Konečně se narodí vytoužený potomek, který připadá každému rodiči jako ten nejkrásnější. Když se dítě po několika měsících rozkouká, jak to vlastně na světě chodí, pomalu začne žvatlat a později i vydávat smysluplnější zvuky. A poté i mluvit. Spousta rodičů dělá tu chybu, že na svoji ratolest při mluvení šišlá, zdrobňuje a malý človíček, který teprve začíná vnímat, začne jejich slova napodobovat. Jenže tady vzniká problém! Dítě neví, že dospělí na něj mluví jinak než by se mělo, a tak jejich šišlání přijme za „normální“ řeč a postupně zařazuje zkomoleniny do svého dětského slovníku.

Pokud potomek šišlání přijal za vlastní, mělo by se s tím hned, v co nejranějším stádiu, něco dělat. Nejlepším řešením se zdají být hry, kdy děti umocňují své představy a vymýšlí příběhy, které si zahrají s panenkami nebo autíčky a mamince nebo tatínkovi je vypráví.

V současné době se nezbytnou nutností pro společnost stává mobil, počítač, a nebo televize. Dítě je zatím sice příliš malé, aby umělo číst a psát, ale vnímá a tyto podněty velmi dobře. Takže když vidí, jak si otec zastřílí na počítači, toto pojímá za normální způsob hraní. Esemesky v mobilu bez interpunkce pro předškoláky, kteří sotva rozpoznají písmenka, nejsou také nejvhodnější. Jak je máme naučit pořádně číst a psát, když už i písmena jim komolíme? Z televize dítě získává pouze pasivní znalost slov, čímž se jeho slovní zásoba nerozvíjí aktivním způsobem jako při hraní vlastních her. V dnešním uspěchaném světě málokterý rodič čte svému synovi nebo dceři pohádku na dobrou noc, ale přitom ty dokáží rozvíjet jazyk a fantazii našich dětí.

Pokud první roky špatné tvorby hlásek přehlédneme, a nebo se jimi nezaobíráme, pořádně si je poprvé uvědomíme, když posíláme předškoláka k zápisu. Zápis sice probíhá hrou a plněním nejrůznějších úkolů, ale pedagogové při něm zjišťují verbální dovednosti dětí. Pokud zjistí, že dítě neumí více hlásek a v komunikaci značně zaostává, doporučují roční odklad a návštěvu odborníka – logopeda. Ten se zabývá vadami řeči a poradí vám, jak s dítětem správně pracovat nebo vysvětlí metody, kterak ho učit správnému tvoření příslušných hlásek. Každé dítě reaguje na mluvní cvičení jinak rychle, a proto prodlevy mezi návštěvami u logopeda jsou zcela individuální záležitostí. Chce to hlavně trpělivost s dítětem a cvičit a cvičit, vždy a všude, a to formou hry. Potomkovi nepřijde, že se učí a ještě ho to baví.

Popsaným chybám můžeme předcházet, když s dítětem budeme odmala mluvit jako se sobě rovnou osobou, která nepotřebuje slyšet jen zdrobněliny a zkomoleniny. Pokud prarodiče na dítě šišlají, promluvme si s nimi. Jejich chyby ve výchově budou v budoucnu stát čas pouze nás a malého synka či dcerku budou špatné hlásky stresovat, když budou vnímat, že jim ostatní lidé špatně rozumí. Když budeme denně dětem číst pohádky, rozvíjíme nejen jejich fantazii, náš vztah s nimi, ale také slovní zásobu a vnímání správnosti slov. A o to přece jde.

foto: mowimy.net