Je zvláštní takový proces idealizace sledovat. Pokud budete v postavení oběti, těžko skládat oslavné básně na loupežníkovu rekovnost. Naopak volat po nejpřísnějším trestu budete. Ale jako divák, posluchač, čtenář, lovec senzací? Život holt tropí žerty.

Kdo byl ve skutečnosti Václav Babinský (1796 Litoměřice - 1879 Řepy u Prahy)? Wenz z Pokratic, Josef Schmidt, Franz Mally nebo Anton Müller? Český „hodný“ loupežník?

Dle popisu v Kmenové knize špilberských vězňů, kde je uveden pod číslem 1 042, se jedná o muže „vysoké silné postavy, má hnědé vlasy a obočí, šedé oči, silnou hruď, široká ústa, dobré zuby, kulatou bradu, na pravém rameni má malé mateřské znamínko a mrká pravým okem. Tělesně zdráv, jinak velmi nebezpečný člověk. Byl ve spojení s velkou loupežnickou a zlodějskou tlupou, je velmi zchytralý a podnikavý. Dvakrát se pokusil o útěk vylámáním způsobem životu nebezpečným z velké výšky a jiné naváděl."
 
                                          
                                               _{Podobizna Babinského po propuštění z vězení}

Roku 1816 nastoupil vojenskou službu, kde se mu moc nelíbilo. Simuloval šílenství a ohrožoval okolí, proto ho odeslali na psychiatrické oddělení vojenské nemocnice v Praze. Tam pobyl dlouho, až do roku 1824, kdy byl propuštěn a umístěn do invalidovny v Karlíně. Po roce uprchl a stal se tulákem. Potuloval se v severních a středních Čechách, živil se krádežemi, loupil se svou bandou. I když později tvrdil, že se zabýval podloudnictvím (pašováním), není to pravda, protože jako zloděje by ho mezi sebe nepřijali.

Babinský byl 23. dubna 1835 žalován z 12 trestních případů:

1. vražda na Václavu Dominovi u Skramouše
2. loupežná vražda manželů Stránských v Maníkovicích
3. vyloupení berní pokladny v Dětenicích
4. loupež u Anny Krouské v Brodcích
5. domnělá loupež v Brně a ve mlýně na česko-saských hranicích
6. poškození vozu v Upořinách
7. loupež u výměnkáře Heineho v Mikulášovicích
8. loupežná krádež u převozníka Jana Krejzy v Brozanech
9. loupež u důchodního Jana Paula v Lysé nad Labem
10. loupežná vražda na Janu Bohumilu Blumbergovi v Horní Kamenici
11. násilí při zatýkání v Kuřivodech, kdy pokousal rychtáře
12. falšování cestovních dokladů

Někteří ze soudců nebyli do poslední chvíle přesvědčeni o Babinského vině, z mnoha činů byl osvobozen. Soud nakonec vynesl rozsudek za loupež, veřejné násilí a spoluvinu na podvodu ve výši 20 let těžkého žaláře, který český apelační soud potvrdil 4.5.1841.
 
                                          
                                               _{Babinský na nedělní procházce do Prahy,
                                                        lupiče by v něm nikdo nehledal}

Na &Spilberk, jehož kobek se tak bál, přišel v červnu 1841, již tradičně se snažil utéct, ale pak změnil taktiku a choval se podle vězeňského řádu, později se obracel k Bohu, modlil se a doufal ve zkrácení trestu. Odseděl si ho však v plné výši (od roku 1857 v Kartouzích u Jičína). Po propuštění odešel do kláštera kongregace milosrdných sester v Řepích u Prahy, kde se zabýval zahradnictvím, svým původním povoláním, a pletením košů. Pochován je na dnes již zrušeném vězeňském hřbitově v Řepích.

Jistě zajímavý námět, brnkající na to špatné, co ukrýváme... a proto si jistě najde mnoho čtenářů. Výhrady mám však ke zpracování textu. Autor, historik Adam Votruba, se sice snažil vytvořit moderní svěží pohled, bez idealizace a vytrvalých mylných stereotypů. Bohatě čerpal z prací svých předchůdců, méně asi seděl v archivech. To má za následek to, že nepřináší žádné nové informace. Po pravdě řečeno by to zase tak nevadilo, kdyby se pokusil látku podat jiným způsobem. V jeho projevu je vidět strohý soudní jazyk, bez snahy přenést kostrbaté překlady do hezčí češtiny, objevují se zbytečné archaismy, které jsou bezúčelné, pouze potvrzují závislost na původních textech. Možná i nedostatek informací ho svádí k opakování jedné a téže věci v různých kapitolách, aniž by pozměnil alespoň její formu. Historik by ani neměl otevřeně pokládat spekulativní otázky (ty si naopak klade v průběhu bádání), spíše na ně hledat pragmatické odpovědi.
 
                                   
                                                                       _{Obávaný &Spilberk dnes}

Na druhou stranu si autor zaslouží pochvalu, že příběh loupežníka Babinského pevně zakotvil do historie, pokusil se vylíčit podstatu loupežnictví a okolnosti, které k němu vedly. zajímavý je i exkurs vývoje legendy.

_{Votruba Adam: Václav Babinský
Vydalo nakladatelství Libri v roce 2009
obálka: www.libri.cz 
fotografie: www.obrazky.cz}