Oskar, kterému je teprve dvanáct, si z novin vystřihuje články o všemožných násilnostech a po večerech se se svojí kudličkou potuluje kolem dětského hřiště a představuje si, jak to jednoho dne nandá klukům ve třídě, kteří ho s oblibou šikanují. Jeho otec je alkoholik, matka na něj nemá čas a pravděpodobně by mu nerozuměla ani kdyby chtěla. Je úplně sám. Do vedlejšího bytu se nastěhovali noví nájemníci. Těžké bílé vločky dopadají na spoře oděnou dívenku posedávající na prolézačce z kovových trubek. Vlasy a šatečky má špinavé, tváře propadlé a temné kruhy pod očima jen zvýrazňují jak je hubená. Eli je ještě víc osamělá než Oskar. Mají toho dost společného. Ona ho fascinuje, je vším čím by chtěl být a není. Je odvážná, ničeho se nebojí, může si dělat co chce. Vznikne mezi nimi přátelství, které se časem přehoupne až do první naivní dětské lásky. Ta je ale v tomto případě pošpiněna skvrnami od krve. Eli i její dospělý společník H?kan musí zabíjet aby se maličká upírka udržela naživu.

Film „Ať vejde ten pravý“  byl natočen podle prvotiny švédského spisovatele J. A. Lindqvista. Kniha si získala velký ohlas a režisér Tomas Alfredson se ji rozhodl zfilmovat s Lindqvistovým scénářem. Alfredson zatím stojí za čtyřmi celovečerními snímky. Ať vejde ten pravý získal švédskou národní cenou za nejlepší film, promítal se na festivalech po celém světě (mmj. i v Karlových Varech).

Pokud dáte spíše přednost „Hladu“ před „Stmíváním“, Ať vejde ten pravý je rozhodně film pro vás. Největší předností tohoto snímku je nádherné vizuální pojetí. Kamera nikam nepospíchá a dokáže se věnovat kouzelným detailům. Je jenom dobře, že spoustu věcí vidíme jen náznakem anebo vůbec a není tak třeba využívat velké množství počítačových efektů. Už ty, které jsou nám předloženy, mají své mouchy. Dalším plusem je hudba. Hudby a zvuků všeobecně bylo používáno velmi citlivě a chladná, dráždivá atmosféra tak dobře vynikne. Herecké výkony jsou přesvědčivé a dětské role dobře obsazené. Problémem jsou určité nelogičnosti, vzniklé nedostatečným vysvětlením situace. Například, o původu a historii Eli se nedozvíme téměř nic. Když se pak Oskara ptá, jestli by ji měl rád i kdyby nebyla holka, pochopíme to jako narážku na její nesmrtelnost a opravdu těžko si z toho odvodíme, že než ji kdysi dávno vykastrovali, byla kluk! 

Přestože v pozadí vidíme i boční linie příběhu (Eli a H?kan, Oskar a jeho rodiče, Oskarovi spolužáci atd.), sledujeme hlavně dětskou romanci hlavních protagonistů. Jejich vztah se může zdát něžný a dojemný, ale já v něm vidím brutální patologii. &Sikanovaný kluk se nijak nebrání když ho spolužáci mlátí prutem a jeho výraz je v tu chvíli spíše extatický než útrpný. Vyžívá se v představě jak svoje mučitele zabíjí a když ho upírka povzbuzuje v odvetě, z otloukánka se stává násilník, který si brutalitu evidentně užívá. Tohle není romantický, překážkami sužovaný hrdina, tohle je dítě, které nutně potřebuje péči rodičů, či dokonce pomoc psychologa. O „romantičnosti“ Eli se snad ani nedá mluvit. Přestože ve filmu nám to neprozradí, tak Eli by měla být více jak dvě stě let stará, a přitom její chování spíše odpovídá malé rozmazlené holčičce, která dostane všechno co chce. V tomhle případě to ale není ani poník, ani barbína, ale život kohokoliv si usmyslí.

Celkově musím hodnotit „Ať vejde ten pravý“ jako velmi dobrý. Neoznačovala bych ho ale za upírskou pohádku, jako to dělají jiní. Vidíme tady totiž nejenom bělostný sníh, ale také krev a špínu, samotu, opovržení a nejistotu. To vše ovšem v přepychovém balení vizuální hravosti. Takže, i když jsme už upírských filmů viděli spousty, tenhle si rozhodně nenechte ujít.

Ať vejde ten pravý (L?t den rätte komma in, Let the Right One In)
&Svédsko, 2008, 106 min
Režie: Tomas Alfredson
Hrají: K?re Hedebrant (Oskar), Lina Leandersson (Eli), Per Ragnar (H?kan)

Premiéra: 12. listopadu 2009
_{Fota: cineart.cz}