Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 16.2.2019, svátek má Ljuba 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 498
Publikovaných článků: 12571
Komentářů: 10818


Měření



Přehrávky? Ataky na muzikantovu důstojnost!

24.09.2009   Jaromír Komorous   Hudba   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Tím bezesporu nehorázný výmysl bolševického establishmentu přehrávky byly. Ten se posadil do křesla všehosoudce, určujícího výšku nastavení laťky pro přeskok do haldy povoleného písečku. Podívejme se, jak ji přeskakovali "holomci" v praxi.

Protože hudební odbornost vyžadovala přece jen nějakou erudovanost, přelévala se snaha tehdejších hlídačů etiky do ideových poloh. Kecat do textařské složky schvalované písničky se zdálo tehdejším komisařům snadnější a tak se činili hlavně na tomto poli.

Tuhle všudepřítomnou „prudu“ snášel každý muzikant jinak a přece stejně. Na stejné otázky odpovídají zástupci schválně různých stylů a generací.
1) Jaké máš, máte, zkušenosti s tehdejšími přehrávkami?
2) Jak ses, jste se, vypořádali s nucenými textovými úpravami písní v nahrávacích studiích, ať rozhlasových či gramofonových?

Václav Koubek, nepřehlédnutelný písničkář a harmonikář.
1) Přehrávky jsem byl vyzván několikrát opakovat neboť jsem si od roku 1978 vždy hrál vlastní netradiční texty a i projevem na harmoniku v kleče budil odpor u metodických pracovnic a ředitelů kulturních domů. Nikdy mi je nedali. Přesto jsem se stále častěji přes nižší pořadatele dostával do programu festivalu a pak i sólového koncertu .Občas kvůli mé produkci musel někdo z funkce odejít. Hrál jsem proto jako amatér zřizován všelijakými podniky nebo jako host kohosi. Vrcholem mé produkce byl festival "Poslední vyhnání" v Jeseníkách v roce, tuším 1983, kdy ředitel KD Jeseník byl po zátahu policistů v Supíkovicích odvolán a Karel Prokeš z MK Valmezu popotahován ještě dlouho estebáky. Čím víc jsem byl zakazován, tím víc jsem měl koncertů i když mimo hlavní města. Hrál jsem za dopravu, pro modrou (modrá knížka, výpis z evidence vojáka armády, pozn. aut.) na hlavu měl svého šoféra a měl své publikum. Hrál jsem své posmutnělé balady a v povídkách si občas dloubl do komoušů ale mé písně byly veskrze apolitické. Byl jsem jen jiný. Teprve v roce 1988, kdy jsem hrál již 15 koncertů měsíčně mi dali přehrávky na divadlo, že to co hraji není hudba.

2) První desku jsem vydal až po listopadu '89 a pro svou jinakost nejsem zajímavej pro nakladatele dodnes. Vydávám si alba sám a zakazuji si také sám. Nepovoluji si psát bezduché rýmovačky, takže jsem si cenzorem, šoférem, nakladatelem sám a zpívám si na svém okraji.

Miroslav Hajšman, jedno z dítek plzeňského rocku, dnes zpěvák především pražské skupiny Aréna.
1)
No, už je to dávno, ale já osobně jsem neměl moc problémů, prostě z blbostí nebojovat.
U přehrávek občas vyčítali negativní nebo neúplné znalosti klasické hudby / české /
srovnávali hudebníka ze západu proti východu, jaké jsou rozdíly atd . Vzpomínam si, když se ptali bubeníka Lokajíčka (legendární plzeňská hudební figura, mimo jiné bubeník Turba Richarda Kybice, poz. aut.) na rozdíl mezi muzikantem ze západu a z východu , on prý údajně řekl , že muzikant ze západu si vydělá na nástroj za měsíc, ale on , že musí šetřit a nebo splácet 5 let. Aktivisté přehrávek byli většinou muzikanti z divadla / přestarlí /. A na mě si chodili stěžovat tatovi Hajšmanovi do divadla, proč zpívám anglicky, on je posílal do prdele.

2) Co se týká textů, tak to bylo horší, chodily stížnosti, že zpíváme náboženské texty, blbost, viď, „ z hudbou je kříž „ nebo „… šel k nám Ježíš rozdávat co mohl dát!“ , „ …slepým zrak vrátil a chromí mohli vstát „, atd , je toho hodně .
Texty , které jsem zpíval pro Plzeňský rozhlas byly senzurované, jinak by to neprošlo .
V Praze byl člověk jménem Hons a ten dělal paseku textařům, a šel až tak daleko, že píseň nakonec otextoval sám . Nejdůležitější osoba, taky měl na každém LP svůj text.


Martin Němec, kapelník, skladatel a textař skupin Precedens s Bárou Basikovou a Lili Marlene s Dášou Součkovou.
1)
Byla to doba bizarní a přehrávky byly něčím co nebylo možné obejít, pokud člověk vysloveně nerezignoval na možnost veřejného vystupování. My jsme s Precedens po období undergroundového nehraní s kapelou Duševní hrob (což bylo poměrně velké štěstí případných posluchačů) hrát chtěli a tak jsem tu opruznou proceduru několikrát podstoupili. Předpokladem ke složení zkoušky bylo to, že jste zahráli s kapelou nějaké komisi složené z vašich kolegů a kapelník pak dělal pohovor z teorie hudby a snad i nějakých nesmyslů jakože orientace společenskopolitické. Naštěstí jsme s Precedens a Bárou Basikovou začínali už v období jakési přestavby, takže nějaké politické harašení se díkybohu odeznívalo a v komisích neseděli již kádři toho typu, ale spíš muzikanti. Pro nás to znamenalo jediné – vždy před přehrávkami jsem se dobrovolně vzdal kapelnictví (protože jsem nebyl kovaný v hudební teorii) a kapelníkem se stal basista, který měl za sebou konzervatoř. Ta celodenní otrava pak znamenala, že máme nárok brát nějakých sto korun za vystoupení a že někteří z nás mají certifikát sólového hráče a někteří souborový, což nevnášelo do našich řad velký zmatek, protože jsme stejně po léta dopláceli na zvukaře a dopravce. Byla to doba energických začátků a všechna příkoří jsme snášeli s humorem. Lešek Semelka jako člen komise se mi jednou ptal při té příležitosti (vycházel z našich temných textů a depresivní hudby patrně) jestli opravdu vidím svět tak černě. „A ty ne, Lešku?“ zeptal jsem se ho.

2) Materiál na první album Doba ledová jsme nabídli nejprve Supraphonu a dostali jsme odpověď, že se jim to líbí až na texty. Iniciativně se nabídl jejich dramaturg a „shodou okolností“ básník a textař Václa Hons, že by nás z té šlamastyky vytáhl a otextoval to. tak jsme ho s Bárou iniciativně Poslali do prdele a deska byla vyřešená. Až po roce přišla díky Michalu Pavlíčkovi nabídka z Pantonu. Nedělali jsme jediný škrt v textu ani hudbě. Jen se nás tehdejší ředitel zeptal jestli si myslíme, že se jedna píseň má jmenovat „Na hlavu postavená“ a my mu řekli, že si to myslíme. Protože pokud bychom změnili jediné slovo – pak už by to na hlavu postavené bylo. Šlo nám mnohem víc o autentickou výpověď, než o její vinylovou podobu. Vlastně to bylo jednoduché. Měli jsme ale jistě štěstí, že doba, novináři a publikum byli již nakloněni Nové vlně představované kapelami kolem Chmelnice a doba tvrdých postihů pomíjela. Berlínská zeď už začínala neviditelně praskat ve švech a společný nepřítel měl jiné starosti, než dekadentní kapelu s nesrozumitelnými texty a mollovými akordy.

Jarda Svoboda, lídr skupiny Traband.
Ahoj, já už s přehrávkami žádnou zkušenost nemám. (Šťastný člověk. A říkám, šťastná generace.)

A ještě malá domů. Jářku! Co já?
1)
Na přehrávky nemám mamutí vzpomínky. V komisi muzikanti, kteří ani nevěděli, kde se tam vzali a i ti přesvědčení škodiči dali přednost štamprdli u pultu před nicneříkajícími řečmi.

2) Horší, ale i zábavnější podobu měla debata v nahrávacích studiích. Chlapci nahrávali písničku s mým textem „Vlak do Nice“. V době neprostupných závor jsem pochopitelně měl na mysli vlak do hezka, pěkna. Francouzská výslovnost a město nepřicházely v úvahu. Anglická byla komisařům silně proti srsti. A tak jsem jim řekl, že se jedná o nějaké městečko u Londýna a byl klid. Umlčet argumenty! Funkční metoda! I v jiných rovinách člověčí aktivity.

Mohli bychom pokračovat do halelůjá. Kdyby to vlastně nebylo tuze podobné, že?

Ikona: http://www.vaclavkoubek.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0643 s