Tři malé knížečky spojené názvem JAK NA PREVÍTA od autora PREVÍTEM SNADNO A RYCHLE Simona Bretta vzbuzují přinejmenším rozpaky. Ano - ve spisovatelově podání jde všechno snadno a rychle. Snadno se prevít pořídí, snadno poradíme maminkám a tatínkům a dědečkům a babičkám jak na něj, takže svět kolem prevíta – jak jest nazýváno právě zrozené robátko – je sice sem tam složitější, ale s dobrými radami servírovanými navíc s humorem (někdy spíše pokusy o humor) se vše zvládne lehce a svět nad našimi hlavami bude opět zářivě modrý.
Podobné rady už byly sepsány i pro majitele koček, psů i papoušků, a dovídám-li se například z příručky Jak na prevíta – rady pro maminky, že čerstvou mámu poznám vždycky podle zvratků na rameni, není se čemu divit.

Na těchto úspěšných titulech zaráží ta zoufalá zjednodušenost vidění, ta samostřednost, s níž se autorovy vtípky (Kam větry, tam říhnutí.) a bonmoty (A z každého rozkošného děťátka se nestane supermodelka.) vydávají za obecné pravdy, za návody k výchově, za jakási desatera, která stačí dodržovat a budeme spaseni – rodiče, prarodiče a se zárukou i ten tvor, o němž se zatím mluví jako o prevítovi.

Nedá mi to a zacituji z jedné knihy o kočkách: Člověk často očekává od domácího zvířete víc, než může zvíře splnit, a nepřipustí si ani na chvilku myšlenku, jak asi vypadá on sám v kočičích očích. Nemohu si pomoct, ale tato informace mě, jsem-li majitelem kočky, aspoň vede k zamyšlení nad něčím, co jsem opomenul. Informace o tom, že dítě považuje za svou svatou povinnost zabránit mi v tom, abych vedl sexuální život, je pro mě prostě jen pitomá.
Ovšem to, že já sám nad „prevítovskou trilogií“ nejásám, neznamená, že jiným čtenářům nemůže přinést žertovné osvěžení do jejich usilovné snahy pochopit, co to vlastně to naše dítě je a jak nám změnilo život.

_{Simon Brett: Jak na prevíta (Rady pro tatínky, Rady pro maminky, Rady pro babičky a dědečky)
Vydalo nakladatelství Argo v roce 2008
Zdroj obrázku www.argo.cz - obálka závěrečné knihy trilogie}