Na prvním místě uveřejňujeme rozhovor s Alenou, v zápětí dole poté i s Karlem.

Živíte se jako biochemička, jak zvládáte skloubit práci a sportovní vytížení?
Tak, jak mi to těch 24 hodin denně dovolí. Musím všechno hodně plánovat i několik měsíců dopředu, důležité věci nejlépe na celou tréninkovou a závodní sezónu. Někdy není jednoduché skloubit práci, tréninkové soustředění, soukromé záležitosti, nepředvídané pracovní záležitosti a mimo závodní sezónu i pohotovostní služby v práci. Je jasné, že tréninku nemůžu věnovat tolik času, kolik bych si představovala. V podstatě je to jenom o práci, tréninku a závodech. Nic jiné už se nedá stihnout….

Jste také úspěšnou lyžařkou, stala jste se 6x mistryní SR v běžeckém lyžování, proč jste přešla (přeskočila) na kolo?
Mezi přeskokem z lyží na kolo není žádná souvislost, je to spíš velká náhoda. K závodnímu sportu jsem se vždy stavěla stylem „Dělej sport pro zábavu. Až to nepůjde, tak nic se neděje. Na světe jsou i důležitější věci“. Se závodním lyžováním jsem skončila v roce 1998 a bylo na to několik důvodů: zranění, vynechání části sezóny, nedostatečné zázemí slovenského lyžařského svazu, maturita, přijímačky na V&S, psychika. Když jsem si dala jednotlivé věci na misky vah, tak mi jednoznačně vyšlo, že bych si měla s lyžováním dát pauzu a jít studovat. První rok na V&S jsem ještě trénovala, s tím, že bych se vrátila, ale nebyla dostatečná motivace…
A tak uběhlo 8 let, dostudovala jsem, přestěhovala se do Ostravy, vdala se a koupila si svoje první horské kolo…

Je těžké být ženou cyklistkou v MTB kategorii? Jak Vás berou muži (kolegové z týmu)?
Jestli je těžké být ženou cyklistkou? No pokud se na to podívám ze stránky technické, tak ano. Zatím si neumím seřídit kolo na závod, jsem jenom jeho uživatel. Co se týče samotného závodění, tak závodím pořád naplno, takže je mi jedno v jaké kategorii a sportu bojuji, proto nesnáším různé výmluvy…Co je ale těžké, je dostat se do povědomí jako cyklistka maratonkyně. Vzhledem k tomu, že žen cyklistek ani zdaleka není tolik jako mužů, tak neustále bojujeme s tím, že nás média přehlíží a u pořadatelů nemáme stejné podmínky pro ženský závod jako chlapi v mužském závodě (v 75% závodů jsem si musela žádat o start z první vlny a ani titul mistryně republiky mi nepomohl k tomu, abych automaticky na dalším závodě ČP startovala z dané vlny-smutné). Potom je těžké nalákat nové posily do tohoto sportu a propagovat své sponzory…
Týmoví kolegové mne berou úplně normálně.

Zbývá Vám čas ještě na soukromý život? Partner, rodina apod.?
Naštěstí manžel trénuje spolu se mnou, takže nemáme nouzi být spolu. Co se týče rodiny, tak tam je to horší. Rodina už ale ví, že od dubna do října s náma nemůže počítat. Bohužel ani vzdálenost k mým rodičů a bratrovi nám moc nenahrává. Ke každému z nich to mám skoro 300km na západ nebo na východ od Ostravy.

Máte své životní motto, které Vás žene kupředu?
To ani ne, nedávám si motta ani závazky…

Co byste vzkázala svým možným nástupkyním, třeba těm, pro které je cyklistika život.?
Já zrovna nemám fanatické sklony k ničemu, a tak mi takové slovní spojení jako „cyklistika je můj život“ nic neříká. Ale každopádně MTB cyklistika je nádherný sport a přála bych si, aby začalo více holek závodit. Hlavně nebát se, každý je porazitelný, chce to jen čas. Čím více holek bude kvalitně závodit, tím víc se bude zvedat úroveň ženské cyklistiky a možná už nebude potřebné se upomínat organizátorům a médiím, jelikož rovnocenné podmínky a report ze ženského závodu už bude samozřejmostí.

                        
^{foto z tiskové konference
cyklistického týmu SUBWAY UNIBON - MARIN team}

A pět otázek pro Karla:

Jakého cyklistického úspěchu si nejvíce ceníte?

Určitě bronzu z Mistrovství Evropy Masters v maratonu v rakouském Grazu z roku 2007. Ale mám radost z každého vydařeného závodu. 

Čeho chcete letos dosáhnout v cyklistice?
Co nejlépe uspět na Mistrovství republiky v maratonu na Drásalovi v Hostýnských vrších a samozřejmě i v celkovém součtu Českého poháru v maratonu. Dále obhájit vítězství v Marathon Man Europe, Inter-Mountain-Series, pokusit se o vítězný hatrick na Horalovi a Dubnickém maratonu. Také dobře reprezentovat na Mistrovství Evropy i světa v maratonu. Je toho zkrátka dost. 

Jak se připravujete na sezónu?
Svědomitě. Na silničním i horském kole, chodím také běhat, plavat, do posilovny, občas na squash, na lyže či horské túry na sněžnicích ve slovenských horách. Manželka Lenka je mi velkou oporou. 

Jezdíte na kolech Marin. V čem jsou jiná, proč jste zvolil právě tuto značku?
Zatím jsem neměl tu čest, tak nemohu srovnávat. Těším se až se svezu. Očekávám kvalitu, Marin stál u zrodu horských kol… 

Uvažujete, že byste se v budoucnu věnoval trenérské činnosti?
Je to jedna z možností, jak předat zkušenosti z mnohaletého tréninku i silničních a bikových závodů. Bavilo by mě to.


_{Zdroj: foto + rozhovory -  ConPro, s.r.o.}