Na druhou stranu opozice, i přes sílící nebezpečí ze strany gestapa v případě prozrazení, se myšlenky na uskutečnění atentátu nevzdávala. Pohnutky byly nejrůznější, jednu naznačil generálmajor Henning von Tresckow: „ Je naprosto nezbytné, aby se puč konal, protože okolní svět musí vidět, že existuje německé odbojové hnutí, připravené svrhnout tak odporný režim i za cenu životů svých příslušníků.“

Indicie asi „nejpopulárnějšího“ pokusu o atentát, jež byl předstupněm Operace Valkýra, jsou dostatečně známy. 20. července 1944 dorazil plukovník Stauffenberg se svým pobočníkem Haeftenem do Rastenburgu. V nedalekém Vlčím doupěti se zúčastnil porady vedené Keitelem. Po jejím skončení připravili s pobočníkem na toaletě časový spínač bomby, bohužel už nestačili do aktovky uložit i druhou bombu. Stauffenberg vešel do srubu, aktovku umístil pod stůl v blízkosti sedícího Hitlera. Chvíli po příchodu se omluvil, vyšel ven a spolu s dalšími spiklenci se snažil obstarat automobil na cestu k letišti. V tom zaslechli ohlušující explozi. S vírou, že ji nikdo nemohl přežít, nastoupili do připraveného letadla a odletěli do Berlína.

V dřevěném srubu, kde došlo k výbuchu, zavládl chaos. Místnost se zaplnila dýmem, část začala hořet, vzduchem létaly střepy a kusy dřeva. Čtyřiadvacet přítomných, pokud ještě mohlo, se snažilo místnost opustit. Jedenáct lidí s těžkým poraněním bylo převezeno do nemocnice, kde čtyři posléze zemřeli. Hitler, kromě odřenin a popálenin, měl prasklé ušní bubínky a Keitel vyvázl celkem bez následků.

Podezření záhy padlo na nepřítomného Stauffenberga, aniž by se tušilo, že atentát byl signálem k všeobecnému povstání proti režimu. Hitler se utvrdil v nenávisti k armádním představitelům a slíbil jim strašlivou pomstu.

Mezitím se v Berlíně pomalu a zmateně rozjíždělo spiknutí (v domnění, že je Hitler mrtev), velice chaotickým, až diletantským způsobem, bez odpovědného vedení. Postupné trhliny plánu se měnily v neodvratitelný kolaps, který potvrdila Hitlerova slova Remerovi: „ Malá klika ambiciózních a současně zločineckých a hloupých důstojníků bez svědomí zosnovala spiknutí, aby mne odstranila. Ale my už jsme ty sabotéry fronty dostali. S tou pakáží uděláme krátký proces. Pověřuji vás úkolem okamžitě obnovit klid a pořádek v hlavním městě Říše, v případě nutnosti i silou. Pro tento účel jste pod mým osobním velením, dokud do města nedorazí říšský vůdce SS!“ Hvězdná hodina spiknutí byla bez užitku promrhána, pekelné karty se obrátily.

„ Člověk, jenž má odvahu, aby něco udělal (atentát na Hitlera), to musí vykonat s vědomím, že do německých dějin vejde jako zrádce. Jenže pokud to neudělá, stane se zrádcem vlastního svědomí.“ Tímto výstižným postřehem vyjádřil plukovník hrabě Claus Schenk von Stauffenberg morální pochybnosti, které provázely a dílem ochromovaly spiklence od roku 1938. Už tehdy chtěli představitelé armády, diplomacie a abwehru odstranit Hitlera, pokud zaútočí na Československo a vtáhne Německo do války se západními mocnostmi. Bohužel, přišel ústupek v podobě Mnichova.

Ian Kershaw, v knížce Příběh operace Valkýra, která sestává ze tří kapitol převzatých z jeho dvousvazkové biografie o Adolfu Hitlerovi, popisuje okolnosti, které vedly spiklence k nutnosti jeho odstranění. Zvažuje příčiny i důsledky akce, rozporuplný vývoj v roce 1944, prezentovaný především totálním krachem na frontě a jitřeným strachem z bezpodmínečné kapitulace a následného bolševismu.

Autor ve vzácné vyváženosti přináší historické informace i nutkavé otázky k přemýšlení, např. jak dalece je důležité s tyranem zatočit a zda a komu se to vyplatí. Jaké lidsky filosofické až existencionální otázky musely řešit aktéři, dokazují připojené poslední dopisy popravených. Sám autor jich jmenuje celou škálu: „Vědomí vysoce morálních hodnot a transcendentálního smyslu pro povinnost a pravidla cti důstojníka a vojáka, politický idealismus, náboženské přesvědčení, osobní odvaha a pozoruhodná obětavost, hluboká lidskost a láska k vlasti, tak vzdálená nacistickému šovinismu…“ Obrovské, mnohdy nepřekročitelné morální protiklady jediného okamžiku!


_{Kershaw Ian: Příběh operace Valkýra
Vydalo nakladatelství ARGO v roce 2009
obálka www.argo.cz}