Je dáno, že již tři po sobě jdoucí slova mohou být v případě jejich odcizení – a jsou-li prokazatelně unikátní – být považována za krádež. Například vezme-li někdo nyní celý tento můj text a uveřejní-li ho na jiném webu (či papírově) bez mého souhlasu, páchá zločin. Jde o krádež díla. Ovšem pokud někdo učiní řádnou citaci, pak si vlastně může dělat, co se mu zlíbí…

Asi nejzákladnějším dílo, které můžete citovat, představuje kniha. Použijete jí ať jste publicista, nebo třeba píšete závěrečnou diplomovou práci. Naštěstí patří k tomu jednoduššímu. Alespoň co do citací.

Platí, že na prvním místě musíte uvést autora knihy – a to v pořadí nejdříve příjmení a poté jméno, křestní stačí často jen iniciálou (ale samozřejmě celé je lepší). Obé píšeme se zapnutým Caps Lockem. Pak přichází kurzivou na řadu samotný objekt našeho zájmu – tedy kniha, respektive její název. Pokuste se zjistit, o jaké jde vydání (až na chronicky prodávané kusy většinou o první, pokud ne, je tento údaj z 99% uveden), dále v zadní části knihy vyčtěte místo vydání i vydavatele a zejména rok. Poté počet stran a na závěr ISBN, tedy identifikační kód knížky. Úplně na závěr pak konkrétní stranu, kde údaj najít. A nyní to zkusme v praxi.

Zalíbila se mi v pomyslné knize například věta: Z globálního aspektu se lze domnívat, že spektakulární jevy nabývají reálné povahy v transcendentálním stavu, zejména pak v opojení alkoholu.

Tuto větu z knihy chci použít do svého článku. Co s ní musím udělat? Opatřím ji z každé strany uvozovkou (či jí dám do kurzivy – zkrátka proto, aby byl vymezen její začátek i konec) a poté mám hned několik možností, kde zdroj informací k citaci zanechat. Buď ihned za ní, nebo v poznámce pod čarou, či až na konci celé práce. V takovém případě není k zahození (zejména je-li citací více) označit na konci věty citaci malým horním indexem číslovaným dle posloupnosti v textu, aby se na konci řádně zdroj identifikoval s kusem tvořeným cizí osobou.

Tedy: „Z globálního aspektu se lze domnívat, že spektakulární jevy nabývají reálné povahy v transcendentálním stavu, zejména pak v opojení alkoholu.“

KULIHRACH, T. Halucinogenní sugesce na pomezí alkoholového deliria, 1. vyd. Praha : Halucinogenní vydavatelství, 2009. 189 s. ISBN 99-210-1880-9, str. 15 -16

Možná však narazíte na jemné nuance v požadované citační normě – většinou, pokud jste studentem vysoké školy. Na vlastní kůži již vím, že zatímco jedna „vejška“ považuje za jedinou a správnou citační normu tuto, další bude trvat na tom, že za písmenem značícím křestní jméno musí být dvojtečka a další údaje se oddělují čárkou.

Narazíte-li na knihu, která má autorů více, platí jednoduché pravidlo: uveďte jen první tří a další označte etc. Nebo atd.

Příště se podíváme, jak čerpat kusy cizích děl z novin, časopisů a dalších papírových publikací.

_{Foto: http://www.behindthecar.com/wordpress}