším milým vzpomínkám na proběhlé představení.

Pokud vás trápí prázdné letní večery, směle vyražte na Pražský hrad. Společnosti vážených pánů a paní může osazenstvo popcornem prosycených multiplexů konkurovat jen stěží. V případě slunečného počasí zažijete nevšední zážitek, v případě opačném přetrvává naděje, že nakonec přece jenom zjistíte, čím že toho Othella vlastně natřeli.

Letní shakespearovské slavnosti
Othello 25.6-12.6.2008
Vstupenky a další informace: www.shakespeare.cz

Foto: Viktor Kronbauer, Letní shakespearovské slavnosti