Udělali jsme si na rozhovor čas tuhle s májovou oblohou nad sebou. Honily se na ní čerti.

Sašo, jede ti to do muziky, když vidíš bouřkové mraky? Někde jsem četl, že v tom čase padaly z Beethovena fajnové kousky. Pro mě za mě může svítit slunce. Jak jsi na tom ty?
Zajímalo by mě, co by z Beethovena nebo Lennona padalo, kdyby se narodili v Československé socialistické republice roku 1969. Já si uvařím kafe, vezmu kytaru a položím před sebe text některého z mých spoluautorů.

Složit oficiální hymnu hudebnímu festivalu „Hrachovka 09“ není jenom tak. Máš tam kontakty? Mimochodem, šikovná skladbička. Nadčasová. Ale proto jsi to dělal, viď?
S Hrachovkou to bylo tak. Udělal jsem si hudební profil na bandzone.cz a jako první fanoušek se mi zaregistrovala právě Hrachovka. Tak jsem jim napsal, že jako svému prvnímu a tedy nejvzácnějšímu fanouškovi jim splním nějaké přání. A oni na to, že když jsem tak hrrr Hrachovku obdarovat, ať složím hymnu. S textařem Markem Řezankou jsme na ni pracovali téměř čtvrt roku a protože Hrachovka není jen tak ledajakej festival, v současnosti naši písničku na podporu festivalu nasadilo do vysílání Rádio Valašsko. Její nadčasovost nedokážu odhadnout, ale pokud se písnička „Sejdeme se na Hrachovce“ ujme, budu spokojený.

Semifinále autorské soutěže „Česko hledá písničku 2009“ taky není k zahození. Jsi soutěživý typ?
Letos jsem postoupil do podzimního semifinále hned dvakrát. Jednak s písničkami „&Sťastnej chlápek“ a „Rozlieva sa rieka“, které jsem složil sám a pak v autorské dvojici s textařem Tomášem Chourou s písničkami „Pianista“ a „Pondělí“. Soutěžím stylem – není důležité zvítězit, ale je to lepší, než se jen zúčastnit.

To beru. Stejně se však vracím k procesu tvorby. Z tvé odpovědi vyplývá, že text písničky je pro tebe prvotní?
Mám několik neotextovaných melodií, a než najdu někoho, kdo bude schopný se trefit do jejich nálady a napsat k nim text, raději si momentálně texty předem vybírám.

Skladatel vymyslí nějakou figuru a pedantsky trvá na své stavbě a tím i na fonetice slov a účasti dlouhých a krátkých slabik v konečném písňovém produktu. Jsi jako autor k tomu tolerantní?
Pokud je výsledek hodný toho, aby se s tím alespoň dalo žít, tak ano. Jinak jsem zastáncem přepisování. To na vlastní kůži zažil Marek Řezanka. Když jsme dělali na Hrachovce, tak napsal kolem čtyřiceti verzí druhé sloky, než jsem si jednu vybral. Je velice schopný a předpovídám mu velkou textařskou kariéru.

S tím souvisí i výběr žánru. Ke kterému inklinuješ?
Jako skladatel písní mám možnost skládat, na co mám právě náladu, v ideálním případě, co se ode mne žádá. A tak v mém portfóliu najdeš i rock, country, latinu, reggae, čardáš nebo ska. Ale skutečně doma jsem v popu, to mě baví nejvíc.

Jsem zvědavý, protože kdykoliv si sednu k psaní písničky, vidím za ní okamžitě interpreta. To je výhoda stálé spolupráce s nějakou hudební partičkou. A když partička, tak většinou všechno jiné, jen ne pop. Ne, že by mi to vadilo. Jednou jsem se tak vyprofiloval, tak co. Ty máš při psaní představu, kdo by to v konečné fázi mohl dělat?
Jak jsi uvedl na začátku, první skladatelské ostruhy teprve získávám a tak interpret nebo kapela pro stálou spolupráci je zatím jenom můj velký sen.

Sašo, jistě sleduješ naši „top“ scénu. Ze své pozice koukám hlavně na textaře. Teď mě baví hlavně pan Michal Horáček. Vytáhneš ze skladatelského ranku taky borce?
Můj skladatelský vzor je pan Oskar Petr, který složil hity jako „Medvídek“ nebo „Chci zas v tobě spát“.

Teď jsi mě dostal. Zvláště jeho období s Marsyas! Zuzana Michnová ve formě! Mňam! Je přízračné, že když se ocitneš na nějakém jamu, rockovém či folkovém, na ně vždy dojde. Mohli bychom povídat do halelujá. Víš co, Sašo? Po té soutěži si dáme další kolo. Držím pěstě. Ať se daří! A dnes děkuji za rozhovor. Jestli postoupíš, platíš. Ale to znáš.
Taky děkuji a měj se fajn. 


                                       
                                                   <sub>Saša Kirilov při práci, jež umí být zábavou

Fotografie archiv Saši Kirilova</sub>