Petr Zuska odpověděl na výzvu uměleckého šéfa jedné z nejznámějších moravských kapel Jiřího Pavlici a vytvořil zcela jedinečnou choreografii na 8 písní. „Muziku kapely Hradišťan mám velmi rád, nejen z čistě folklórního hlediska, ale i v rámci přesahu do středověkých duchovních chorálů či renesančních balad. Je to hudba, která sahá do srdce,“ doznal Petr Zuska. Jiří Pavlica již dříve prohlásil: „Stavěním mostů mezi zdánlivě nespojitelným se zabývám snad celou svou hudební kariéru.“
Večer doplní další Zuskovy choreografie, ve kterých zatančí přední sólisté baletu ND Nikola Márová, Ivana Mikešová, Edita Raušerová, Alexandre Katsapov, Viktor Konvalinka.

Není to poprvé, kdy se Petr Zuska obrátil k folklórní inspiraci. Ještě pro &Smokův Pražský komorní balet vytvořil &Sibeničky na hudbu Spirituál kvintetu a pro naši první scénu Zpěvy země na hudbu Čechomoru.

Balet Národního divadla večerem Ej lásko..., kontrastním k téměř souběžnému hypermodernímu Extrému na Nové scéně, obohatí sezonu ještě o další dílo. Balet ND nabízí publiku nakonec daleko víc než původně ohlášené tři premiéry – za „přídavek“ bychom mohli považovat též další nedávný taneční večer Zpovědi beze slov, v němž dvě tanečnice souboru, Sylva Nečasová a Hana Turečková, představily své choreografie a mladý skladatel Jan Dušek své skladby. &Séf baletu obdobnými společnými projekty, jako byl tento projekt Národního divadla a Hudební fakulty AMU, podporuje činnost mladých tvůrců a zároveň umožňuje tanečníkům souboru tančit na živou hudbu. A prospěch z experimentů mají diváci.

Však je také představení Ej lásko... již zcela vyprodané. Prokazuje se tak zájem diváků o tento druh tvorby, kdy se životaschopnost folklóru jakožto inspiračního zdroje probouzí k novému životu, přičemž jeho podstata zůstává. Národní divadlo tímto večerem vychází vstříc divákům v době, která objevuje emocionální hloubku i kořeny lidstva v etno music.

A právě z folklórních zdrojů se Hradišťan, hudební těleso s vysokou úrovní, napájí především. Jiří Pavlica, houslista a hudební skladatel, je primášem a uměleckým vedoucím od roku 1978. Od té doby vzrostly nároky na muzikanty a dramaturgie si všímá lidového umění v širším kontextu. Prosazuje se autorská tvorba, která zcela převládá v hudebně-tanečních projektech (O Slunovratu, O člověku). V nich Jiří Pavlica spolupracoval s choreografkou Ladislavou Košíkovou. Projekt O Slunovratu lze vidět i v Praze ve Stavovském divadle o den dříve než projekt Ej lásko, a sice 25. června 2009.

Za 50 let svého trvání prošel soubor různými stadii vývoje. Mapoval různé oblasti Moravy: Dolňácko, Horňácko, Kopanice, Luhačovské Zálesí, Podluží a další. Využívá sbírek lidového umění od Františka Sušila a Františka Bartoše i odrazu lidového umění v dílech Janáčka, Martinů i pokračuje vlastní autorskou tvorbou protagonistů souboru.

_{Zdroj: Národní divadlo}