Jenomže to, co připadá humorné na Angličanech Čechům, asi nepobaví Angličany samotné, což platí i v případě Nemců. Můžeme si namlouvat, že nemáme s Němci nic společného, ale když už s nimi jednou sousedíme a sdílíme prakticky tutéž kotlinu a navíc naše historie je s Němci propojená, ať chceme, nebo nechceme, najdeme v příslušném xenofobním průvodci tolik podobného s naší národní povahou, že se příliš často smát asi nebudeme. Kdybych měla hovořit za sebe, tak tento díl mě pobavil nejméně, inu v mém případě to nebude asi jen příjmením, ale spíše faktem,že část rodiny odsunuli po roce 1948 ze Sudet. Každopádně vtipné narážky na neexistenci německého humoru, kdy Němci zásadně berou vše vážně, či na jejich neschopnost improvizace a stoprocentní šetřivost, přesně odpovídají obrazu, který si ve světě drží a který si v našich očích zasloužili. Ne, že by se ale Češi nehonili za slevami a nectili rodinu…

To Angličané přicházejí s jinou kávou, nebo-li kůží na trh. Jejich humor je vyhlášený, stejně jako kuchyně, o níž si Angličané myslí, že se řadí k nejlepším na planetě do té doby, než ochutnají cizokrajná jídla, asi stokrát lepší než domácí gastronomie, ovšem správný Angličan jen projevuje svou vrozenou nedůvěřivost ke všemu, co nepochází z jeho domoviny.

Hovory o počasí také patří ke koloritu britské konverzace, která si většinou drží odstup, ač se zdá vstřícná a slušná bez výrazných projevů emocí. Angličan za všech okolností drží jistou úroveň, i kdyby měl posunout čaj o páté na šestou a tvářit se, že hodiny odbily teprve pátou. Angličané milují své zvyky, královnu a dostihy.
I pro Angličana, jenž by se měl v USA domluvit svým rodným jazykem, musí být značně vzdálená naivita Američanů zbožňujících sladkobolné seriály a věřících v dobré konce. V žádném případě se nechovají na první dojem rezervovaně a své pocity dávají najevo bez okolků, na emoce a strojenou srdečnost nikdy nezapomínají. Libují si ve všem velkém, vždyť žijí ve velké zemi, a proto mají všechno xxl včetně lednic a hamburgerů. Jsou posedlí zdravým životním stylem, přesto tolik otylých jedinců na ulici hned tak někde nepotkáte jako v USA. Pro nás Evropany možná USA symbolizuje vlast konzumu, ale běžní Američané prostě nemají prostor hrát si na intelektuály a filosofovat v knihovnách. Jejich životní styl vyžaduje rychlost a dravost.

A tak spíš než průvodce po národních povahách, dávají xenofobní průvodci jakýsi návod, jak se připravit na cestu do daného státu, případně jací lidé nás tam očekávají a co můžeme očekávat my od nich. Zmíněné průvodce doporučuji dát do letadla každému, kdo se chystá poprvé dotyčnou zemi navštívit. Na pár stránkách autoři zhustili vše užitečné, co našinec potřebuje znát v prvních dnech na neznámé půdě. Nedoporučuji však ke čtení v tzv. rozhodovacím období, kdy se obávám, že by nakonec čtenář možná místo civilizovaných oblastí zvolil deštné pralesy v Jižní Americe, či tuzemskou pláž Máchova jezera.

Zdroj obrázku: nakladatelství XYZ