Četli jste první kus? Pokud ne: (klikni)

Naše cesta skončila v městečku Kamnik nedaleko Lublaně. Kdo by však stočil své kroky z tohoto městečka do Lublaně, připravil by se o krásnou přírodní podívanou. Hned za Kamnikem, směrem do hor, teče Kamnišska Bistrica a nalézá se zde i stejnojmenné místo. Skýtá krásnou přírodu pro výlety a hlavně, bude-li se vám chtít obětovat nehorázný obnos peněz, můžete vyjet lanovkou i na slavnou Planinu, kde se zachovala původní architektura pasteveckých obydlí. Fotografie níže zachycuje typickou horskou stavbu.




Celé Slovinsko žije památkou statečných partyzánů. Jejich pomníky najdete na každém rohu a zejména pak v blízkosti hranic (a tudíž i hor). Jeden takový pomník si můžete prohlédnout s lupou v ruce i v ikonce minulého dílu putování Slovinskem. Ale teď již horem pádem do Lublaně. Moderní i starobylé, pro Čecha místy okouzlující, místy podobná českým městům. Buďme upřímní (a doufejme, že sit o žádný Slovinec nepřečte) - Praha je krásnější. I když toulání se centrem Lublaně přes staré trhy, kostely, chrámy, domy všech možných stylů až k pověstnému trojmostí (foto níže) stojí samozřejmě také za obětování celého odpoledne. Některé vymoženosti ale zatím nemáme ani u nás. Například umělý déšť doprostřed Lublaňského náměstí (na nějž upozorňuje i značka v ikonce tohoto článku) či samooblužný terminál s webkamerou a možností automatického odeslání pohledů na libovolný mail.



Nad městem se tyčí rozsáhlý Lublaňský hrad (který se kupodivu nejmenuje Stari Grad). Určitě stojí za návštevu, už kvůli vysoké hradní věži, ze které budete mít celý kraj jako na dlani. Jen historii milující lidé by se měli obrnit - hradní renovace nevypadá vyloženě zle, ale místy moderna poněkud zastiňuje ráz hradu a zbytečně mu ubírá na atmosféře. Pokud by to snad někoho znechutilo, nechť věří, že si náladu zaručeně spraví o pár kilometrů níže, na jednom z nejslavnějších slovinských hradů - Predjamském gradu. Jama znamená ve slovinštině jeskyň a jak již název napovídá, je hrad postaven přímo coby pokračování jedné veliké díry do skal. Další jeskynní labyrint najdeme hned pod hradem, dělají se do něj specializované prohlídky.






O jeskyně ale není nouze ani v okolí. Poměrně nedaleko se nalézá ta nejslavnější, řadící se k evropským jeskyňářským skvostům. Pusťte z hlavy Macochu i Koněprusy, to, co spatříte zde, vám vyrazí dech. Jeskynní komplex Postojna jama nabízí svým návštevníkům nesčetné kilometry prohlídkové trasy. Aby v permanentní teplotě osm stupňů turisté nepřemrzli příliš, povozí je půl cesty tam a půl zpět stylový vláček, ve kterém si budete připadat jako na projížďce strašidelným zámkem. Jen místo běsů a děsů uvidíte nezměrnou krásu krápníků a dalších vápencových útvarů.


Z vychlazené jeskyně uděláte nejlépe, pokud zamíříte přímočaře k moři, pěkně se vykoupat a ohřát. A k tomu si prohlédnout jedno z pěkných městeček - buď průmyslový přístav s hezkým historickým jádrem Koper (obrázek níže), nebo malý a rozkošný Piran.  



A to se již pomalu blíží čas otočit zpět, do Rakous a posléze naší republiky. Cestou však čeká ještě řada unikátů. Jste-li milovníky koní, nevynechejte Lipicu, kde chovají nejkrásnější koně. A pro architekturu můžete zajet například směrem vzhůru, na Triglavský národní park se zastávkou v Idriji, kde se krom první slovinské důlní technologie (dnes již muzeum) nalézá i zámek Gewerkenegg. Prohlédnout si můžete expozici krajky a hornictví s ohledem na celou historii země. Někoho možná zarazí, že na zámku šlechta nikdy nebydlela. Zůstal vyhražen pro důlní magnáty.



Před vámi se tyčí poslední dvě městské zastávky. Prvá končí ve městě &Skofja loka (1.foto pod odstavcem), kde si můžete udělat příjemnou procházku na hrad i do okolních zahrad a hlavně se potoulat v centru městečka, kde najdete plejádu historických domků sahajících až do 14. století. Druhou zastávkou, která určitě nesmíte vynechat, je Bled. Městečko samo o sobě nijak nevybočuje ze standardu, ale zdejší hrad (za trochu dražší vstupné 7 Euro) poskytne krásné expozice včetně audiovizuálních modelů a minikina. Za raritu se považuje zdejší kostel na čiře modrém jezeře Bled (2. foto pod odstavcem). Nalézá se totiž na ostrově a říká se, že kdo vyleze do zvonice zazvoní, splní se mu přání.




A tím pomalu ale jasně končí naše putování. Na závěr si určitě zkuste vyšlapat v Triglavu ke krásným jezerům, ale nepokoušejte osud, nepřeje-li vám počasí. Raději se stočte zpět a hurá domů.



Foto: Autorka, úvodní: 芳蘭 徐芳蘭 - CC