Odmítnutí básníci, to zní skoro jako prokletí básníci, je to úmysl nebo náhoda?
Je to úmysl, samozřejmě. Přemýšlel jsem, jak se dostat na trh s poezií. Protože vydávat poezii je evidentně prodělečná věc. Bez zájmu veřejnosti. A přesto by poezie měla tvořit nějakou součást kulturní historie národa. Ale co s tím v dnešní době, kdy dobře vyplněné daňové přiznání je to, oč tady běží. Začal jsem tak, že už hodně dlouhou dobu jsem měl chuť udělat celostátní akci. Byl jsem zkrátka zvědavý, jak se to dělá. Potom jsem provedl ty nezbytné věci, jako je vytvoření wwwstránek a popis pro básníky, co že to vlastně ten Kolman chce. Ale pro jaké básníky? Musel jsem, chtíc nechtíc (nebo chca nechca?) udělat nějaké síto. A ať je jakkoliv nespravedlivé nebo spravedlivé, v podstatě to zaručuje to, že jejich tvorba není plácnutím do vody. Že nějak pokračují. Že to všechno pořád tlačí dopředu. Že to nebude náhoda, když se přihlásí do Sborníků.

Proč se domníváte, že autoři sbírky byli v minulosti odmítnuti? Jistě ne pro nedostatek talentu.
To je hezká otázka. Skvělá nahrávka na smeč. To není nedostatkem talentu. To není výběrem témat ani styly (já jenom musím upozornit, že nejsem ani dobrá otcovská duše ani čaroděj dobroděj, abych se rozplýval nad každým veršíkem. Něco je zkrátka úplná pitomost. A mimochodem, sem tam mi přijde nějaká ukázka od autorů jako vydavateli a musím s hrůzou konstatovat, že zatím ve všem je koňská dávka pesimismu, nostalgie, neurčitosti rádoby nahrazující abstrakci, smutek a obrazy v mysli, které by měly vzbuzovat, jsou spíš do šeda). Já myslím a možná že jsem o tom přesvědčený, že je to otázka zásluh. Že se nic nezměnilo. Že HLAVA XXII platí beze zbytku.

Jenom pro ukázku dialog, který znají s menšími obměnami snad všichni odmítnutí básníci:
„Dobrý den, já jsem ten a ten a chci se zeptat, jestli by jste mi nevydali sbírku básní?“
„No, už vám někdy něco vyšlo?“
„ZATÍM ne.“
„Víte, my vydáváme jenom známé básníky.“
Básník se zmůže na chabý odpor:“A jak to mám udělat, jak mám být známý, když mi jako neznámému nikdo nic nevydá?“
„To my nevíme, my vydáváme jenom známé básníky.“
To je realita.

Nebo by básníci měli nejdřív napsat nějakou netradiční kuchařku, bohatě ilustrovanou, se spoustou fotek a s komentáři slavných osobností, nejlíp na křídovém papíře, aby se na to člověk opravdu bál šáhnout aby to neumastil a aby se to dobře vytrhávalo ze hřbetu. Poslední část věci je spíš technická pro lidi z tisku. A pak by případná reklama nebo upoutávka vypadala takhle: „Známý autor oblíbených kuchařek vydává sbírku básní. Hospodyňky, nejenom jídlem ……..“.
Možná přeháním, ale nějak tak to je. Možná něco schází. Možná něco v systému. Možná něco v národu.

V první části knihy jste zadal autorům pevná témata. Proč? Co jste tím sledoval?
Měj jsem to pořád v prvoplánu. Aby to bylo něčím jiné než jenom sborník. Aby ta témata byla tak neobvyklá, že zaujmou. Jak to zpracují? Jak k tomu přistoupí? A jde to vůbec. Já to vysvětluji ve Sbornících, ale zajímavý vývoj to mělo. A aby to šlo porovnat s vlastní tvorbou. Aby si čtenář řekl: „Hele, hele, tak to jsem zvědavej, jak ten člověk píše normálně.“ Aby ta celá věc nebyla příliš suchá a vážná. Já jsem se celé akce nechtěl účastnit, aby mě nemohl nikdo nařknout z toho, že jsem měl nějakou výhodu. Ale pak jsem neodolal. Byl jsem zkrátka zvědavej, jak to půjde mně. Když už to chci od ostatních. Tak jsem si to sám povolil. Někdy je výhoda mít vlastní nakladatelství.

Sborník odmítnutých básníků obsahuje díla deseti vybraných autorů. Jejich výběr byl náhodný? Jak vás kontaktovali? Nebo vy je?
Ano, jejich výběr byl čistě náhodný. Upřímně řečeno, čekal jsem jich víc. Bylo mi divné, že těch odmítnutých je tak málo. Že by už všichni publikovali? Že bych se spletl? Nebo že mi nevěří? Do dneška nevím. Ale protože si štěstí sem tam sedne na… A někdy také přeje připravenému, tak sestava básníků ve Sbornících, zdá se mi i s odstupem času, ideální.
Technicky to probíhalo tak, že na internetových stránkách byly informace a podmínky a kdo se včas přihlásil, ten tam byl. Ať psal jakkoliv a cokoliv. A můj úkol byl, to dát jenom dohromady. Vcelku jednoduchá věc.


Vaše nakladatelské plány do budoucna zní...
Já musím před uvést věci na pravou míru. Moje nakladatelství je hodně, hodně archaického typu (možná jste se už setkali s výrazem „nakladatelství jednoho člověka“).Nebudu teď popisovat jejich historii, ale jde o to, že jsem jediným členem nakladatelství a všechno proto trvá adekvátně déle a zrovna tak je to adekvátně dražší. A tak nápady by měly být takové, aby aspoň zaplatily náklady na výrobu. I když někdy je to taky jedno. Možná pořád je to jedno. Jde o to uskutečnit nápad. Nebo sen? Od začátku do konce.
No, nějaké plány bych měl. Ale musím být opatrný, abych je neprozradil. Protože někdy je spíš nouze o ty nápady než o peníze.
V prvním případě to bude spolupráce ve dvou. Taková lehká věc o tisíci tématech. Trochu, spíš hodně volnosti. Ještě se domluvit se spoluautorkou a můžu začít.
A ta druhá věc? To bude nádhera. Trochu výlet do minulosti (bude to mít něco společného s poezií)
A pro mě to bude mít tu nespornou výhodu, že se při tom dá pomalu popíjet červené víno, nikam nespěchat a za dlouhých odpolední si k tomu vínu zapálit vanilkový doutník. Nebo že bych zkusil višňovou příchuť? Inu, život je, čas od času, velmi, velmi hezký.

Autoři Sborníku odmítnutých básníků:
Tomáš Žitník
Nameles
&Stěpánka JÁKIR Kubíčková
Daryl Norbert Alan Mismatch
Dráža (Amazonit) Holmannová
Ondřej Prchal
Hynek Kubica
Markéta Karešová
Petr Kolman
Milena Průšová

Sborník odmítnutých básníků vyšel v nakladatelství Říjen 1870, kde si ho také můžete objednat (nakladatelstvirijen1870.estranky.cz).
 

_{Pokud máte chuť si místo těchto malých jednohubek vyzkoušet celý a hlavně aktuální kurz tvůrčího psaní ONLINE, máte možnost. Získáte zkušenosti a důležitou zpětnou vazbu: https://literarnistrom.cz}