15. ročník odstartoval za nádherného počasí. A neotřele. Každý z 90 umělců se profilové statě určitě nedočká. Stěžejní momenty snad. I když ty má každý jinde.

18. srpna – Doslova bombou se stává výstava „Barva na ulici“. Pro svůj inovační impuls festivalu, pro své široce rozevřené nůžky nad spektrem výtvarníků, pro odvahu těch samých vyjít se svou prací do plenéru. Je sympatické, že se můžem potkat s prací ostřílené Květy Monhartové (o její výstavě Rozhledna informovala), přes Tomáše Kůse (jeho železné figury v životní velikosti spatříte,chcete-li, v Plzni i jinde) až po benjamínka sestavy Kláru Skalovou. Zdá se mi, že úměrné věku jsou i jejich výrazové prostředky. I když … Mezi Klárou Skalovou a jejím slavnějším kolegou, rovněž rodákem Miroslavem Horníčkem, leží propast let a přece jsou tu kategorie koláž a fotografie. Spojnice kráčející generacemi. Vynikající hudbu vernisáži a vzápětí celý svůj koncert nabídlo skvělé jazzové Ivan Audes Trio. (Rozhovor se špičkovým bubeníkem jsme rovněž uvedli). Na jejich avizovanou další spolupráci s Tonny Lakatosem se těším. Že by jarní Smetanovské dny?
Prokop, Hrubý, Andršt Trio. Rozbalili to ve folk-rockovém kabátku. Jiskra z jejich hudby podpálí snad i stoh slámy nacucaný dvoudenním deštěm. Na české scéně nepřemožitelné bluesové trio. Večer ve 22.00 mě čekalo druhé letošní překvapení. Adrenalin Na ulici se jmenuje souhrnně kolekce outdoorových, převážně dokumentárních filmů. Vynikající nápad.

19.srpna – Už to jede naplno a já bych bral minimálně dvě sady externích uší s vypalovačkou a záznamovým médiem. Smiřuji se s dávno jasným poznáním, že nejde stihnout vše. Musím trapně vybírat.
Hradní duo. Z počátku fungovali jako doprovod hradních tepců, kovářů, někdy kejklířů na našich letních hradech. Posléze muzikantská devítičlenná smečka, skrývající se pod název dua. Rozhodně snese pódiovou samostatnost. Muzikantská šikovnost, slušná hlasová vybavenost. Folk-rock ze šuplíku hodně příjemných tváří hudby.
Chodská vlna.(Psali jsme). I muzikanti sami sebe označují za chodský bigbít. Hudbu staví na dudáckém folklóru podepřeném zde opravdu rockovou rytmikou. Zmíněným aranžmá se dudy dostaly mimoděk do pozice týmového spoluhráče, což je dobře. Nástroj přestal plnit funkci jediného sólového nástroje, notabene hudebně „neohrabaného“ a jeho „přiznávky“ kytaře řadím k nejzajímavějším číslům koncertu. Mimochodem, Chodská vlna se vrátila z úspěšného turné po New Yorku. Vzhledem k tamní oblibě silných aut, říkám jejich hudbě „vytuněný folklór“. Zatím neměli čas na to reagovat. Uvidíme.

Než se rozjedete do Plzně, hledejte www.naulici.cz. Kompletní program,tipy. Mám zatím zastřený dojem, že se v příštích dnech moc nevyspím. Dobře mi tak.

Zdroj fotografie: www.naulici.cz.