OSOBNÍ VYZNÁNÍ INTERPRETŮ SEIFERTOVI:

Taťjana Medvecká: „S verši Jaroslava Seiferta se potkávám od dětství — zkrátka je to láska na celý život.“

Jiří Dvořák: „S verši Jaroslava Seiferta se můžete podívat do svého dětství i do své budoucnosti. Takže se vlastně potkáváte sám se sebou. Odvážné? ANO.“


O PROJEKTU:

PhDr. Miluše Viklická, ředitelka Divadla Viola: „Všechny krásy světa je inscenace z úchvatné knihy vzpomínek Jaroslava Seiferta a autorovy poezie, kterou milujeme a obdivujeme především kvůli mimořádně krásné češtině. Je to vyznání lásky k poezii a zároveň pocta prvnímu českému nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Představení vzniklo ve spolupráci s Památníkem Lidice, kde Viola pravidelně hostuje se svými inscenacemi. Všechny krásy světa jsou však výjimečné v tom, že jde o první samostatnou premiéru v Lidicích."

JUDr. Milouš Červencl, ředitel Pámátníku Lidice: „ S Divadlem Viola a paní ředitelkou Viklickou spolupracujeme již zhruba čtyři sezony. Je to skvělá spolupráce, která položila základ našich doprovodných kulturních akcí v Památníku Lidice a Ležáky. Z Violy k nám pravidelně jezdí všechna představení, která se vejdou do prostoru naší Lidické galerie. V minulosti tak naši diváci s velkým zájmem shlédli například Máj, Adresát neznámý, Gin game, Normální okruh, Noc po rozvodu ad. O premiéru nové inscenace Všechny krásy světa byl velký zájem jak v Lidicích tak i v Ležákách, na obou místech bylo vyprodáno a diváci byli nadšení. Těšíme se proto na další reprízy a hostování.“



V&SECHNY KRÁSY SVĚTA

Pocta Jaroslavu Seifertovi.

Pražská premiéra v sobotu 25.dubna 2009 ve 20h. v Divadle Viola

Scénář a režie: Tomáš Vondrovic
Dramaturgie: Tomáš Engel
Recitují: Taťjana Medvecká a Jiří Dvořák
Klavírní nahrávky: Marcel Javorček
Technická spolupráce a zvuková režie: Michal Stehlík

Inscenace vznikla ve spolupráci s Památníkem Lidice.
Premiéra v Lidicích se konala 16.března 2009. Repríza v Ležákách 20.března 2009.




O AUTOROVI:

Život už mě dávno naučil,
že hudba a poezie
jsou na světě to nejkrásnější,
co nám život může dát.
Kromě lásky ovšem.
(J.Seifert, Býti básníkem)

Jaroslav Seifert (23. září 1901, Praha – 10. ledna 1986, Praha) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Spoluzakladatel poetismu. Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984), národní umělec. Studoval na několika gymnasiích, studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin. V této době Seifert trávil mnoho času po pražských pivnicích, kde skládal básně za pivo.

Jeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1921, v tomto roce též vstoupil do Komunistické strany Československa. Ve 20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy.

V březnu 1929 byl, spolu se šesti dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti bolševizaci v novém vedení Komunistické strany Československa.
V roce 1949 Seifert zanechal žurnalismu a začal se věnovat výhradně literatuře. Jeho poezie byla poctěna významnými státními cenami v letech 1936, 1955 a 1968. V roce 1967 byl jmenován národním umělcem.

V letech 1968–1970 byl předsedou Československého svazu spisovatelů. V prosinci 1976 patřil mezi první signatáře Charty 77. Za své aktivní vystupování byl v období tzv. normalizace nucen odejít do ústraní. V tomto období byl stále více orientován na český disent, jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu.V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Pracoval jako redaktor mnoha novin a časopisů Rudé právo, Rovnost, Sršatec, Reflektor. Seifert také působil jako zaměstnanec Lidového domu.

Seifert se podílel na vzniku a činnosti skupiny Devětsil, společně s Karlem Teigem redigoval Revoluční sborník Devětsilu a mezinárodní revue Disk.
Po roce 1945 vedl literární časopis Kytice a redigoval básnickou edici Klín (nakladatelství Práce). Básně tiskl (od roku 1920) především v Právu lidu, Kmeni a Červnu.

Seifertova více než šedesátiletá básnická tvorba převážně společenské a milostné lyriky vedla od proletářské poezie a poetismu k osobité melodické poezii, oslavující a hájící život (Město v slzách /1921/, Samá láska /1923/, Na vlnách TSF /1925/, Slavík zpívá špatně /1926/, Poštovní holub /1929/, Jablko z klína /1933/, Ruce Venušiny /1936/, Jaro, sbohem /1937/, Zpíváno do rotačky /1936/, Osm dní /1937/; Zhasněte světla /1938/, Světlem oděná /1940/, Vějíř Boženy Němcové /1940/, Kamenný most /1944/, Přilba hlíny /1945/, Suknice andělů /1947/, Dokud nám neprší na rakev /1947/, Mozart v Praze /1948/, &Sel malíř chudě do světa /1949/, Píseň o Viktorce /1950/, Maminka /1954/, Chlapec a hvězdy /1956/, Koncert na ostrově /1965/, Odlévání zvonů /1967/, Halleyova kometa /1967/, Zpěvy o Praze /1968/, Deštník z Piccadilly /1979/, Morový sloup /1973/) a další.
 
Básnické dílo doplňují překlady. Pozoruhodná je vzpomínková kniha Všecky krásy světa (Toronto 1981, Praha: s cenzurními zásahy 1982, pak 1985 a kompletně až 1993). Jako v poezii i v těchto prózách uvažuje o umění, lásce, životě a smrti a projevuje hluboký cit a pochopení pro všecky krásy světa.
<sup>( Zdroj Wikipedie)

Zdroj : TZ Divadla Violy
Fotografie: www.divadloviola.cz</sup>