Hlavní motto čtyř povídek se podle přebalu opírá o problém nedorozumění. Ovšem s tímto výkladem se nelze smířit, zvlášť poté, co publikaci zaklapnete.
Hned úvodní Odjeďte z tohoto světa! představuje typického antihrdinu. Šedivý úředníček žije šedivý život po boku nevšední ženy. Inteligenci a červený diplom nedokáže prakticky využít. A proto nad ním vítězí kdejaký tlučhuba. Na místě, kde by každý spisovatel svého budižkničemu nechal zemřít, Snětivý jej nechá lopotit se dál. Jemně mu dávkuje jiskřičku naděje. Právě proto začne poněkud nudit. Čímž pádem celkem předvídatelný závěr přichází jako spása, ne jako rozuzlení.

V Rožmberském zastavení Snětivý opět představuje nevěrnou manželku, tady de facto novomanželku, zahýbající svému choti s nadřízeným. Ukazuje tím klasický trojúhelník, kdy slabé pohlaví sahá po zadaném alfa samci. Jinak nenabízí nic nového, či překvapivého. Svým způsobem jen otevírá téma všedního dne. Téma, jež dovádí lidi k rozvodovým soudům a páchá nenapravitelné škody v rodinách. Což zřejmě ale autor ukázat nechtěl, spíše toužil vykreslit zas další potvornou ženskou. Potvory mu evidentně leží v žaludku.

Jednadvacet let poté rovněž vypráví o ztroskotaném svazku dvou lidí. Opět zde zradila a pošlapala partnerství drahá polovička hlavní postavy. Vše probíhá v jímavé retrospektivě úspěšného muzikanta, jenž se svěří mladé novinářce s historií své lásky. Líčí ji dívce, jež ho zaujala, přestože by mohl uložit do své postele mnohem hezčí a lepší „holky“. Na rozdíl od ostatních se tato povídka odvíjí ve svižném tempu v prostředí, které vnímá muzikant mlžně a omšele. Ačkoliv sám po této omšelosti kdysi toužil. Navíc poodhaluje svízele věčných koncertních štací a zdánlivé existenční volnosti. Pro laika setkání zajímavé.

Klub nespokojených prohrává stejně jako příběh úvodní. V určité fázi totiž nutí přelistovat o pár stránek dál. Podivná skupinka osamělých mužů (mrchy navzdory slibu u oltáře už dávno od nich utekly) se schází v podivné soukromé hospodě a utápí se v nicotnosti, žalu a v předhánění se, kdo poznal děsivější prohru. Nejen na poli vztahovém. Symbolická figurka Poutníka působí z počátku dojmem jakéhosi Krysaře, jehož jméno je „nikdo“ a údělem putovat od města k městu. Osazenstvo lokálu však zná lépe, než kdokoliv jiný… Zakuklenec má ve skutečnosti mnohem náročnější roli. Ví to pouze stařec, stařec, který kromě jedné věty mlčí.

Při posuzování díla obecná šablona praví – hodnoťte a srovnejte s dalšími podobného žánru. Těžko ale tady hledat srovnání. Název sice trochu voní Svěrákem a Vratnými lahvemi, avšak jejich cesty se rozchází. Svěrák totiž obvykle představuje partnerky smířlivé a poddajné. Které se občas naštvou, ale pro své nejbližší vykřešou vždycky špetku pochopení.
Snětivý razantně odděluje mužský a ženský svět. Aniž by se jej pokoušel naučit se mezi sebou komunikovat..

To, že existují ženské převlečené do ďábelských šatů tušíme, ale identické tvory objevíme i mezi jedinci nabitými testosteronem.
U Snětivého na deset vzorňáků připadá dvacet bestií.
Inu proč ne. Někdy se tomu říká literární licence.



Josef Pepson Snětivý
Dopisy v nevratných lahvích
Nakladatelství Daranus 2009

Zdroj přebalu: Daranus.cz