Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 11.8.2022, svátek má Zuzana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13257
Komentářů: 11310


Měření



Cesta ze Země II

09.06.2009   Josef Kotěšovec   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Pokračování sci-fi povídky.




Kapitola 2.

Ihned po prozkoumání všech plánů a výkresů inženýrem Klubkem, profesorem Drápkem a kapitánem Rajblíkem a po předání odměny za tento vynález nějakému panu Novotnému, byly ve Vývojovém ústavu pro klima zahájeny práce na výrobě prototypu stroje času. Celou stavbu řídil docent Karbon z nějakého ČVUT Praha v České republice.
Byl to nervák, tenhle chlapík. Práce pod jeho vedením musela odsýpat. A když se vyskytl na obzoru nějaký zádrhel, začal tento mužík vyvádět jako činná sopka. Poskakoval a bez servítek nadával i poměrně ne příliš slušnými slovy. Není proto divu, že se celá výrobní skupina tohoto člověka bála jako čert kříže.
Když byla po třech měsících výroba prototypu dokončena, začalo se přemýšlet o tom, kde poletí na první výpravu. Byl zvolen kapitán Rajblík jako vedoucí výpravy, inženýr Klubko s docentem Karbonem a profesorem Drápkem, jakožto výzkumní pracovníci, a do počtu jim byl přidělen jeden mladý technik, který se také podílel na stavbě stroje času. Nejprve letět nechtěl, protože věděl, že poletí také docent Karbon, kterého pro jeho přesnost a nervové výbuchy nenáviděl. Touha, že se stane zachráncem celého světa a jako první se podívá do doby ledové, ho ale přemohla. Jmenoval se Franz Ptáček.
Přípravy na cestu byly ihned zahájeny. Začaly tím, že se všichni cestovatelé sešli v zasedací místnosti Vývojového ústavu pro klima, aby všechno podrobně probrali.
,,Pane kolego!“ otočil se kapitán Rajblík na inženýra Klubka. ,,Jakou teplotu předpokládáte v době ledové?“ ,,Podle mých výpočtů by se měla pohybovat okolo -30°C až -50°C. Přesně se to bohužel určit nedá. Každopádně budeme potřebovat nějaké silné kožichy nebo neopreny.“ řekl Klubko. ,,Dobře.“ kývl Rajblík. ,,A jak dlouho asi tak poletíme, pane docente?“
Docent Karbon si odkašlal, přehlédl všechny přítomné poměrně nabroušeným a panovačným pohledem, jako kdyby chtěl říci: ,,To vím jenom já, vy to nevíte a beze mě by jste to nevěděli!“ a řekl: ,,Podle mých výpočtů bude doba letu asi půl hodiny. Pokud by vám to nestačilo, dá se samozřejmě zapojit urychlovač, díky jemuž bychom let zkrátili na jednu minutu. Ten bych ale nedoporučoval, neboť cestu, která je jinak zdolatelná za půl hodiny, musí s urychlovačem stroj stihnout za minutu, což samozřejmě znamená vysoké zvýšení rychlosti přenosu a tím nepřesnost a nepravděpodobnost přistání přímo v době ledové, takže bychom ji mohli přelétnout.“
Kapitán Rajblík se po všech zúčastněných podíval pohledem, jako kdyby se ptal: ,,rozuměli jste tomu?“ Všichni mu jeho mimickou otázku stejným způsobem opětovali. Docent Karbon seděl jako pěna a myslel si: ,,to jsem vás doběhl. Takhle odborně by to jistě nikdo vysvětlit nedovedl. Ani ten Rajblík a je to navíc kapitán. Pchá. Mysleli jste si, že neumím do pěti počítat a já vás takhle převezl. Ne, ne, ne! Ze mě nikdo dělat blázna nebude!“

Kapitola 3.

Když bylo po přípravách a když se docent Karbon pořádně odborně vypovídal na všech organizačních poradách o cestě, přistoupilo se k vlastnímu letu. Byl stanoven na 22. června roku 2400.
Ve stanovený den vytlačila parta mechaniků z hangáru Vývojového ústavu pro klima stroj času a vyleštila ho tak, že se od něho slunce odráželo i ze stran, kam vůbec nesvítilo. Na místě bylo přirozeně spoustu novinářů, televize a badatelé s vědci z celého světa. Všichni netrpělivě čekali, až posádka vyleze z letištní kanceláře a nastoupí do onoho časového plavidla. Když se to stalo a nos kapitána Rajblíka, který šel první, se objevil ve dveřích, celé letiště se najednou proměnilo v jeden veliký záblesk. Blesky fotoaparátů osvítily všechny ,,cestovatele“ tak, že by se za to nemusel stydět nejeden filmový atelier.
Účastníci letu nastoupili do stroje, zamávali z okénka a odstartovali! Celé letiště se zabarvilo do modra a ozval se podivný hučivý zvuk. Stroj třikrát zablikal a s hlasitým pleskotem zmizel. Povedlo se!
Půl hodinová cesta probíhala vcelku normálně. Živobytního bylo dost, Výzkumný ústav pro klima vybavil naše putovníky velmi dobře. Docent Karbon neustále něco mumlal, seznamoval posádku se svými výpočty a strachoval se, aby mu nenamrzl jeho velký červený nos (Karbon hodně chlastal). Rajblík, Klubko, Drápek i Ptáček pouštěli jeho slova jedním uchem dovnitř a druhým ven. Těsně před přistáním si všichni namazali obličej a ruce velrybím tukem, který jak známo chrání proti omrznutí.
Přistání proběhlo trochu tvrději, než bylo plánováno. Možná, že to ale zavinila konstrukční vada. Ta spočíval a ve faktu, že na stroji času nebyly namontovány žádné pružiny ani tlumiče. Cestujícím tedy nezbývalo nic jiného, než si ošetřit zadek a vystoupit.
Kapitán Rajblík, oblečen ve velikém těžkém kožichu z králíka, pomalu a se strachem v očích otevřel dvířka kabiny. Dovnitř začal ihned proudit studený vítr. Všichni začali vystupovat. Venku to vpadalo jako v zimě. Země byla částečně pokryta sněhem. Stromy podivných tvarů a druhů pokrýval jiskřivý mráz. Nikde žádný živý tvor, nikde žádná cesta, po které by se dalo někam dojít.
,,Co to je?“ podivil se kapitán Rajblík. ,,Co to je?“ otočil se k inženýru Klubkovi. ,,Copak v tomhle se dá žít? Co vás to proboha napadlo? Ale co vás… Co nás napadlo. Já vám to schválil. Já hlupák.“ ,,Ale doma žít přece nemůžeme…“ namítl inženýr Klubko. ,,Doma bychom se upekli.“ ,,Máte pravdu, Klubko.“ odsekl ironicky Rajblík. ,,Doma bychom se upekli, ale tady zase zmrzneme. To znamená, že lidstvo je odsouzeno k záhubě… Docente! Docente!“ zakřičel kapitán Rajblík.
Docent Karbon, vyjímečně nic nevysvětlující a přírodou se kochající, odtrhl oči od krásné a ničím neporušené přírody a přicupital s teplou podšívkou z lišky u krku ke kapitánovi. Kapitán se ho zeptal: ,,Docente! Nedokázal by ten váš pekelný stroj doletět někam jinam? Někam, kde by bylo větší teplo?“ ,,Nedokázal, pane kapitáne. Jedná se o velmi složité zařízení, které je koncipováno pouze na dobu ledovou. Pokud by jste chtěl, mohl bych vám o tomto problému poreferovat. Tak nejprve…“ začal zase docent.
Kapitán Rajblík (s notně pokaženou náladou a s vidinou dalších monologů docenta Karbona) ale upovídaného vědce zastavil: ,,Pane kolego! To mi řeknete až jindy. Až budeme doma. Teď se prosím přesuňte s vaším petintrem Ptáčkem do řídící kabiny a startujte. Odlétáme!“

Nečetli jste první díl? K přečtení zde :(klikni)
Závěr povídky již 11.6.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0343 s