Termínový posun v měsíci srpnu festivalu rozhodně prospěl. Počasí se zdá být stálejší. I muzikanti tvrdí, že se jim líp dýchá. Jsou tací, co vydrží i v košili. Bikeři dokonce v helmě.

20.srpna – Náročný den. Jamajčan Usain Bolt vyhrál sprint na 200m na olympiádě ve fenomenálním světovém rekordu 19,3s. Naši fotbalisté remizovali s Anglií ve Wembley. Program festivalu „Na ulici“ přetlačil i válku v Gruzii (a nejapné vyjádření našeho pana prezidenta k témuž).
Tady se nejapně nehraje. Ve středu Vendula &Smoldasová s kapelou. Říká si Zeuritia. (Na Rozhledně jsme je představovali. Před publikum se tenkrát postavili jako Bossa Nova Sensation.) Vendula je prostě kouzelná. Upozorňuji ale na vynalézavou práci u kontrabasu. Marián Friedl je stožárem, o něhož je možné se opřít. Na jevišti i ve studiu. Jak řekl můj soused v hledišti: „Ten začne hrát na tu basu i flažolety.“ Rychle na AG Flek. Přestavovat hudbu folkových matadorů? Zbytečné. Zaplněné náměstí je toho důkazem. Libor &Smoldas Trio se svým hravým projevem potvrzuje, že město umí poslouchat jazz. (O jejich disku jsme psali. CD Playground spolehlivě vyvrací teorie, že jazz je ve slepé uličce.)
Vrchol dne obstaral i kritikou velice uznávaný Jarret. Žánrově nezařaditelný. Hanka Skřivánková u mikrofonu výrazně odfrázuje vše, folkem počínaje a rockem konče. Svůj hlas dokáže sladit snad i se zvony na věži.

21.srpna - První programový vrchol festu. Pozlatila jej, v tento datum „odplatově“, svým oštěpem v Pekingu Barbora &Spotáková. Jsem rád, že česká olympijská vítězka do mikrofonu řekla, proč zrovna tenhle den nechtěla prohrát s Ruskou. Veliké díky. Přišly i slzičky.
Ale rychle ven. Wabi Daněk a po něm Irena Budweiserová. Divácky nejpřitažlivější korálky dne. Já je mám jinde. Divadlo Kvelb rozehrálo své představení Otesánek přímo na rohu katedrály sv. Bartoloměje, s osahaným a notně ošoupaným andělíčkem pro štěstí za zády. Malí i velcí návštěvníci se stali součástí hry. Divadelníci obecně obsazují scénu V proluce. Palouk pod historickými hradbami města, v tyto dny ověšenými velkoplošnými výtvarnickými pracemi s mezinárodní účastí. Klid, pohoda. Při odchodu usměvavé maminky a opět zlobící děti. A v muzice? Pavla Milcová & Tarzan Pepe. Slyšel jsem jí asi před rokem na pražské scéně Kaštan. Z jejího projevu jsem si tehdy odnášel velice slušný dojem. Ten nyní podepřela vynikajícími spoluhráči. Elektrickou kytaru měl v klíně Peter Binder a kontrabas sjížděl Jaromír Honzák. Henrixovské kytarové plochy pikované profesorovou basou, Pavla s akustikou a hlasovým fondem, nad nímž mohou popové hvězdičky jen slintat závistí. Dokáže míchat žánry, písničky posunout významově, dát jim barvu dle momentální osobní nálady. Modlitbičku zazpívat s nadhledem právě dnes dospělé ženy a rozjuchaný song jako poslední přání odsouzené na smrt. A ke všemu lingvisticky skvěle vybavená. Vzdychám.

22.srpna - Předvíkendový pátek se podepsal na návštěvě. Z tisícovek jsou rázem stovky. Z nabídky trčí domácí Semtex. Brutální sranda. Že to ještě funguje mě udivuje. Kapelník Lukáš Krásný má ale jasno. Věrné diváky mají. A k Plzni jejich muzika patří, tak co. Začíná pršet. Moment, jenž se líbí kdekomu. Roztáhnou se deštníky a klídek, tabáček.

23.srpna – Umytá sobota. Festival dává na odiv svou další dramaturgickou inovaci. Přímo v katedrále, pod mohutnou gotickou klenbou rozjíždí svůj varhanní koncert Miroslav Pšenička. Vícegenerační publikum v lavicích. Na scéně U branky nejmilejší překvapení dne. Jazz Mistake. Ambiciózní hudba. Nevídaná souhra a logické nápřahy třeba za stoptimy celé sestavy. Odvážné hudební skokové intervaly, zvláště v podání altsaxu. Tím vládne Václav Greif. Je symbolické, že u jejich první štace stál slavný trumpetista Laco Deczi. Dál je to v duchu plzeňského konzervativismu. U něj boduje domácí folková Strašlivá podívaná a večer přijdou Nezmaři. V jejich případě barevnější, tedy hezčí vokály v zemi nejsou. Ejhle, telefon. Jo, jo. Už jdu. Fest je ve dvou třetinách. Co přinese finále?

_{Fotografie a vůbec leccos: www.naulici.cz}