Všichni výše jmenovaní dostali prostor na slavnostním zahájení, konaném 17.srpna na Janáčkově konzervatoři a trvajícím plné tři hodiny, z nichž větší část náležela zahraničním hostům festivalu.

Prvně se představil italský soubor Fontanavecchia (Casalduni-Benevento). Na tvářích diváků vyloudil potutelné úsměvy i zvědavost, přerostlou v těšení se na další a další kousky z italské dílny. Nemalou zásluhu na tom mělo jistě jejich velice netradiční podání a obrovská snaha, degradována neprecizností a spoustou vlastní benevolence, vedoucí k široké rozmanitosti jak choreografie, tak krojů. A to má soubor na svém kontě nemalé množství absolvovaných festivalů v domovině i zahraničí, jmenujme &Spanělsko, Polsko, Německo, Francii či Maďarsko. Jeho působení sahá až do roku 1987. Původně soubor vznikl s cílem poskytnout zábavu. Na místě pro setkání v centru Casalduni typickém. U staré kašny. Probíhala zde jejich první vystoupení, doprovázená tradičními italskými nástroji – akordeonem, kytarou, tamburinou a dalšími.

Druhý italský soubor La Rondinella (v překladu Vlaštovka) se uvedl mnohem více zdařilejším vystoupením v tradičním velice rychlém italském tempu. Je třeba poděkovat vedoucímu souboru, který na prknech rozhodně předvedl i svůj um. Nebál se vystoupit na konci choreografie, dát sólový prostor mladším členům souboru a vytáhnout z nich úplné maximum při neustálém řidávání. Až do konce sil. Soubor i s vedoucím pobavil a sklidil náležitý potlesk.

Při pohledu na Baskičany se všem přítomným tajil dech. Jejich choreografie nesly velmi odvážné a při nezdaru i nebezpečné prvky. Díky obrovské prezicnosti všech skončily úspěšně. O jejich jedinečnosti není pochyb. Trochu navzdory původním záměrům souboru z roku 1964. Tehdy měli v úmyslu pouze udržet při životě tance, hudbu a kulturu své země. S domácí prezentací. Naštěstí původní záměr ustoupil a jejich umem se dnes mohou diváci těšit téměř po celém světě. Dočkat se můžeme tanců ze vech sedmi provincií Baskicka, ve specifických krojích a živého hudebního doprovodu.

Také konžský soubor vzbudil zvědavost, ač bylo znát, že jejich folklor našince až tak nebere. Ne nadarmo se říká jiný kraj, jiný mrav a zapomnětliví Konžané. Tu si opomněli odepnout pásky účastníků festivalu pro vstup, tu si zase vyrazili na prkna v rozličné obuvi. Co jim však odepřít nelze, jsou ocenění a diplomy za práci. Do České republiky si přivezli choreografii nazvanou „Násilí nad ženami.“

Nesmíme samozřejmě opomenout ale i soubory české, jejichž vystoupení byla rozdělena právě do celého týdne festivalu. Zúčastnili se Folklorní soubor Dyleň , Folklorní soubor Jánošík (Slovensko), Moravský folklorní soubor &Sevčík , Folklorní soubor Krasničanek , Moravský dětský folklorní soubor Holúbek, Hudecká muzika &Slahorek a Soubor lidových písní a tanců Hlubina a Hlubinka,

Tuzemské soubory jsme mohli spatřit už tradičně. Zaujaly nejvíce. Z celého večera a následujících dnů si  divák mohl odnést pocit, že náš folklor je stejně nejlepší. Upraveností krojů bez jediné chybičky, zpěvem bez potřeby mikrofonu. Jedinými chybičkami byly poněkud nevhodné a hlavně předčasné vstupy moderátorky na prkna a okamžitá následnost zahraničních výstupů. Divák si při střídání českého a zahraničního folkloru jistě chtěl obou užít mnohem více.

^{Zdroj fotografií: www.folklorbezhranic.cz}