Jedno ze stěžejních děl amerického filmového kritika Jamese Monaca a zároveň jedna z nejčtenějších knih o filmu vůbec tentokrát není žhavou novinkou, a to hned z několika důvodů. Od svého vzniku v roce 1977 vyšla už v devíti vydáních a šesti jazycích. V tom českém, pod záštitou vydavatelství Albatros, rozšířila své počty prvním dotiskem v druhé půli letošního roku. V čem tkví tajemství úspěšnosti titulu, který by měl s ohledem na rok svého sepsání a rychlý technický vývoj dávno polehávat na hromadě nepotřebných knih?

Ačkoliv nám z dnešního pohledu éra němého filmu připadá neskonale vzdálená, od prvního z nich uběhlo pouhých 113 let. Za tu dobu film získal zvuk, barvu a z potemnělých sálů kin přesídlil na televizní či počítačové obrazovky. James Monaco ve své knize nezachycuje pouze tuto fantastickou cestu, ale pohlíží na film jako na neoddělitelnou součást lidského života.

Svoji knihu Monaco člení do sedmi částí. V první z nich autor vysvětluje postavení filmu vůči ostatním složkám umění, poukazuje na jeho sepjetí s divadlem, hudbou nebo literaturou. V kontrastu s prvními filosofickými stránkami stojí část druhá, pro mnohé dost možná nejzajímavější, Technologie:Obraz a zvuk. Ačkoliv mnohé z uvedených zařízení či pracovních postupů v současnosti nahrazují modernější, není na škodu proniknout do tajů fungování televizní obrazovky či průběhu každého natáčení, jehož jednotlivé fáze právě dnes studia uvádějí například na světově nejsledovanějším imdb.com. Málokterá kniha umožňuje takto souhrnné a, díky obrázkům, také názorné pochopení principů, na nichž smontování jednotlivých oken do reálně vypadající podívané stojí. Na tuto část navazuje kapitola Jazyk filmu: Zvuky a syntaxe, v níž obraz čeká sloučení se zvukem, ruchy a vším, co atmosféru skutečnosti podněcuje.

Další dvě části, Stav dějin a filmu, Filmová teorie:Forma a funkce, přistupují zpět k filozofickým úvahám, v nichž autor vysvětluje úlohu kritika, uvádí na pravou míru význam slova kinematografie a odhaluje rozdílné pohledy na film v rámci jednotlivých uměleckých směrů.

&Sestá a sedmá kapitola, věnované světu médií a multimédií, tentokráte směšují filosofii s technickými detaily a svým obsahem nejvíce zasahují do současnosti. Vliv médií na lidské jednání, moc médií nad našimi životy či jedna z možných variant blízké budoucnosti-to vše Monaco uvažuje a nutí čtenáře k netradičnímu pohledu na celou problematiku.

Poslední necelá třetina knihy obsahuje chronologický přehled filmových a mediálních dějin či souhrn literatury věnované filmu a médiím. Za velmi dobré považuji rejstříky vypracované k českému vydání. V jejich rozsahu téměř sta stran čtenář nalézá veškeré hledané pojmy. Za nevýhodu lze označit absenci tučně vytištěných stránek, na nichž se vícekrát opakované téma či pojem nachází v podrobnějším popisu.

Z technického hlediska nelze nenapsat, že Monacova kniha, přes veškerá přepracovaná vydání, nezaostává. V době takto rychlého technického pokroku jednoduše nelze sladit krok vydávání knihy s reálným stavem, nehledě na cizojazyčné překlady, na nichž se časová prodleva podepisuje nejvíce. Přesto, pro skutečné proniknutí do filmové problematiky, zůstává Monacova kniha ryzím mistrovským dílem, neboť jako jedna z mála dává film do veškerých možných souvislostí a vytváří ucelený pohled na filmovou problematiku.

Jak číst film (Svět filmů,médií a multimédií)představuje ideální odrazový můstek pro podrobnější studium médií a filmového světa. Neměla by chybět v knihovně těch, jejichž láska k filmu přesahuje pouhou návštěvu kina či večer strávený u televizní obrazovky.

_{James Monaco:Jak číst film (Svět filmů,médií a multimédií)
Vydalo nakladatelství Albatros v roce 2008
740 str., 145x205, dotisk 1. vyd., váz., fotografie
obálka www.albatros.cz}