Český a moravský lyžník po sametovce vzal útokem Alpy. V procentuálním vyjádření návštěvníků možná víc než příslušná moře těch zemí. Tedy alpských zemí. Drzé tvrzení! Ale v kafeterce na Savojském kopci se už za českou objednávku napijete, na Azurovém pobřeží sotva. Vše v jedné zemi! Nakonec, těch, co mají obé, moc není. My nemáme ani jedno.

Tak čemu lze říkat lyžařský ráj? Každý to má jinak. To je dobře. Našich nájezdníků je čím dál víc a do jednoho údolí už bychom se nevešli. Pokud subjektivní názor je k něčemu, tak tady jej předkládám. Cestovní kanceláře jistě podají obšírnější výklad, ale já se v tamním sněhu rochnil osobně. Na českých horách je taky krásně. Ale na běžkách, říkám.

Nejkomfortnější lyžařský servis poskytují francouzské Savojské Alpy. Francouzský lyžařský fenomén Jean Claude Killy si postavil na stará kolena důstojný pomníček. Stál u projektů většiny center a dokázal, že rozumně vybudovaná infrastruktura horám ublíží méně, než živelný pohyb lyžařů všude. Strohá, ale kapacitně únosná střediska v horách. Na lyžích pomalu do postele, na kopec z ní. V krámech vše, abyste přečkali pohodlně třeba měsíc. Neklejte česky! Půlka lidí vám zrovna tak odpoví! Každé středisko přichází se svým specifickým profilem. Jedno mají společné. Nenudí. A koukat večer na rozsvícené broučky (technici bez fantazie řeknou rolby), jak šplhají po svazích? A k tomu nebe plné hvězd?
Alpe d´Huez považuji za hodně povedené. Nejvyšší a kabinou dostupný Pic Blanc se svými 3330m. 240 km sjezdovek. Lyžařské tunýlky. Nejdelší sjezdová trať Sarenne,16 km dlouhá. Odlehlé svahy vroubkované, tudíž pannenské, ještě ve tři odpoledne. Hříšně prázdná sedačková lanovka klape a klape. Nikdo vás na ní nevyruší. Kluziště. Sauny. Bazén. Cílové místo jedné etapy slavné cyklistické Tour de France skoro každý rok. Když vás lyžování přestane bavit, bohatá síť klubů a všeho možného. Doma sedět nemusíte.
La Plagne. Mám-li něco vypíchnout, tak venkovní vyhřívaný bazén. Zaplavat si se zasněženými kopci okolo je fešné. A pod vodou je příjemně. Už jen ta operace, viďte. Zastavit, shodit lyže, svršky, hupnout do vody a plavat. Kombinace snů. No, jak pro koho.
Jedno z nejodvážnějších center je Arc 2000. Závodní trať na „letmý kilometr“ je vděčné místo k zastavení. Do „trubky“, tedy letadélka, mě nedostali. (Rozumíš, na sníh nebo šutr musím dosáhnout. Jestliže padám, tak ať si uvědomím proč.)
Když je sněhu zoufale málo Val Thorens nezklame. Leží ve výšce 2300m. Středisko ocení zejména snowboardisté a lyžaři, milující volné ježdění mimo sjezdovky. Lavinového nebezpečí vás domácí, myslím, ušetří spolehlivě. Jakmile něco hrozí, uzavřou vše hned.
Chcete-li stopro ztratit druha, družku, zajeďte do Avoriaz. Ubytování na dohled Mont Blancu i Matterhornu. Lanovkou přes hraniční sedlo a dlouhatánské sjezdy. V údolí italské Thune. Jedete a najednou jste sami. Funguje to. Starost se dostaví po vpuštění svědomí do hry. A to dupe jak jankovitý spratek a dožaduje se pozornosti. Nedobrý spoluhráč. Ale platný.

Italské Dolomiti mají rozhodně hezčí pohledové kompozice. Okružní Sella rondo je vskutku unikát, který lze jedině doporučit. Ale ke svahu se musí skibusem.
Rakouské Alpy jsou za bukem a střediska tam jsou obrovská. Ale ubytování také pod kopcem a navíc aféry na jejich lanovkách jednomu nepřidají. A k hoře je třeba rovněž dojet.

Zastavme se u té obrovitosti. Pomíjím schválně ta největší centra ve Francii. Když vám někde nabízejí 600km upravených tratí, tak zbytečně. Za týden je nestačíte projet. Takže říkám 100 je málo, 300 až nad hlavu. Spíš koukejte na skladbu lanovek. Nadpoloviční většina pouhých vleků je v druhé polovině týdne setsakramentsky cítit. A snobské Chamonix? Proč? Jestli se vydáte, tak s helmou a krémem na opalování. Vážně! Běžky jsou zase o něčem jiném. Nemluvě o ski alpinismu a dalších zimních radovánkách.
 
                         
                                                                       <sub>Alpe d´Huez shora

Zdroj fotografií www.aktualne.centrum.cz a www.luckyholiday.com</sub>