Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 26.2.2021, svátek má Dorota 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 504
Registrovaní čtenáři: 513
Publikovaných článků: 13021
Komentářů: 11212


Měření



Samhain čili Dušičky ?

07.11.2008   Lenka Ečerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

K Samhainu se váže zvyk, který se udržel v některých zemích s keltskou tradicí po staletí. Buď přímo o samhainské noci, nebo v některou z pěti následujících nocí se spalovaly figuríny ze starých hadrů a vycpané slámou. Měly symbolizovat všechno špatné, co se během uplynulého roku nahromadilo a čehož je třeba se rituálně pomocí plamenů zbavit a takto očištěni vstoupit do nového roku.

My jsme si ovšem tento sváteční obřad v průběhu výcvikového týdne psychoterapií přes tělo malinko přizpůsobili. Namísto pálení slaměných panáků jsme si na papír vypsali vše, čeho jsme ochotní se zříci, aby se nám lépe v novém roce dýchalo. Do ohně jsme za chřestění a povzbuzování ostatních vhazovali svou lenost - té se většinou moc nechtělo, polovičatost, strachy a všemožné záporné vlastnosti, které jsou člověku víceméně na obtíž... Postavili jsme také pyramidu předků z 31 kamenů, ke které jsme 3/4 hodiny vztahovali své vzpomínky na mrtvé i živé.

Tento rituál byl velice silným napojením na jejich odkaz. Konečně, když vyvolal takovouto otázku - "Je více hvězd na nebi nebo našich předků?", není skoro co dodat.
Nejdůležitějším svátkem keltského roku je svátek Samhain (čti "souin", "sauin" -ze staroirského samain), jímž Keltové začínají nový rok. Slaví se v noci ze 31. října na 1. listopadu (podle jiných pramenů je to den prvního úplňku ve znamení Štíra – což by ale letos připadlo až na 20. listopadu). Proč právě na přelomu října a listopadu?
 
V dobách ještě nedávno minulých lidé museli žít a počítat podle přírody a jejího řádu. Lidé byli s obživou do jisté míry odkázáni na svá domácí zvířata – a ta musí samozřejmě něco také jíst. S příchodem jara se pastviny zazelenaly a zvěř vyrážela na pastvu. Stáda se mohla rozrůstat, obživa se našla – i když pastviny byly “jen” přirozené, přírodní. Bylo na hospodáři, aby dal svá zvířata zabřeznout včas – ani ne pozdě, ale hlavně ne moc brzo – pomřela by mu hlady. Největší nárůst zelené píce je u nás začátkem léta; to byla optimální doba, do které se měla mláďata narodit. Ale také doba k tomu, aby byť teprve končilo jaro, hospodář již myslel na tu budoucí zimu a začal dělat zásoby sena. Jak míjely letní měsíce, mláďata dospívala, ale již tu byl říjen a s ním konec se zelenou pící. Stáda se musela vrátit z pastvin na svá zimoviště v osadách.
 
Zásoby krmiva na byly omezené, proto nebylo možné přes celou zimu udržet libovolný počet zvířat; bylo nutné je zredukovat na základní stádo – skládající se z těch nejlepších samic a samců dávajících předpoklady pro zdravý a dobrý chov v příštím roce. Ostatní zvířata čekal nůž řezníka. Možnosti konzervace masa se omezovaly na vyuzení, případně sušení – movitější si mohli také dovolit ukládání do soli, která ovšem tehdy byla opravdu “nad zlato”. Není divu, že bylo zapotřebí spoustu masa sníst – a také zapít nějakým tím pivem; byl to přece důvod k oslavě.

Konec období hojnosti, tepla a světla, začátek doby tmy, zimy a nejistoty – to je ideální okamžik k předělu celého roku. Není tedy divu, že se jím stal právě svátek slavený na konci října – Samhain.

Tradice a současnost
Vedle oslav a hodování byl ovšem také čas na duchovní složku svátku. Bylo zapotřebí obětovat bohům před nastávající temnou částí roku. Aby se Slunce vrátilo, aby se člověk dožil nového jara, aby nebyl hladomor a vydržely zásoby přes zimu … těch strachů a obav bylo prostě moc. S koncem roku se také vzpomínalo na ty, jejichž život již skončil – na padlé a zemřelé, Samhain byl také svátkem říše mrtvých, světa duchů.

Také jim bylo obětováno – obvykle prý první mládě z každého vrhu a nejstarší z každého potomstva. Křesťanská církev později keltský svátek “přemaskovala” dnem Památky zesnulých – Dušičkami. Hřbitovy nakrátko ožijí mimořádným množstvím – stovkami a tisíci svíček. Ale právě již Keltové místo svíček zapalovali malé ohníčky. Věří se, že v té době se duše předků nakrátko vracejí do našeho světa a ohníčky jim měly posloužit pro orientaci a pak také pro zahřátí. Říká se, že na svátek Památky zesnulých mohou mít mrtví jediný den v roce hmotné tělo; na Samhain tedy mizí hranice mezi světy a živí a mrtví mohou být nakrátko spolu. Je nutné však být ve střehu, neboť krajinou se mohou potulovat i zlé mocnosti z říše temnot. Také ty je zapotřebí se snažit obětmi usmířit. Magická noc končí úsvitem. Mrtví se vrací do svých příbytků, temná moc pozbývá sil. Začíná další rok.

Tradičně byl ten den spjat i se vzpomínkou na mytické doby ostrovních keltů. O Sahmainu zuřila v Mag Tureku velká bitva božstev, v které se fomorové utkali s tuatha de Danann, lidem bohyně Danu. Irsko bylo totiž podle Knihy invazí - Lebhar na Gabala, původně osídleno fomory - démony a génii mořského původu. Tuatha de Danann byli čtvrtá kolonizační vlna směřující do Irska. Aby zde kmeny mohly zůstat, bylo nutné porazit fomory. Vpádu se účastnila dobrotivá božstva, včetně Luga. Útok by zahájen o svátku Beltine. Vítězství bylo dosaženo právě po půl roce o svátku Samhain.
 
Se Samhainem může být spjata také pověst o Blanických rytířích, jak popisuje legenda, podle které o posvátné noci Samhainu vyjížděla z hloubi posvátných vrchů vojska dávných bojovníků, kteří zahynuli při obraně země. Jenom během této noci můžete spatřit přízračný průvod těch nejstatečnějších hrdinů keltského světa, jak objíždí vrchol hory a poté, za naprostého ticha, vpluje opět dovnitř. Tito bojovníci, věčně spíci v některých kopcích a horách, jsou připraveni - až bude zemi nejhůř - opět vzít své meče do rukou a bránit zemi proti vetřelcům. Tato legenda se nevztahuje jen k jedné z našich nejposvátnějších českých hor, Blaníku, ale i k asi dvaceti dalším kopcům v Čechách.

Dále se ze stránek Zpravodaje bratrstva Keltů dozvíte, že patronkou tohoto poněkud strašidelného svátku byla neméně tajemná a strašidelná keltská bohyně Cailleach, mající mnoho různých krajových označení a podob. Snad už jen v pohádkách se dochovaly její někdejší názvy u nás, říkalo se jí Spirálová baba (a hele, jaké má Spirála tradice...), někdy Matka hor jindy prostě Stařena. Byla vždy spojována se smrtí, ale také se znovuzrozením. Ve staré tradici totiž byla strážkyní kouzelného kotle, v němž se vařily letkvary, propůjčující obvykle hrdinům nadpřirozené vlastnosti. Známá byla také její schopnost ovlivňovat počasí a přisuzovalo se jí i vytvoření některých pohoří a hor.
 
Samhain v tradici Wicca
Z wiccanského Boha se o Samhainu stává Pán smrti, který usedá na trůn v podsvětí jako vládce mrtvých. Po jeho boku sedí Bohyně, se kterou se podle některých tradic spojí a počne syna (nového Boha). Zatímco Bohyně a mladý Bůh se o Imbolcu vracejí na tento svět, starý Bůh zůstává v podsvětní říši, pomalu ztrácí svou sílu a postupně ho pohlcuje jeho vlastní tma a nevědomí.
 
Z astronomického hlediska se svátek Samhain slaví v takzvaný „čtvrtící den“ (cross-quarter day), tedy den v půli mezi rovnodenností (den stejně dlouhý jako noc) a slunovratem (na severní polokouli nejkratší den a nejdelší noc). Jiným čtvrtícím dnem jsou Hromnice (v keltském kalendáři svátek Imbolc).

Mlhovina Duchova hlava zabírá asi 50 světelných let a je zobrazena ve skutečných barvách.


Zdroj fotografie: NASA


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Kateřina Sovová - 7.11.2008 - 15:48

Děkuju za velmi zajímavý článek!! Pouze bych opravila jednu nepřesnost. V současnosti odopvídá Samhainu Halloween. Památka zesnulých, lidově "Dušičky" jsou spojovány s křesťany, slaví se následujícího dne po Samhainu.

Od: Lucie Hajduková - 7.11.2008 - 16:43

Nadpis se odvíjí odsud : Křesťanská církev později keltský svátek “přemaskovala” dnem Památky zesnulých – Dušičkami.

Od: Lenka Ečerová - 12.11.2008 - 14:46

Samhain měl také rituál zakopání válečné sekyry.
Čarodějkami označován za konec roku, kdy nastává čas zúčtování se starými problémy, abychom do nového roku šli s čistým štítem (vhodnější je práce ve skupině). Najděte si místo, kde lze bezpečně založit malý oheň. Doprostřed ohniště umístěte malý kotel. Vytvořte kolem něho kruh a zaříkávejte duchy čtyř světových stran a Hekaté, bohyni temnoty, která vládne ukrytým a tajným věcem. Vhazujte přitom do ohně pampelišku. Na kousek pergamenového papírku se napíše vlastnoručně název věci s níž se chcete rozloučit (nepříjemná záležitost, člověk, staré účty, zášť atd.) Psaní se zapálí a vhodí do kotle, přičemž se rozloučíme slovem "sbohem". Chceme-li uctít draka, podzimní rovnodennost byla časem konání rituálu na počest draka (obrázek, socha), žádá se, aby drak zachoval energii ohně po celou zimu - měl při tom odpočívat, či byl poslán do podzemí. Rituál ukončete rozpuštěním kruhu. Popel svých starých problémů se rozhodí do čtyř světových stran.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2399 s