Chronologický popis vývoje magie, místy působí skepticky až ironicky. Zejména tehdy, když stavěla na zázracích nedoložených (neexistujících?) - výroba zlata, kámen mudrců, dávná existence rosenkruciánů, nebo na jiných, naopak vědou podpořených - vypočítané zatmění slunce, které se předložilo jako boží trest, nebo zaříkávání toho, co se zpravidla stane.

Magie je silná v kolenou ve výčtu intelektuálů, vzdělanců, umělců, cestovatelů nebo církevních hodnostářů, kteří se hlouběji než jejich souputníci pouštěli do tajů vědy, jejíž výsledky „ostatním“ zůstaly utajeny a oni s nimi ve jménu magie nakládali. Tím se zvyšoval jejich společenský potenciál. Skeptikům však nabízí pole pro polemiky stran manipulace.

Odlišit náhodu, jistou souhru okolností od skutečných nadlidských schopností, bývá obtížné. Na rozdíl od pragmatické vědy chybí kontrola zpětnou vazbou. V tom je zároveň její nepopsatelná síla. Dá se použít, i zneužít, jak samými stoupenci magie tak jejich odpůrci – a hon na čarodějnice (v pravém i přeneseném slova smyslu) je na světě.

Je několik způsobů, jak na magii nahlížet:
1. věřit, že skutečně existují lidé s nadpřirozenými schopnostmi, kteří mohou přenést sousedovu úrodu do své stodoly, vyrobit zlato, seslat kroupy, na dálku zabít či vyvolat mor

2. věřit, že vzdělaní lidé skutečně mohou být o krok napřed a zúročit své vědomosti výrazně odlišně než majoritní společnost. A to i přesto, že se v podstatě k žádným magickým rituálům neuchylují

3. schopnost magie není výmysl, ale dar vyvoleným. Stvořitel prostřednictvím svých médií může ještě výrazněji zasahovat do lidského hemžení. Vše je tedy možné

4. magii stvořili mocní lidé, aby pohodlněji ovládali ostatní. V pravém slova smyslu zneužívají svých schopností a postavení, aby ostatním vsugerovali, že svět se točí dle lusknutí jejich prstů. Toto umění od nepaměti ovládali šamani, druidové, kněží, ale také různé excentrické osoby (paradoxně na to doplatily)

5. magií si naopak pomáhali nevzdělaní, aby pomocí jí vysvětlili to, co nechápali – tak např. pomocí darů a zaříkávání večer přivolávali noc (trochu nadsázka!)

6. magie je krásná nevinná pohádka, společenská hra s tajemnem

Odpověď hledají lidé od úsvitu dějin. Asi od okamžiku, kdy se jeden vydělil, „vykonal“ a hlavně „mediálně“ podpořil první zázrak a tím v očích k zemi klasajících postoupil na nedostupný piedestal (pokud ho hned nezamordovali). Kdysi v Egyptě, matematiky a astronomie znalí kněží, vypočítali termín zatmění slunce. Před shromážděným davem tento zákonitý jev zaříkáváním, modlitbou a oběťmi vyvolali. Před žasnoucími a strachem zachvácenými přítomnými provedli jménem nespokojeného boha slunce palácový převrat!

Jak se vyvíjely magické projevy, působení magických kultů a obřadů od antiky po 60. léta 20. století, ukazuje kniha Dějiny magie. Čtení přinese lákavé zdání skryté moudrosti umocněné tajnými rituály a určitou výlučností. Dlouhá životnost magie se spoustou přívrženců je založena na silné potřebě dozvědět se budoucnost, spojit se s minulostí. Její dvojsečnost zůstává, lze ji použít v rozporu s dobrými mravy, ale může mít i vliv na posilování víry a kázně.

_{Cavendish, Richard: Dějiny magie
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2008
www.xyz-knihy.cz}