Řím na prahu morální zkázy zachytil ve svém díle mistrně Alfred Schirokauer.

Nyní vládne Caligula, známý svým perfidním chováním a despotismen. „Bohatý říman, mrtvý říman“, okřídlené přísloví, které platí. I přes všechny odposlechy, popravy, mučení a donášení na pochybné spiklence proti císaři se v civilizovaném Římě žilo kupodivu bezpečně. Alespoň bezpečněji než ve zbytku světa. Jak už to tak bývá, každý touží po moci a kdo by netoužil vládnout v nejbohatším městě světa. Každý dobrý řečník dokáže přitáhnout davy lidí a prohlásit se za imperátora a potom si vládnout po svém. Lidé ví, že potřebují tvrdého vládce, jsou tedy smířeni s tím, že pro dobro většiny musí vždy někdo zaplatit krkem a doufají jen, že to nebude ten jejich…

Messalina je donucena ke svatbě s chorým císařem Claudiem, nedobrovolným nástupcem zavražděného Caliguly. Její budoucnost je nyní pošlapána a ničena, ale, jak sama zjistí, události naberou úplně jiný spád. Nedokáže císaře milovat, hledá tedy jiná, nevázaná dobrodružství. Je zklamána láskou, rozvážnost a cit propukne v totální nevázanou nymfomanii. Začne být známá jako prostopášná děvka po celém Římě. „Až dosud kradli mé tělo, teď je chci dát dobrovolně každému, kdo poctivě přizná, že nechce nic jiného než právě je, každému, kdo neztratí ani vteřinu s mojí duší a srdcem. Ven, kuplířko, prodej mne, komu chceš!“ Politická situace se mění, chování císařovy chotě se nelíbí Claudiovým rádcům, na jejichž popud je Messalina dohnána až k tragickému konci…

Messalina byla dívka z nevýznamné rodiny. Bohužel, moc a majetek dokáže člověka změnit k nepoznání. Pod vlivem nablýskaných paláců se postupně z rozumné ženy chápající potřeby lidu stane panovačná osoba přemýšlející pouze o penězích. V politice má krásná císařovna mnoho nepřátel, od bývalých zhrzených milenců až po muže, jenž ji dobýt nedokázali. Muži však nejsou jediní nepřátelé. Messalininou úhlavní sokyní je Agrippina, žena, která svou chytrostí a vynalézavostí poštve celý senát proti císařovně a dokonce později dosadí na trůn svého syna Nera, který se jí za to ovšem odvděčí vraždou. Nebýt krásy, kterou všichni obdivovali, by prostá Messalina mohla vládnout po boku Claudia jako moudrá císařovna. Toto mě dovádí k úvaze, že většina změn, kterými procházíme, jsou z podnětu okolí, eventuelně z podnětu lidí, kteří v tom vidí určitý svůj záměr. Stejně tak my působíme na lidi kolem sebe. Na druhou stranu, kdyby nebyla Messalina posedlá svou tělesnou potřebou, nedokázala by prohlédnout ono lesknoucí se pozlátko, pod kterým nic není, charaktery lidí bažících pouze po penězích, a nedokázala by udržovat císařství alespoň v takovém stavu, ve kterém pod vládou hloupého Claudia bylo.

Kniha přímo srší dobovou atmosférou, kterou žádná učebnice starověku nedokáže navodit. Autorovy popisy dobových událostí se prostě nemůžou nelíbit. Číst Messalinu bylo jako procházet se po Foru Romanu. Každodenní všednost římského života i jeho proradnost je zde mistrně zobrazena. Jakoby „mimochodem“, což je kouzelné, se setkáváme i se Senekou, abychom si vyslechli autorův názor na něj. Vzpomínky na nádhernou Messalinu, hloupého Claudia, zlého Caligulu, stoického Seneku se mi vryly do paměti stejně jako atmosféra antického Říma, kterou jsem pocítil takřka na vlastní kůži.

_{Alfred Schirokauer: Messalina
Vydalo nakladatelství XYZ v roce 2009
obálka www.xyz-knihy.cz}