Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyNový design, nová soutěžZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoTarotový elegán mezi klasikouOslavte Mezinárodní den tance s divadlem PONECPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?Čerti nejsou
Báseň zavinil deštivý den,ale co je zvláštní, že zatímco jsem to psal,ještě jsem netušil,že ta voda zbělá a ztichne.
Déšť zasazuje růže do oken, otvírá květy na pokožce dlažeb, za sklem se nepoťme a pojďme moknout ven, tam mezi pršícími biči stojí stráže. Jabloně... Déšť jim přestřihuje růžence - teď sypou se, i bez listí strom šelestí, dešťové šperky nesou větve nelehce a vrací drobné větru od cesty. Čas tikotu na knotu věčnosti je déšť, kletby se mísí mezi modlitby: Kdy přijdeš, hrome, kdy laskavě přestaneš? - Až naprším a uschnu. Kdo ví kdy... Déšť... staré obrazy rozpíjí v nové akvarely, z oblaků v cíli okapává vzduch, vtom paprsky sršící škvírou, jíž jste neviděli, déšť poutá do oblouku sedmi stuh. |
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.