Čas čarodějnice
30.04.2009
Ludmila Sovová
Literatura
…detektivní román, při jehož četbě zjistíte, že Česká republika a Island jedno jsou. Co se týká problémů a humoru, potom zcela určitě.
Již dlouho jsem neměla v ruce knihu s tak zavádějícím názvem. A jsem ráda. Mystiku, fantasy, sci-fi a podobné žánry opravdu nemusím a detektivní román Árni Thórarinssona je všechno jiné než výše zmíněné.
V předmluvě téhle knihy je psáno, že jde, kromě detektivní zápletky, o jakýsi ironický pohled na dnešní islandskou společnost. S tím bych tak docela nesouhlasila. Autor si všímá nepříjemných jevů, které se netýkají jen jeho rodného ostrova, ale celé Evropy, ne-li celého rozvinutého světa, v němž žijeme. Korupce, znečišťování životního prostředí, ničení tradičních způsobů obživy, pohlcování zavedených podniků velkými zahraničními korporacemi, vyklidňování venkova, nezaměstnanost, problémy s davy imigrantů, narůstající zločinnost (hlavně mladistvých), nacionalismus ruku v ruce s rasismem- to jsou problémy, které známe důvěrně i u nás a které zrovna moc zábavné nejsou. Přesto všechno je detektivka Čas čarodějnice docela oddychové čtení, plné ironického, suchého humoru, který specielně nám, Čechům, bude velice blízký, neboť hlavní hrdina, investigativní novinář Einar, i když svým pojetím jakoby vycházel z americké drsné školy, trpí zároveň milou sebeironií Svěrákových hrdinů.
Odvelen svým nadřízeným do severského města Akureyi, v jehož blízkosti zuří hospodářský boom, neboť vláda zde staví v režii americké korporace hliníkárnu spolu s elektrárnou, bloumá Einar po zdejších ulicích, hulí jednu cigaretu za druhou, zápasí se svojí závislostí na alkoholu a také se svojí osamělostí. Blíží se ale Velikonoce a on má naději, že ho navštíví jeho jediná pubertální dcera a světlo na konci tunelu jeho žití se konečně rozsvítí. Samozřejmě, její příjezd se nekoná a on svátky stráví pouze ve společnosti své „ženy“, jak nazývá maličkého žlutého papouška &Spuldu, sdílícího s ním velký pronajatý byt.
Einar, neustále buzerován svým nadřízeným, který zosobňuje snad veškeré záporné stránky dnešních mladých natěšených novinářů, postupně zapadne do každodenní rutiny, ve své kanceláři velikosti skříně XXL sepisuje reportáže a ankety o ničem, dokud není povolán ke skutečnému případu, nad nímž by každý novinář zaplesal. Jde o sérii nevysvětlitelných, zdánlivě na sebe nenavazujících úmrtí. Je samozřejmé, že Einar, za ne tak docela nezištné spolupráce policejního komisaře a morálně nahlodáván a pošťuchován stařičkou matkou jedné z obětí, zamotaný případ vyřeší.
Detektivní zápletka, dle mého soudu poněkud přitažená za vlasy, není ovšem hlavním důvodem, proč si nenechat tento zručně napsaný román (nominace na knihu roku 2005) ujít. Mnohem zajímavější je totiž právě ona omáčka okolo.
Pro mě osobně bylo seznámení s islandskou realitou docela překvapující záležitostí. Hlavně proto, že jsem si zvykla tento severský ostrov vidět očima turistických příruček, jako zemi bizarních přírodních krás, horkých gejzírů, ledu a sopek. Stát, jehož představitelům leží na srdci výhradně blaho jeho obyvatel a hlavně ochrana panenské přírody. Autor románu, sám známý novinář a zavedený detektivkář, mě brzy ujistil, jak hluboce byly mé představy zkreslené. Einar při svém pátrání naráží na elementy, které jsou i nám bolestně známé, věci, které jsou nám proti mysli, nicméně už nejsme schopni se jim bránit a to z prostého důvodu: nějak není kde a komu si stěžovat, neboť názor nás, prostých lidí, je vrchností okázale přehlížen a vážné problémy jsou často odmávnuty jako banality.
„Nemohu se smířit s tím, že nemůžeme žít jako svobodný lidi. Večer se neodvažujeme vystrčit nos z domu. Rozmohla se tu tyranie a šikanování, provokace a výhružky násilím…řádí tu opilá a zfetování verbež různejch národností, tuzemci i cizinci. To tu před vaší optimistickou érou nebylo.“(hlas zhrzeného lidu, který naivně uvěřil vládním slibům, že obživu v regionu jim zajistí turismus a nemůže se smířit s dopady stavby obludného průmyslového komplexu)
„Já nechci bydlet ve státě, kde se rozhodnutí vlády řídí potřebami zločinců. Já chci bydlet ve státě, kde se rozhodnutí vlády řídí potřebami lidí. Jakmile se vláda začne řídit potřebami zločineckejch gangů, dřív nebo pozdějc se z ní stane další zločineckej gang.“ (názor místního šéfa policie)
Autor se nicméně naštěstí nezabývá jen vysoce politickými problémy, ale hlavně těmi, které se zdají být nicotné, nicméně ve svých důsledcích mohou vést až k tragedii. Dozvíme se, co je to novinářská etika, a co může způsobit její lehkovážné porušení, jaké to je být starým člověkem, kterého už nikdo nebere vážně, a nebo že povinný podnikový výlet, tzv. team building, mající údajně za cíl stmelit kolektiv, není ve svých důsledcích tak neškodná, (ne)zábavná záležitost, jak se zdá.
Je možná škoda, že tuhle detektivku si asi nejvíce vychutnají čtenáři patřící ke střední generaci, neboť právě mladí by se nad tím, co nám autor předestírá, měli zamyslet, aby neopakovali chyby svých rodičů. (Tedy pokud na to vůbec budou mít čas.)
Já osobně mám pocit, že jsem už dlouho nečetla tak zábavné, přitom nikoli filosofické dílo, které by tak přímočaře popsalo neodpovědné činy dnešní zatraceně tápající a neustále chybující společnosti, která to už má, pokud se nestane nějaký zázrak, zřejmě spočítané. Proto dávám plný počet bodů.
Myslím, že by bylo fér poděkovat také Martě Bartoškové za působivý, šťavnatý překlad, který nepochybně přispěje k úspěchu románu na našem trhu.
Thórarinsson Árni: Čas čarodějnice
Vydalo nakladatelsví Argo v roce 2009
doporučená cena: 298 Kč
foto:www.argo.cz