Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 26.2.2021, svátek má Dorota 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 504
Registrovaní čtenáři: 513
Publikovaných článků: 13021
Komentářů: 11212


Měření



Jak jsem (ne)potkala Michaela Jacksona

03.07.2009   Martina Bittnerová   Hudba   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

V roce 1996 jsem měla jedinečnou příležitost, a myslím, že by mi jí asi leckteří fanoušci záviděli, osobně potkat Michaela Jacksona, který by prostě jen prošel kolem mně a já bych si přitom jen na chvilku odběhla z kanceláře.

Jenomže jsem nikdy nepatřila k jeho fanynkám, navzdory tomu, že se jich kolem mě vyskytovalo několik, nikdy jsem vlastně nemilovala jeho hudbu, přesto uznávám, že velmi výrazně ovlivnil populární muziku, navíc s tanečním darem od Boha, o němž by si jiní interpreti mohli nechat zdát.

Nesl v sobě sílu člověka, který mohl ledacos změnit, pokud by byl vnitřně šťastný, a já si ani po letech nemůžu odpovědět na otázku, zda se tak cítil…

V mnoha směrech však přinesl revoluci, těžko najdeme druhého muže s tolika zásadními plastickými operacemi, těžko se najde tolik zbožňovaný a posléze zatracovaný umělec. Ovšem ze všeho mi především vyvěrá pocit těžko identifikovatelné lítosti nad zmařeným životem člověka, kterého však nyní už nic netrápí a nebolí. Naštěstí pro něj.

Když ve výše uvedeném roce vyrazil Jackson do Prahy se záměrem navštívit i tehdejšího prezidenta Havla, domnívala jsem se, že jej Havel nepřijme, ale on jej přijal a jak vyplývá z prohlášení ministra Kocába, i on tehdy oné návštěvě asistoval ( ostatně na Hradě se vyskytoval častěji, než by kdo tušil). A já jsem díky nim proto mohla spolu s ostatními hradními zaměstnanci postavit se na schody a čekat na muže v roušce. Nevím, co ve mně se tomu nakonec vzpříčilo, a tak jsem se alespoň vyklonila z okna, když Jackson projížděl nádvořím a jeho ruka kynula davům, připadala mi neosobní, jako mrtvá, jako ruka trčící z hrobu. Asi to mě na setkání s Michaelem odradilo. On už tehdy vlastně nežil, on jen existoval. Existoval pro davy příznivců, pro nahrávací společnosti a stránky bulvárů, ale žil ještě vůbec sám pro sebe?

Vzpomínám si na rozzářenou tvář jedné kolegyně středního věku (dost pochybuji nad tím, že by doma poslouchala Jacksona, či chodila na diskotéky), která se mě zeptala, proč jsem se nešla na Michaela podívat. Když jsem ledabyle pronesla, že jsem prostě nechtěla, sdělila mi, že jsem udělala chybu, protože ještě nikdy nespatřila tak teple hnědé a něžné oči, jako měl Michael.

A dnes už mám definitivní jistotu, že je už ani nespatřím.

Článek byl převzat z: http://bresslerova.blog.idnes.cz/

Zdroj obrázku:wikipedia


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0537 s