Nakladatelství FRAGMENT udělalo záslužný počin. Děti vyrostlé bez Lady přicházejí o sounáležitost s českými kořeny. Lada tak činil určitě mimoděk, ale vedl si líp, než tlusté encyklopedie. Ukázat a snad dokonce vysvětlit ve čtyřech verších a obrázku, co je kalamajka, dokázal jen on.

Jednotlivci přistupují k mému psacímu stolu. Věkové rozpětí 30 let. „To jsem měl,“ ozývá se unisono. A kdo ne? Kniha říkadel patří k základním stavebním kamenům hradu se jménem Literatura. V pozdějších letech připluje Robinson Crusoe a ještě v pozdějších třeba &Svejk, ale žádný z těch nádherných textů nevzbudí takové asociace jaké nacházím při čtení Lady.

Zodpovědně prohlašuji, že můj mladší bratr má jméno podle Vaška Paška, co je pán a na trumpetu troubí sám. Ovšem, trumpetu jsem u něj nikdy neviděl. Zůstal v půlce. Díky Ladovi odmala vím, jak vypadá náves a to pro prťavého městského kluka samozřejmost není. Taky jsem uvažoval nad Pavlem. To je kos, ztratil boty, chodí bos. &Sanci jsem už nedostal.

Prostá a jasná obrysová linka kreseb, každá barva ve svém poli, dnes žádané transparentnosti přinesl autor do prvního nakladatelství plné autorské archy (alespoň té v mezilidských vztazích). Srozumitelnost i pro ty nejmenší čtenáře. A ještě něco musím zmínit. Lada jako jeden z prvních neváhal rozchodit zvířátka a postavit je na zadní. Když bylo třeba, nechal je i mluvit. Díky Josefu Ladovi najdou děti ve zvířecí říši spoustu kamarádů. Poznal jsem to sám.


                                     


_{Zdroj obrázků: www.fragment.cz
dole www.josefladailustrace.cz}