Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemNezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliTady Havel, slyšíte mě?Jen jeden svět: Kdo je vrah?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyČerti nejsouBirgusovy kontrastySurfování, rafting nebo kayak cross v centru Prahy
Aktuální výstava Jiřiny Pivoňkové &SATY, doplněná fotografiemi Radka Borovky, prezentuje velmi netradičním způsobem jedno z nejstarších českých uměleckých řemesel, krajkářství. Expozice, která bude v Muzeu krajky Vamberk přístupná až do března příštího roku, poukazuje na možnosti využití krajky v dnešní době a rozličné způsoby jejího vnímání.
Jak vznikl nápad, který v Česku zatím nemá obdoby, prezentovat krajku společně s fotografiemi?
Ve stejné době, kdy jsem začala připravovat výstavu do vambereckého Muzea krajky, jsem se setkala s Radkem Borovkou při navrhování webových stránek pro náš obchod. Náhodou měl ve své pracovně rozložené fotky z cest. To nebyly fotky z dovolené. Za deset dnů jsem ho požádala o spolupráci.
Kdo další se na přípravě výstavy podílel?
Když jsem dostala nabídku připravit ve Vamberku vlastní expozici a začala na projektu pracovat, oslovila jsem továrnu na paličkovanou krajku TOPAK v Drnovicích. Její současný majitel mi velmi přátelsky pomohl vyřešit problémy se strojovou krajkou a technologií. Daroval nepoužité zbytky páskové krajky z výroby. Později jsem u nich realizovala své dvě krajky, které spolu s ostatními prezentuji na výstavě jako &SATY. Celý dvouměsíční proces jsem si dokumentovala a je možné jej shlédnout na výstavě.
Čím se řídil výběr fotografií?
Pro některé &SATY jsme hledali fotky a v druhé polovině jsem se nechala inspirovat třeba fotkou trávy z Berounska, nebo africkou ...
Mají jednotlivé šaty určité konkrétní pouto ke „své“ fotografii?
Ano mají, třeba baobaby jsem si tak oblíbila, že jsem ve svém depositu našla ručně paličkovanou bílou krajku, a spolu vítají návštěvníky ve výlohách Muzea. U dalších fotek jsem se inspirovala vrstevnicemi krajiny nebo strukturou písku a hranicí nebe a pouště. Vnímala jsem i celkovou atmosféru fotky, odstíny zelených, ty jsem například tvarovala pomocí vzorů páskové krajky jednobarevně černou, která ale prosvítá do zelené.
Krajka je dnes vnímána především jako umělecké řemeslo, myslíte, že do budoucna najde své uplatnění v moderním oděvu?
V posledních dvaceti letech se mnohé změnilo, tak je tomu i v tomto oboru. Umělecká řemesla mají svůj vývoj v každé zemi, ale současně jsou také nositeli tradice. Tedy i národní tradice. Všechny státy EU se v poslední době snaží tuto tradici udržet, nebo zachránit, to je asi lépe řečené. Tyto obory potřebují zájem veřejnosti, propagaci a peníze. Potřebují ale i spolupráci s návrháři a designéry. Například na výstavě Finské řemeslo v Košicích se podíleli i výtvarníci specialisté. Byla to nádhera! Pochopení problému a částečně i inspirativní řešení. Ale také výzva k následování. Česká republika má jako jediná v Evropě muzeum krajky, kamenný dům se svou historií, expozicí a výstavním prostorem pro autorské výstavy. Stále tu jsou lidé, kteří se jí věnují. Vamberecké muzeum připravuje páté bienále krajky. Věřím, že krajka své uplatnění najde vždy. Zda má ale budoucnost velká krajka, to neví nikdo.
Tradiční krajkářky nemají příliš vřelý vztah ke strojové krajce, proč se Váš postoj liší?
Pavla KANTNEROVÁ
Více informací
www.jipi-rb.cz a www.moh.cz
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.