Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 6.12.2019, svátek má Mikuláš 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12778
Komentářů: 11044


Měření



Pozice českého pedagoga aneb proč (ne)chci jít učit

19.01.2009   Kateřina Sovová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Představme si následující situaci: učitel prochází mezi žáky a rozdává předtištěný test. Jedno z dětí náhle vytahuje zapalovač a zadání zapálí. Sci-fi? Nikoliv, pouze jedna z mnoha negativních zkušeností začínající učitelky na praxi. Vítejte na české základní škole!

Toho čtenáře, kterého svrbí jazyk, aby jej vzápětí opřel o slovo „začínající“, musím hned na začátku zklamat. Dnešní děti totiž prakticky nerozlišují mezi neznámým učitelem, v našem případě studentkou pátého ročníku pedagogické fakulty, a učitelem, na kterého jsou zvyklí. O tom, že hra s ohněm je mezi dětmi stále populárnější, svědčí obdobný případ z jiném ústavu, kde žák během přestávky podpálil papírové výkresy, zavěšené na provázku na zdi. Nu což, je přece snem každého dítěte školou povinného, aby nenáviděná škola shořela. Jak je to ale možné? Vždyť z úst řečených odborníků a oponentů ze stran rodičů neustále slyšíme o hodných, nepochopených dětech toužících po vzdělání. Jaké dítě tedy může něco takového udělat?!

Jakožto budoucí učitelka, se zájmem sleduji vzrůstající diskuse na téma nevychovanost a vzrůstající agresivita školní mládeže. Ačkoliv zmíněné problematické jednání diskutující často spojují především s dětmi trpícími nějakou poruchou či žáky ze sociálně slabých rodin, pedagog v praxi čelí stále častěji tomuto chování také ze stran žáků, kteří zcela evidentně ani do jedné z jmenovaných skupin nepatří.

Než uvedu několik osobních zkušeností, považuji za nutné poznamenat následující. Během vysokoškolského studia jsem absolvovala, někdy více někdy méně kvalitní, kurzy didaktiky, metodologie, pedagogiky a psychologie, kteréžto zahrnuje také státní zkouška, kterou budoucí pedagog povinně uzavírá pětileté studium. nesouhlasím tedy s tvrzením, že studenti učitelských směrů těmito kurzy neprocházejí. Pokud sleduji televizní debaty, naposledy s paní Jílkovou v pořadu „Máte slovo“, za sebe mohu čestně prohlásit, že s veškerými moderními vyučovacími metodami, včetně seznámení se obsluhou moderních výukových zařízení, jsem obeznámena byla. Teoreticky mi tedy nic nebrání, abych před žáky předvedla záživnou, zábavnou hodinu, během níž mě budou uši přítomných „nevinných bytostí“ s nadšením poslouchat, lépe řečeno, jejich majitelé se aktivně zapojí a společně předvedeme ukázkových 45 minut, během nichž učitel nestojí v pozici nadřízeného, ale laskavého kolegy a přítele, napomáhajícího svým svěřencům zvládnou možná úskalí učícího procesu. A nyní zpátky na do reality.

Moje specializace učitelky pro 2.stupeň základní školy je obecně považována za nejhorší. Dobrovolně jsem si ji vybrala a, přes nevalné vyhlídky budoucího života, ještě do minulého roku všude ochotně vykládala, jak "budu učit". Dnes přemýšlím o změně zaměstnání. Proč? Pojďme si rozebrat několik „zážitků“ z mé vlastní praxe.

Zážitek č.1


Během hodiny přírodopisu v osmé třídě mě dohlížející učitelka požádala o vyzkoušení několika žáků. Po vyvolání jednoho z nich, vyššího chlapce, oděného ve značkovém oblečení, se zlatými (velmi pravděpodobně skutečně zlatými) řetězy okolo krku, tento vstal a než přistoupil ke katedře, nejprve zareagoval na svůj zvonící mobilní telefon, který před mými zraky zvednul a veřejně probíral s volajícím, patrně kamarádem, plány na odpoledne. Poté, co hovor dokončil, neboť křik třídní učitelky nebral v potaz, došel před tabuli a se slovy: „Rovnou mi tam napište pětku“ hodil žákovskou knížku k mým rukám. Poté odešel zpět do lavice.

Přiznávám, že mi popsaný způsob chování vyrazil dech (opět se ptám, kdeže je to nadšené dítě, toužící po vzdělání??). Co napadne většinu z racionálně myslících lidí, je telefon zabavit a pozvat rodiče. Jakkoliv bychom totiž chtěli být shovívaví a zůstat pouze u odebrání telefonu, pouze rodičům může být zabavená věc navrácena. Při představě dalších 20 dětí, věčně manipulujících s mobily, bychom při dodržení takového postupu zvaly rodiče do školy jako na běžícím pásu. Dalším vyvstávajícím problémem je možné riziko obvinění učitele z důvodu poničení zabavené věci, kteréžto možnosti vynalézavější žáci s oblibou využívají. Je totiž jasné, že podobný spor, rozsouzený v neprospěch učitele, mnohdy neúměrně ohrozí jeho finanční situaci. Být dítětem dnes prostě není levná záležitost. Pakliže bychom přesto telefon zabavili, musíme počítat s dalšími potížemi, neboť rodiče dotyčného žáka na naše výzvy často nereagují (případ našeho chlapce) a když už se dostaví, nezřídka obviní učitele z plýtvání jejich času pro takovou…hloupost. Jistě, i na toto lze patřičně odpovědět, nicméně hádat se denně se zástupy rozmrzelých rodičů jednoduše nejde. Posledním řešením je poznámka. S ohledem na chlapcovu citovanou větu ovšem lze předpokládat jakýkoliv výsledek. Celou situaci tedy nakonec řeším poslušným zápisem pětky do žákovské knížky a pokračováním ve zkoušení.

Zážitek č.2.:


Napovídání během hodiny nikoho nepřekvapí. Bezostyšný poslech Mp3 přehrávačů nicméně ano. Po napomenutí hudbymilovného dítka v 7. třídě , namísto urychleného úklidu sluchátek, následovala afektovaná reakce, doprovozená komentářem: „Co mě buzerujete, vždyť já je (sluchátka) mám jenom v uších“(písničky duněly celou třídou). Po docílení zhruba pětiminutového ticha chlapec Mp3 opět zapnul. Následovala hádka mojí osoby s tímto dítětem, během níž mi bylo vysvětleno, že jej osočuji neprávem a ve snaze zabavit přehrávač se semnou chlapec začal přetahovat („Na to nemáš právo, ty p—o“). Výsledek? Opětovné ponechání věci a zapsání poznámky do žákovské knížky.


Důrazně upozorňuji na reakce žáků po napomenutí, neboť téměř pokaždé následuje nikoliv zardění či prosté ticho, ale sprosté slovní napadání učitele, během něhož se nejvulgárnější nadávky stávají pedagogovým denním chlebem.


Zážitek č.3:


Během hospitace (náslechu) jedné z hodin angličtiny v 9.třídě učitelka neustále řešila problém s integrovaným hyperaktivním dítětem. Dívka , disponující potvrzenými doklady o tomto znevýhodnění, dle doporučení správně usazena v první lavici před katedrou, neustále vyrušovala. Učitelka během výkladu takřka bez ustání otáčela dívčinu hlavu (taktéž doporučená metoda), úkoly zadané třídě dodávala dívce ve speciální úpravě. Přes dodržení veškerých zásad dítě celou hodinu provokovalo, křičelo, smálo se či vstávalo z místa.


Z výše uvedeného příkladu zcela jasně vyplývá, že smysluplná výuka s těmito žáky, bez přítomného asistenta, prakticky nelze.

Zážitek č.4:


Po skončení hodiny učitelka požádala žáka, aby jí pomohl vyndat odpadky z lavic. Žák odpověděl, že „tohle je práce uklízečky a navíc tělesný trest“, a že „tohle“ dělat nebude.

Zde je namístě upřesnit, že takřka žádné tresty, o tělesných nemluvě, současné školství neumožňuje. Nelze tak nechat žáka po škole bez vědomí rodičů či zadat zvláštní domácí úkol. Také běžné „vyhazování“ ze třídy skýtá riziko spíše pro učitele, neboť v případě že se žákovi něco stane či něco provede, učitelka ponese následky. Náš žák tedy ze třídy odešel. jeho učitelka s mojí pomocí vybírala sáčky od svačin a posléze myla počmárané lavice. Je to totiž opět učitel, který zodpovídá za stav učebny na konci výuky.

Zatímco média a tzv.odborníci z řad psychologů (z nichž mnozí, soudě dle reakcí viděli skutečné vyučování maximálně na videu) stále hovoří o "potřebě komunikovat" a veškeré problémy hází na děti s nejrůznějšími poruchami, čeští učitelé čelí denně chování, které bychom ještě před několika lety bez pardónu označili za obyčejnou lidskou nevychovanost, nevštípený respekt ke čemukoliv a komukoliv a za přehnané sebevědomí, jehož příčiny tkví v často nevhodném jednání rodičů, šišlajících „ty můj miláčku“ namísto patřičné domluvy nebo, kdysi zcela normálního a zcela funkčního, pohlavku či jiného, ano, tělesného trestu.

Řešení zůstává zjevně v nedohlednu. Rozmazlená mladá generace, přisuzující větší význam spolužákově oblečení nežli jakýmkoliv nehmotným statkům, tak hovoří nahlas o svých právech, zatímco učitel zoufale přešlapuje u katedry, neschopen jakékoliv účinné obrany. Stejně jako teorie o zábavném vyučování, padají do prachu také veškeré modelové situace z hodin vysokoškolského studia, neboť chování dětí přesahuje rámec uvěřitelného jednání. Navzdory smíření se s ostudným nástupním platem cca 14 000 hrubého/měsíc tak mnozí mladí pedagogové volí jiné zaměstnání. Nikdo kvalifikovaný nechce a nebude za těchto podmínek riskovat duševní zdraví, na jehož regeneraci jsou i dva měsíce prázdnin, na něž učitelé nezřídka dostávají ze škol výpověď, minimální náplastí. 

foto:www.eslpod.com



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Michaela Wilhelmová - 19.1.2009 - 11:02

Peklo
Je to vazne des a klobouk dolu pred tim, kdo jde dobrovolne ucit. Je to sebeobetovani. Kor za ty penize. Co se decka doma nauci, to je uz ve skole tezko prevychovaji :( Ta zasadni krize neni ani tak ve skole, jako v rodinach. A pak se to jen nese a drazio urednici, kteri skolu naposledy navstivili coby zacci, radi podepisi dalsi skvelou inovaci.

Od: Martina Bittnerová - 19.1.2009 - 15:06

To já bych klidně učit šla,taky jsem v minulosti učila, ale nemám vzdělání.-)

Od: Kateřina Sovová - 19.1.2009 - 19:49

Vzdělání taky není všechno, pokud si člověk k dětem najde cestu, ostatní se dá dohnat. Chtěla jsem ukázat především případy, kdy se učitel ani nedostane k tomu, aby mohl začít hledat s dětmi společnou řeč.

Od: Michaela Wilhelmová - 20.1.2009 - 10:34

Pravda je, ze jsem taky chvili "ucila". Jenze to byl zajmovy krouzek, decka tam byla dobrovolne a zajimalo je to. To se pak uci hezky, ale jit ucit na zakladku, to fakt ne, leda mit preplacenou sanitku rovnou do Bohnic.

Od: Critique - 1.2.2009 - 12:40

JÍT ČI NEJÍT UČIT ? TO JE JAKO BÝT Č I NEBÝT !
Vážená Kateřino Sovová!Úroveň žactva se odvíjí od úrovně společnosti.Jejich preference se odvíjí od preferencí, a tady se omlouvám, když napíšu od nevšímavé většiny lidí.Ale nechci prázdně urážet, to ne.Ta nevšímavost je nám dána historicky. Hodně dlouho a často jsme trpěli pod kuratelou a terorem někoho mocnějšího.Sice máme již 2 desetiletí po revoluci tzv. sametové, ale stále nemůžeme rozdýchat ty svobody. A mnozí si je pletou s tím, že si mohou dělat co chtějí. Podobně pak - a navíc pod vlivem informačního boomu (a tady připomeňme, že nejde o rozmach jen vhodných informací, neboť např. internet je nejen výborná studna poznání, ale taky pěkná žumpa plná násilí, pornografie, atd.)se mnohdy daleko hůř chovají a jednají potomci těchto svobodných lidí.Navíc když se snaží všechny ty "vzory" napodobit.A to nejen oblečením, účesy, ale často vulgaritou a agresivitou, ať již verbální, či fyzickou. Jsem starší dáma s více než 30 lety praxe na ZŠ.Naštěstí jsem se ve zdraví dožila důchodu, který si teď notně užívám. Ale zpět k tématu:
Děti jsou odrazem společnosti, svých rodičů.A k těm preferencím ? Peníze, peníze, osobní prospěch a klídek,nějakou tu moc. Suma sumárum jen statky hmotné, nikoliv duchovní. A vzdělání ? A místo vzdělání ve společnosti ? Společenská prestiž učitelů ? Vytváření materiálních a finančních podmínek pro jejich skutečný růst ? Nepřeberné množství tzv.reforem, než stačí jedna doběhnout, už se valí jiná. A s ní neuvěřitelná byrokracie. Ano, máte pravdu, učitel(ka) je i uklizeč(ka), ale hlavně také bohužel úředník. A když se navíc najde vedení školy papežtější než papež, tak je z pohledu prohlubující se byrokracie o radost postaráno.A i jako žena musím přiznat, že obrovským minusem školského systému je jeho neatraktivnost pro muže. Základní školství je zfeminizováno jako snad žádné jiné odvětví.Kolegů opravdových chlapů je minimum.Sem tam nějaký chudinka, který se časem stejně chová pomalu jako my, slabé ženy.
A pak se nelze divit, že škola nezvládá. Ano, úkolem školy je nejenom vzdělávat, ale i vychovávat.Ovšem v procesu vzdělávání je to skutečně z valné části na škole, ale v procesu výchovy přece škola na něco navazuje.Tam nejsou dětičky "tabula rasa". A jsme zase u skutečnosti, že jablko nepadá daleko od stromu. Plodit potomstvo je jistě příjemný proces, ale pokud lidé zplodí, tak dětem nestačí dát na zimu teplé oblečení, dávat jim něco jíst (i tady to ale bývá často hrůza, čím lidé potomky krmí, na co si děti zvykají např. pod tlakem vlezlé a hloupé reklamy), či obklopit je hračkami. Samozřejmě se rozrůstá i skupina dětí, kde ani toto není obvyklé, spíš naopak. Když se u toho chvíli zdržím, musím konstatovat, že to, jak se "tzv. sociální nůžky" rozvírají, je mezi dětmi zcela patrné. A ti z nižších sociálních vrstev pak věci řeší násilím, krádežemi, atd. Pak je zjevné, že úloha pedagogů ve světle vývoje naší společnosti je vskutku nadlidská.A oficiální bláboly z vlády, z parlamentu, či ze senátu jsou jen dokladem o rozhodování nikoliv na základě mnohdy kruté pravdy každodenní praxe té nejzapadlejší ZŠ, ale rozhodování u zeleného stolu.Dokud prestiž školství jako takového nepodpoří skutečně razantní opatření v oblasti celospolečenské, dokud nebude vyzdvižena prvotní úloha vzdělávání,jako ta nejprospěšnější pro společnost, tak se asi mnoho nezmění. A školství se dál bude plácat na okraji celospolečenského zájmu a učitelé a učitelky budou raritní společenskou skupinou, ze kterých se mnoho lidí bude brzy "akreditovat" u doc. Chocholouška. Pokud ze školství neutečou. A pak nezbyde než vzít zavděk těmi, které by sice klidně učit šly, ale nemají vzdělání. A pak nás tedy potěš Pán Bůh. A naše děti a vnuky s námi.

Od: Kateřina Sovová - 1.2.2009 - 20:54

Nelze, než Vám dát plně za pravdu. Otázkou je, zda-li se ovšem kdy nějakého dovolání učitelům dostane. Je obrovská škoda, že ze školství mizí muži (často především z finančních důvodů), neboť reakce dětí na muže-učitele je zcela odlišná a učitelka má poté byť teoretickou možnost zastání se před dítětem.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2894 s