Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 12.12.2019, svátek má Simona 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12781
Komentářů: 11044


Měření



Rozhovor s Petrem Šmalcem, tvůrcem Zika a Cháty

10.08.2009   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Kdo chcete Petrovu práci vidět, požádejte o ni u kteréhokoli knihkupce! Knihu snad ještě najdou. Kdo chcete o ní slyšet a v duchu rozkládat, čtěte náš rozhovor s výtvarníkem, ale současně vlastně i spisovatelem pro děti!

Petr Šmalec se narodil roku 1974 ve Frýdku-Místku. Studoval v Praze na střední grafické a Vysoké škole uměleckoprůmyslové, zde v ateliéru ilustrace a grafiky u profesora Jiřího Šalamouna. Vedle knižní ilustrace se věnuje i volné tvorbě, grafickému designu a počítačové grafice. Je grafikem pražského nakladatelství Baobab i Muzea umění v Olomouci, kde už roku 2001 poprvé vystavoval. Mimo jiné spolupracoval s filmovým dokumentaristou Martinem Marečkem a ilustroval knihu Davida Grubera Jak rozvíjet inteligenci svého dítěte (1993), Morgensternova Ferdu Páva fotografa (2002) a v letech 2005-2006 vytvořil tzv. Šmalcovu ABECEDU a Šmalcovo pexeso.

Budete i po knížce Zik a Cháta (2008) pokračovat ve spolupráci s Markétou Šimkovou?
Pravděpodobně ano. Moje životní partnerka - a také absolventka Ateliéru Ilustrace a grafiky na VŠUP Markéta Šimková - byla už ideovým spoluautorem Abecedy. U Zika a Cháty má lví podíl na výsledné podobě textu a při aranžování hlavních hrdinů, poletujících muších loutek bych se bez ní neobešel.

V letech 2005 a 2006 jste vytvořil už zmiňovanou vlastní ABECEDU a tzv. Šmalcovo pexeso. Šlo o nějakou zakázku?
Od počátku šlo o vytvoření volné autorské obrázkové knihy pro děti, jejíž těžiště by spočívalo v celostránkových "obrazových tabulích“ věnovaných jednotlivým písmenům abecedy. Nápad nejprve vyhledat větší množství slov začínajících na stejné písmeno a pokusit se vymyslet situaci, ve které by se tyto předměty, zvířata a lidé pokud možno přirozeně setkali a vztahově propojili, se rozvinul v zábavnou myšlenkovou hru, kterou jsme s Markétou při procházkách lesem hráli. Také následná realizace těchto překvapivých a až lehce surreálných výjevů byla po mne velice zábavná. Od hotových situací v obrázcích se dále odvíjelo i vymýšlení obrázkových hádanek a ty se vlastně staly jakýmsi stvrzením a oporou celostránkových obrázků. A obrázkové příhody byly nakonec skvěle dopovězeny a „ilustrovány“ básněmi Radka Malého, Jiřího Dvořáka a právě Markéty Šimkové.
 
Zřejmě první knížkou z oblasti beletrie, kterou jste ilustroval, byly verše Christiana Morgensterna (česky 2002). Setkal jste se tehdy s tímhle básníkem poprvé?
Ne. Moje první vědomé setkání s Christianem Morgensternem se událo už v čase studia na střední škole, kdy jsme se s kamarádem Josefem pokoušeli oživit a doplnit textem amatérské hudební pokusy a „textařským“ zdrojem se staly Moderní básnické směry, v níž jsou i Morgensternovy básně. Poesie mě, přiznávám, nikdy moc nepřitahovala, ale tehdy na mne mezi ostatními ukázkami Morgensternova hra se slovy zapůsobila jako zjevení.

Máte za to, že vás nějak ovlivnil váš učitel Jiří Šalamoun? Ať už jako výtvarník, vzor nebo pedagog?
Ke své ostudě musím přiznat, že jsem až do příchodu na VŠUP práci svého budoucího profesora příliš neznal. Naštěstí jsem měl na pozvolné objevování výtvarného názoru a práce této výjimečné osobnosti české ilustrace celých šest let a musím říct, že po této době pravidelného kontaktu, korektur a komunikace, i nad pracemi ostatních studentů, se výrazně posunul a snad i kultivoval můj pohled na kresbu jako na bezprostřední a živé médium odrážející plně myšlenkové pochody a dispozice svého autora. Nadto se vynořil pro mne dosud neznámý a těžko postihnutelný svět neškolených, „naivních“ kreslířů, pomatenců, mediumiků a vůbec celé této oblasti označované jako Art brut... I když nás pan Šalamoun do těchto poloh nikdy netlačil, jeho slabost pro tento typ výtvarného projevu byla zřejmá.

Co z jeho tvorby, a teď myslím hlavně tu ilustrační, vás asi nejvíc zaujalo?
Každá kniha se Šalamounovými ilustracemi, která se mi dostala do ruky, pro mne znamenala svým způsobem překvapení. „Tak i takhle se k tomu dá přistoupit!“ Asi nejvíc mě takhle příjemně zaskočil Poslední mohykán. A pak originální pojetí Saroyanova Tracyho tygra a taky ironický a „nepohádkově“ pojatý Hobit. Ale ještě víc mě asi zaujaly jeho grafiky, které mají mnohdy formu jakýchsi volných komiksů nebo spíš tabulí ke kramářským písním.

Co myslíte? Nachází se výtvarník při ilustrování v souboji s fantazií aspoň té vnímavější části čtenářstva? A je snad třeba, aby překonal silou osobnosti všechny potenciální čtenářské vize?
Na tom souboji samozřejmě něco bude, jinak by asi nebyl tak rozšířený názor, že některé knihy, a zvláště ty pro starší děti a dospělé, by se neměly vůbec ilustrovat, aby jednou dané ilustrace zbytečně nesvazovaly čtenářovu fantazii. Vlastně s tím musím souhlasit. A asi proto se ve své příležitostné ilustrační tvorbě zaměřuji spíš na nejmenšího diváka, čtenáře. Při samotné práci se ale člověk těžko může soustředit na nějaké překonávání očekávání vnímavějších čtenářů a výtvarných kritiků, to by toho moc neudělal. Měl by ale být přinejmenším poctivý sám k sobě a pokoušet se svou prací sám sebe překvapovat a naplňovat.
 
Chtěl jste být v dětství vůbec i něčím jiným než výtvarníkem?
Nejdříve asi kovbojem, potom strojvedoucím a asi od čtrnácti let se moje představa o mé budoucnosti rozplynula a změnila ve stav jakéhosi neurčitého pasivního očekávání, který trvá dodnes.

Ale měl jste nějaké oblíbené ilustrátory nebo malíře, ne?
Ano. Z dětství si asi nejintenzivněji vybavuji, kromě Sekorových brouků a Trnkovy Zahrady, ještě i komiksové příhody Kocoura Vavřince od Věry Faltové a Dagmar Lhotové. (Spoluautorem knížek je Zdeněk Slabý. Pozn. IF). V pozdějším dětství jsem u své jesenické babičky lehával ve štosech starých Magazínů Dikobrazu, kde jsem si oblíbil Bornovy kresbičky, ale hlavně zahraniční kreslíře a mezi nimi hlavně Sempého.
A dnes?
V současnosti se stále rád vracím ke Skálovu Vlasi a Bradovi. Jako fascinující mi příjdou práce Američana Chrise Warea nebo berlíňana Heninga Wagenbretha. Také se už velice těším na další chobokomiks z dílny Tichého syndikátu.

A co spisovatelé?
S touhle otázkou asi budu mít vždycky trochu problém. Zajímavých knih a spisovatelů je spousta, ale že bych mezi nimi už měl nějakého „svého“ nejoblíbenějšího, na jehož další knihu bych se těšil, to asi ne. Ale mám rád třeba Jana Balabána nebo Edgara Dutku.

Přiblížil byste vaši spolupráci s filmem a jak jste se k ní dostal?
Moje jediná spolupráce v tomto oboru byla s dokumentaristou Martinem Marečkem na jeho filmu Zdroj, který jsem „ilustroval“ flashovými animacemi. Dostal jsem se k tomu prostřednictvím Juraje Horvátha a grafických aktivit pro občanské sdružení Auto*mat, přičemž animace k filmu bezprostředně vycházely z této grafiky používané převážně na samolepkách.

Chystáte něco nového v oblasti knižní ilustrace?
Abych řekl pravdu, zatím ani ne. Jenom pro Baobab teď připravuji karetní hru Černý Petr.

A co změny v jiných směrech?
Chystám se oficiálně změnit trvalé bydliště.

Prima. Hodně štěstí a děkuji za rozhovor.

Zdroj fotografie www.citarny.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2702 s