Připomínají tvorbu předního českého kostýmního výtvarníka, který se spolupodílel na řadě významných divadelních inscenací doma i v zahraničí. Práci zasvětil doslova život.

                                             
                                                                             _{Jan Skalický}

Z rozsahu jeho pozůstalosti lze odhadnout, že vytvořil více než 600 kostýmních výprav. Výstava, která představuje výběr z originálů Skalického kostýmních návrhů, je uspořádána ve spolupráci s Národním divadlem, neboť pozůstalost Jana Skalického je ve vlastnictví dvou institucí. Tou první je Divadelní ústav a ten představuje i svou vydavatelskou činnost. Na základě profesní prezentace Jana Skalického lze vystopovat cestu, kudy se ubíral grafický design odborných publikací, ale i jeho kostýmní tvorba a filosofie scénografie i jejích tvůrců. Podstatným, ne-li rozhodujícím faktorem se stává ekonomika obou větví a jejich pohyb po žebříčku státem chráněných ekip. Zjistíme, že stát má pokřivený pohled na věc vždycky.

Při pohledu na fragmenty Skalického tvorby si lze uvědomit markantní rozdíl v přístupu k materii mezi oděvními návrháři z oděvního průmyslu a jejich kolegy v divadlech. Pohled o to palčivější, když si uvědomíme, v jaké době Skalický tvořil. Divadelnictví, filmová tvorba, zrození knihy byly v resortu, který ve své době disponoval rozhodně většími prostředky než civilní tvorba v oděvních fabrikách. Na výsledcích obou segmentů „tvorby hadříků“ je poznat zřetelně, kde se muselo nepatřičně šetřit. Divadlo to nebylo. Dnes je situace jiná. Dá se říct opačná, ale není tomu tak. Máslo na hlavě mají však politici pořád, tady se nic nezměnilo. Oděvní průmysl si musí na sebe vydělat (nesleduji to tak, ale domnívám se, že si vede jakžtakž, stojí na svých nohou a politici se mylně domnívají, že totéž lze žádat od divadelnictví. Smrtonosná politika ve financování kultury obecně je dostatečně známá. Země, jež nemá finanční prostředky na vědu, školství a kulturu, má klapky na očích, respektive její představitelé je mají. Ale to už jsme jinde.

                                                        
                                                                          _{z tvorby, skica}

Výstava je putovní a bude ji možné navštívit na více místech České republiky. Poučné! Ale Na Poříčí je klimatizace, na terase slunečníky a obsluha nezjančená hlukem! S písní "Nahý" dokázal přijít jen Richard Müller. Ne, že by si tenkrát moc  polepšil. Píseň je ale určitě upřímná a kdyby měl po ruce Jana Skalického, slyšeli bychom možná jinou.

_{Kulturní centrum Černá labuť 1.7. – 30.8.2009
Na Poříčí 25, Praha 1, 8. patro
Divadlo,galerie a kavárna, otevřeno po - pá 12.00 – 20.00 hod., (v den divadelních představení do 18.00)
Zdroj obrázků www.cernalabut.cz}