Napsat kvalitní recenzi/kritiku není vůbec snadná záležitost. Ať už oba pojmy odlišujeme nebo ne (tento článek je neodlišuje), jedno by měly mít společné-objektivitu, pokud možno založenou na co největším množství nezpochybnitelných faktů. Teorie je krásná, praxe je o hodně těžší. Léto 2008 přineslo, byť nechtěně, zajímavou možnost porovnat a dost možná poodhalit smýšlení různých recenzentů ke zkoumané filmové látce.

Bathory patří mezi nejdiskutovanější filmy současnosti. O jeho přípravách a průběhu natáčení média informovala mnoho měsíců dopředu. Zda-li pověst Juraje Jakubiska jako uznávaného režiséra, vysoký rozpočet nebo vlastní krvavé téma vedly k nezvykle vysokému zájmu novinářů, můžeme pouze spekulovat. Velký zájem může být předzvěstí skutečného veledíla nebo skutečného průšvihu. Z podobné praxe, kterou v našich končinách zpravidla zažívá především firma Svěrák a syn nebo režisér Hřebejk, platí povětšinou první varianta. Ani v případě Bathory recenzenti hvězdičkami nešetřili, a tak stěží najdeme hodnocení pod 60%, které odpovídá průměrnému, vcelku dobře „skousnutelnému“ filmu.

Máj, který do českých kin vstoupí 21. srpna, si taktéž na nezájem nemůže stěžovat. Český člověk, dnes již povětšinou lhostejný ke klasickým dílům národní literatury, totiž nalézá ztracený zájem právě ve chvílích, kdy někdo „znovuobjeví“ některé z nich. Jakákoliv následná manipulace s tímto materiálem pak bývá označována za odvahu/troufalost/drzost (podle věhlasu režiséra), s nezřídka prorokovaným špatným koncem. Režisér F.A.Brabec už se svou Kyticí v podobném situaci obstál. Přesto, v případě Máje hovořily informační zdroje o probíhajícím natáčení s největší opatrností...nakonec, Kytice není Máj!


Souhlasím, opravdu není. Srovnání obou Brabcových děl můžeme probrat v recenzi Máje, která vás v nejbližších dnech čeká. Ale nyní zpět k Bathory.

Ačkoliv Jakubiskův film i Máj disponují kamerou F.A.Brabce (u Máje také režie) a kostýmy Brabcovy ženy Jaroslavy Pecharové, Bathory sklízí chválu, zatímco Máj u kritiků propadá na celé čáře. A co má být, řeknete si. Stejná jména ještě nic neznamenají. Navíc, zpracovávaná látka je také jiná. Máj vychází z romantické básně, Bathory zase z historických skutečností. Opravdu? Už s ohledem na větu o objektivitě v úvodu, nehodlám rozpitvávat fakta související s postavou Alžběty Bathoryové. Prostě nemám dostatečně nastudováno. Nicméně, znázornění velmi pravděpodobné vražedkyně jako téměř zoufalé oběti nešťastných náhod, v případě Bathory, považuji za natolik zásadní, že z Jakubiskovy mystifikace, okleštěné o krásnou Annu Frielovou, oděnou do fantastických kostýmů Pecharové a bez záběrů nesoucích Brabcův rukopis, pro mě, jako pro diváka, nezbývá téměř nic.


Brabcův Máj sice není oskarové dílo, ale fakt, že scénář tentokrát opravdu vychází z děje předlohy-básně Karla Hynka Máchy- připisuje filmu významné body, které, jakoby většina recenzentů nějakým způsobem neviděla. Co jiného by mělo platit za bernou minci při hodnocení filmu než věrohodnost vůči zvolenému tématu/zdroji, z něhož tvůrci vycházejí? Jistě, aspektů tvořících konečný verdikt je mnoho a scénář věrný předloze samozřejmě nestačí. Nicméně, lze hodnotit kladně dílo, které si z předlohy vypůjčí pouze jméno a ještě drze doplní úvodní titulky o slovo „podle“? Při obrovském množství filmů, které recenzenti zpracovávají, jistě není možné nastudovat všechno, ale i tady prostě platí, že neznalost neomlouvá (v případě Bathory platí dvojnásob). Možná i proto začínají být některé situace přinejmenším zarážející. Za příklad poslouží poslední Letopisy Narnie: Princ Kaspian, které mnozí zepsuli na základě nezajímavého scénáře, napsaného téměř doslovně podle knižní předlohy. Ano, Lewisova knížka je prostě nuda. Po jejím přečtení si ovšem nedokážu, s ohledem na věrnost knize, lepší zpracování představit. V kontrastu s Májem, kdy Brabec hlavní dějové schéma ponechal a, na rozdíl od Letopisů, doplnil, je opět všechno špatně. Takže jsem nakonec vlastně ráda, že žádný film nenatáčím, protože bych, na základě výše popsaných skutečností, vůbec nevěděla, kde začít, resp., jak skončit (jak bych já skončila, vím naprosto přesně).

Co dodat…Místo množství posměšných a siláckých slov by možná české kritice slušelo více uvědomělosti. Chyby děláme všichni, pakliže se z nich ovšem nepoučíme, nechme psaní filmových recenzí povolanějším a s čistým štítem odstupme stranou.

foto: Bontonfilm, volume.cz