Nové režisérské pojetí se stalo citlivým šoférem večera. Že na jeviště vchází jako první hostitel Ondřej Linhart je prima tradice. Že svou poezii dotváří na místě, víme. Že okamžitě reaguje na podněty publika rovněž. Ale že od začátku bude stát na jevišti Petr Hepnar se svým kontrabasem, a filigránsky bude v daném okamžiku zdobit přednášené verše, je zde novinka. Tvrdím, že kumšt se obohatí prakticky okamžitě přítomností druhého. Vazba hudby a poezie se nabízí nejdřív. Ale slyšet slovo spolu s jazzovou basovou improvizací během celé doby přednesu je přínosem. Věřím, že pro obě strany. Pro recitátora i hudebníka. A vzájemné podněty ženou výsledný produkt vzhůru. „Samozřejmě záleží na textu, ale daleko víc na tom, jak se řekne,“ dopovídá svůj výstup a filosofii tvorby Linhart v přísálí. To, že v poezii záleží i na počasí za oknem je mi sympatické.

                                         
                                                                         _{Ondřej Linhart}

Hostem pořadu byl Rozhledně známý Aleš Misař. Četl ze své třetí sbírky Patřím noci. Výživné verše. Podobné najdete pod jeho jménem i na našich stránkách. Nebylo těžké najít vrchol přednášené poezie. Rozsáhlou báseň Titán předestřel publiku jako kompaktní opus, obsahově i formou převažující značně jeho ostatní představený materiál. A ten zdaleka není bezcenný. Zajímavé je, že Titána si ještě nikdo nepřečetl. Vyšel na cd jako bonus uvedené sbírky. Shrnuto: Misař zanechal značně příznivý dojem. Sázka na černého koně vyšla. 

                                   
                                                   _{Aleš Misař}

Ondřej Linhart se vrátil. Je pořad od pořadu uvolněnější a tudíž lepší. Jeho okamžité, hlavně verbální reakce na to, co před momentem přednesl, jsou sarkastické, vtipné a mohou zastat směle pointu nahoře řečeného. Michal Stehlík ve zvukové režii a Luboš Jeřábek u videoprojekce doplňují zaběhlou sestavu a velmi zřetelnou chuť večera.

Ten dovršil jazz. Janek Jaryn (basa), Mirek &Smilauer (kytara) a Vít Halška (perkuse). Znáte z minulosti štěk „nikdy jinak“? To si připomenete jaksi mimoděk, přitom samosebou. &Sťavnaté motivy, skvělá souhra, vzájemný muzikantský respekt. Obeznámené jistě nepřekvapí styl skvělé kapely Lanugo, jejíž esprit kytaristé přitáhli s sebou. Pětistrunná baskytara Janka Jaryna je ďábelská. A zpěv to samé. Smekám.

                         
                                                            <sub>muzikanti v závěrečném setu

Zdroj fotografií: Jan Čiverný</sub>