Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 26.2.2021, svátek má Dorota 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 504
Registrovaní čtenáři: 513
Publikovaných článků: 13021
Komentářů: 11212


Měření



Vánoce 1958

23.12.2003   Martina Bittnerová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Děda Mráz býval bodrým staříkem a každý rok proto obdarovával děti v celém Sovětském svazu. Měl s tím sice hodně práce, ale rozzářená dětská očka mu tu dřinu plně vynahradila. A děda Mráz by jistě zůstal velkorysým kmetem navždy, nepřijít osudný rok 1948 a s ním razantní zvětšení jeho působiště, do něhož náhle spadlo i Československo, které mu leželo v žaludku jako loňská vánočka.

Zatímco skromné sovětské děti od něj žádaly tu nové botky na zimu, tu přání, aby zimu vůbec přežily, tak ty české mu naopak rok, co rok posílaly dlouhé seznamy s žádostmi o kola, stavebnice, míče a jiné kratochvíle, jednoduše řečeno české děti si neuvěřitelně vymýšlely. Ne, že by děda Mráz rád nezalétl nad vánoční Prahu, ale i jeho trpělivost měla své meze. A tak když v listopadu 1958 dostal od pětiletého Míly Ransdorfa psaníčko, v němž ho Míla prosil o nový vláček, plyšového medvídka, desku Spejbla a Hurvínka, autíčko a svetr s norskými vzory, děda Mráz se spravedlivě rozhněval a v rozčílení Mílův dopis roztrhal. Vzápětí se vrhnul na všechna psaní od československých dětí, aby je zničil. A protože děda Mráz uměl i čarovat, rázem se v jeho oblakovljance tísnily koše s drobnými lístečky, na nichž se skvěl velký nápis NIČEVO. Tyto lístečky se rozhodl Mráz poslat československým dětem místo nadílky jako trest za jejich neskromnost.

A proto, když Míla Ransdorf nadšeně vběhl do svátečně vyzdobeného obývacího pokoje, nenašel tam pod stromečkem pro sebe nic než záhadný papírek s písmenky, které mu rozluštil až tatínek. Ten večer a dny příští Míla proplakal a s ním plakaly i ostatní děti. Od dědy Mráze se skutečně nikdo v Československu nedočkal ani špendlíčku

Po novém roce se Míla vrátil do školky a jeho rodiče radostně do továrny. Ve školce si samozřejmě hned povídali o Vánocích a soudružka učitelka se ptala postupně všech, co pěkného jim děda Mráz nadělil. Bylo to věru smutné povídání. Jen Růženka Kolbenová se pořád usmívala a když došla řada na ní, prohlásila moudře: "Vidíte, já vám říkala, že děda Mráz není. Vím to od maminky".
Míla se na ni udiveně podíval a zeptal se: "Kdo tedy nosí dárky"?
Růženka na to pronesla: "No přeci Ježíšek. Já od něj náhodou letos dostala mrkací pannu, krajkový šatičky a papírovýho draka".

Po Růženčině proslovu se v dětských hlavičkách odehrávalo cosi v tom smyslu, že je teda ti dospělí s dědou Mrázem pěkně podvedli, zatímco soudružka učitelka jen lapala po dechu a nevěděla, jak ze situace ven. Nakonec ji vyřešila soudružka ředitelka.

A dlužno dodat, že Růženka Kolbenová byla toho památného dopoledne ve školce naposledy.




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0502 s