Dům stál na vršku v blízkosti lesa.Staleté kameny spojované maltou obepínaly velké, tmavé místnosti.Trámy zkroucené námahou tvořily pevné stropy. Přestože byl dům starý, byl stále silný, protože láska se kterou byl stavěn mu pomáhala odhánět čas. A tak stál zcela sám navzdory všemu až se zdálo, že tomu tak bude navěky.Jednoho dne se však se skřípěním otevřely dubové dveře zaváté listím a dovnitř vešli lidé. Muž a žena procházeli tmavými chodbami a její veselý smích prorážel pavučiny. Dům zpozorněl. Byl zvyklý se bránit vetřelcům, ale tentokrát to nebylo zapotřebí.
Muž a žena si zamilovali ten dům. Jeho chladné zdi a tmavé stropy.
Obdivovali starou dlažbu, jež za deštivých nocí vyprávěla příběhy starých stop obtisknutých v jejích spárách.Římsa krbu ožila pestrými květinami, které za letních dnů trhala žena před domem.Z hluboké studny oba pili chladnou vodu.Za čas domem zazněl dětský křik a muž a žena se radovali.Nový nájemník zkoumal jeho zákoutí a dětský smích, tak podobný ženinu, starý dům omlazoval.Blízký les poskytl dřevo na kolébku a sluneční paprsky zahřívaly dětský pokoj.
Zdálo se,že slunce teď bude na dům svítít stále, ale nemělo tomu tak být.Jednoho večera otevřel dveře muž sám. Usedl před krb a prázdnýma očima sledoval plameny ve kterých se míhal černá jáma se dvěma těly.
Dům vycítil jeho smutek.Také jemu žena a dítě chyběly. Slunce zašlo a plevel zarůstal dvůr. Krb plný hořícího dřeva se marně snažil zapalšit tmu a zimu. Déšť bičoval tmavá okna za kterými se míhala mužova bladá tvář. Ploužil se starým domem, jeho místnostmi, chodbami a zákoutími a odevšad na něj hleděla tvář ženy s dítětem v náručí.Pak náhle přestalo pršet a muž odešel.Dům se začal bát, že na něj zapomněl, ale on se vrátil.Nepřišel však sám.Přivedl si ženu.Mladou, krásnou a také se smějící.
Její smích, ale nebyl dobrý a dům to poznal. Nelíbil se jí. Dusila se zde. Ošklivily se jí staré rozpukané zdi, tmavé stropy, prošlapaná dlažba, temná zákoutí plná vzpomínek na ty předešlé. Děsila ji hluboká studna s chladnou vodou a staleté stromy s dlouhými větvemi.
Vycítila, že ji dům nemá rád a rozhodla se sním bojovat.Držela muže za ruku a dívala se mu dlouze do očí, když ji prováděl domem. Hladké zdi, nevrzající dveře, poražené staré stromy nestínící novým oknům.
Muž se nejprve bránil, zdi byly plné vzpomínek na ženu s dítětem, ale mladá žena byla silná a její tělo mladé a krásné. Podlehl. Podlehl ženě a jedné noci také vzpomínkám. Dům přišel o svého pána.Mladá žena nectila smutek ani vzpomínky. S plány v ruce procházela domem a chystala se začít s přestavbou. Najatí muži měli jako první rozbít kolébku.Když však zaťali sekyru do dřeva ozval se dlouhý sten.Při druhém pokusu se sekyra zlomila. Podobně dopadli při bourání zdí. Kladiva a palice odskakovaly jako by byly z gumy. Chtěli odejít, ale žena jim to nedovolila. Sama se vrhla proti starým zdem a muži následovali jejího příkladu.Dům ser začal chvět v základech.Cítil, že ani jeho síla není schopna vzdorovat její zlobě. Povola proto na pomoc čas.
Začal se zvedat jemný vítr. Nikdo si ho z počátku nevšiml, neboť se začal tvořit ve studni. Voda z ní se rozlévala po okolí a její praménky tekly až ke kořenům lesa a prosily je o pomoc.Listí ze staletých stromů plachtilo po obloze, splétalo divné obrazce a přivolávalo déšť. Vítr sílil a vháněl mužům jemný prach do očí. Ze spár se začala drolit malta a tvořit na podlahách závěje hustého prachu. Trámy se s hlasitým praskotem začaly narovnávat a padat na muže. Z temných zákoutí se začaly vynořovat přízraky dávných obyvatelů domu a jejich rozplizlé obrysy se míhaly vyděšeným mužům před očima. Chtěli utíkat, ale dveře se z hlasitým zabouchnutím zavřely tak pevně, že ani nejsilnější rány s nimi nehnuly. Do vydrolených spár mezi kameny vplazily kořeny a zachytávaly muže. Obtáčely se jim kolem nohou a rukou a když upadli, tak kolem krku.
Do jejich chroptění se ozýval dětský pláč a burácení větru. Obloha se zatáhla těžkými černými mraky.Jediná žena unikala. Když vítr rozbil okna podařilo se jí vyskočit. V tu chvíli začaly dvůr bičovat přívly těžkých olověných kapek. Křičela, ale dětský pláč zněl stále hlasitěji a nebylo vidět ani na krok.Burácivý vítr ji hnal do očí prach z malty.Snažila se jít kupředu, ale větve staletých stromů ji padaly pod nohy. Klopýtala dál, ale kořeny, které ji dostihly se ji omotaly kolem těla a stáhly do studny.
Dětský pláč ustal a stíny mrtvých zmizely. Dům vyhrál, ale jeho spojenec čas si za to vybral odměnu. Uvolněné kameny se začali chvět a vypadávat ze zdí.Střech, která již v nich neměla oporu se zhroutila. Dubové dveře se rozpadly pod náporem větru. Stromy s hrozným praskotem padaly jeden po druhém a jejich kořeny již neposkytovaly oporu základům.Starý velký dům se rozpadl a rozhostilo se ticho, které rušil dětský smích ozývající se z kolébky.