Když se v roce 1991 konal velkolepý koncert k slavnostnímu odchodu sovětských vojsk, jež se u nás usídlily po srpnu 1968, smáli se vojáci, že se k nám vrátí. Nějak jsme tomu nevěřili, ale oni se skutečně postupně a plíživě vraceli zpátky, aby zde podnikali, aby si otevírali agentury na zaměstnávání cizinců, a částečně se podíleli na statistikách kriminality. Přišli ovšem už bez jásotu, ale za to se do naší společnosti zapojili víc, než bychom asi očekávali a chtěli.

Už Karel Havlíček Borovský po svém pobytu v Rusku nazval utopisty ty, kteří horovali pro myšlenku, že naše národy mají mnoho společného. Bohužel jeho slova nějak zanikla v únoru 1948, bohužel jsme na Havlíčka zapomněli. Nejsme a nikdy nebudeme východní Slované se vším, co k tomu patří. Naše místo stojí přesně uprostřed Evropy.

Nepamatuji si srpen 1968, neboť jsem přišla na svět o pár let později, ale vždy při sledování záběrů z oněch dní svírá se mi srdce. Protože když odhlédnu od toho, že jsem se díky této události narodila do šedivé normalizace, nechápu, jak si Rusové mohli vůbec dovolit vstoupit na území cizího státu, a v něm pak páchat nesnadno odčinitelné zlo. A dnes se tvářit, jako by se nic nestalo, jako bychom je opravdu vítali s otevřenou náručí.

Rusové se často diví, že je zrovna nechováme v lásce. Těžko se s nimi spolupracuje (má osobní zkušenost) a těžko se jim něco vysvětluje, protože naše mentality se rozchází. A přitom si nemohu zároveň nepřipustit, že právě z jejich vlasti pochází vynikající umělci jako Jesenin, Čechov a Gogol, jejichž díla vyhledávám, a ctím, což ve mně vyvolává jistý rozpor. Tudíž tyto pány obdivuji, zbytek národa respektuji.

Nicméně pořád se ve mně skrývá ona hořkost, zvlášť když si vzpomenu třeba na návštěvu Bezdězu, kde nově opravenou kapličku zdobily vyryté nápisy v azbuce, nebo nedávný zážitek z vojenské pevnosti v maďarském městě Komárom, kde dojem kazily zdi plné vzkazů od Volodi. I tam totiž sídlila ruská armáda…

A proto pokud mám hovořit o našich bývalých sousedech (míním tím před rokem 1989, kdy existoval Sovětský svaz a k nám náleželo Slovensko), a přitom brát v úvahu dnešní výročí, nenapadá mě nic jiného než říct nahlas - Rusáci jsou okupanti.

Alespoň pro mě byli, budou a navždy zůstanou.

 ^{Foto: www.cpc.unc.edu}