Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 1.3.2021, svátek má Bedřich 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 504
Registrovaní čtenáři: 513
Publikovaných článků: 13022
Komentářů: 11216


Měření



Teď nemám čas, možná jindy

22.12.2003   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Všimli jste si, jak všichni kolem vás nemají skoro nikdy čas? A i když žijeme ve velmi hektické době, silně pochybuji o tom, že je celý národ tak plně zaneprázdněn. Kdybych byla cizinec učící se česky, asi by mě zarazilo, proč snad každý Čech vše odkládá „na zítra“, na to, až bude mít čas. Ale kdy ho bude mít skutečně, to už neřekne.

Přitom by mělo platit – co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Pokud se zamyslíme tedy nad tím, jak vypadá takový běžný rok běžného Čecha, musíme ho rozdělit na tři fáze a tři etapy, které jsem pojmenovala – absolutní vytíženost, velká vytíženost, klidový stav a rovněž Vánoce, Velikonoce a letní prázdniny.

Vánoce začínají již koncem října, kdy přichází plíživě stav velké vytíženosti. Pomalu se shánějí dárky, v některých bytech probíhají doslova stavební úpravy a ženy pátrají po nových receptech na cukroví, což volně přechází do listopadu. A proto většina Čechů nemůže chodit do divadla, na koncerty, prostě nikam. Nemají kdy. V prosinci už nastává akutní fáze absolutní vytíženosti. Ostatní život jde stranou a české občany zahrnuje přímo stresující nedostatek času. Ženy denně po práci pečou cukroví, nebo běhají po obchodech, či gruntují a své známé odhání s tím, že jsou totálně vyřízené, i kdyby se mělo jednat o příbuznou z Austrálie, kterou neviděly třicet let. Holt příbuzná přijela v nevhodnou dobu. A nějaké řeči o tom, že si máme udělat chvilku volna i pro své blízké, jsou jen trapně dojímavé pohádky. Jsem ráda, že české ženy se tak chovají a vůbec se za to nestydím. Však tu hlavu z písku zase v lednu vystrčím. Já vystrčím hlavu a zbytek národa přejde do fáze velké vytíženosti, zde spíše ztráty nálady. Dokonale finančně vyždímaní, psychicky i fyzicky vydeptaní spoluobčané se přeci musí vzpamatovat z Vánoc, navíc ta nepříjemná zima. Leden je určitě proto měsíc odkládací. Z ledna se přesouvá ledacos na jaro, na březen, období výletů do hor a jarních prázdnin. Když si srovnáme únor s lednem a březnem, vychází nám jako relativně klidný měsíc.

V březnu se také začínají Češi duševně chystat na Velikonoce, důvod k dalšímu řádnému úklidu. Okna po zimě jsou trestuhodně špinavá a vůbec domácnost od prosince chátrá. V dubnu už nastává fáze absolutní vytíženosti, kdy kromě velikonočních svátků, se snad každému žení a vdává tucet příbuzných. V květnu je sice konečně teplo a tudíž příhodná doba na to vyrazit někam do společnosti, ale bohužel Českou republiku čekají přípravy na dovolené a tak není zase čas! Červen až srpen znamená naprosto totožný výpadek z reality stejně jako Vánoce. Všichni se někde rekreují, nebo se teprve chystají, či se právě odněkud vrátili a tudíž nepřichází v úvahu nějaké zevlování po kulturních zařízeních, nehledě na to, že divadla jsou zavřená. V září pak jdou děti do škol a národ si celkově „líže rány“ z léta. Jednoduše identická únava jako v lednu. Tím se dostávám zpět k říjnu, jehož počátek se dá zařadit do fáze klidného stavu.

Pokud shrnu své zamyšlení, vychází mi, že kromě února, května a října nenachází ubohá česká duše žádného pokoje. Ovšem zkoumali-li bychom běžný rok Čecha podrobně, zjistíme že zatímco se setkal jen s pěti kamarády, jednou navštívil divadelní představení i koncert, tak naopak shlédl minimálně třistakrát televizní noviny, viděl v „bedně“ přes dvě stě filmů a nejméně stokrát vstal se „Snídaní s Novou“. A pak že nemá čas.

Proto vás, milí čtenáři, prosím, až vám zase zavolá přítel, s nímž jste se dlouho nesetkali, nebo až vás někdo pozve na večírek, nevymlouvejte se a jděte a o to víc to platí nyní o svátcích.

A zvláště nezapomínejte na ty nemocné, staré a opuštěné, neboť ti vás potřebují nejvíc a odložení návštěvy těchto lidí s výmluvou – o Vánocích nemůžu, mám toho moc, by vás také jednou mohlo zamrzet. Žijeme tady a teď a nikdo z nás neví, co bude zítra.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Zdeněk Pilný - 22.12.2003 - 0:14

Jsem výjimka
Snad díky svému požehnanému věku beru všechno s nadhledem, takže jsem výjimka a nějak se nehodím do tvého postřehu. Ale moc hezky jsi vystihla českou náturu. Zvlášť poslední odstavec stojí za zamyšlení.

Od: anonym - 10.1.2004 - 10:06

Nevim, ale bylo zapomenuto soukromi kazdeho jedince.. To je asi to nejcenejsi co clovek ma. Nemyslite? Ano, posledni odstavec je hezky, ale na srdce si sahnem vsichni, ze? To ze zijem dnes a nevime co bude, to snad bylo zbytecne, ne?

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0695 s